Brněnský „Sokrates i Diogenes“ František Vymazal z Topolan
František Vymazal (6. 11. 1841 – 6. 4. 1917). Rodák z Topolan u Vyškova prožil život v Brně. Samouk, soukromý učenec, polyglot, osobitý myslitel bez oficiálně uznávaného vzdělání, starý mládenec, podivín. Živil se jako korektor, proslul oblíbenými jazykovými příručkami „Snadno a rychle“, kde nabízel vlastní metodu založenou na praktickém nácviku jednoduchých vět se základní slovní zásobou a současného osvojování gramatiky. Byl propagátorem umělého světového jazyka Volapük a známějšího Esperanta.
Vymazalovy znalosti byly široké, mezi jeho příručkami najdeme např. trigonometrii či algebru, psal i historické práce, překládal poezii. Jako první přeložil třeba Babičku Boženy Němcové do ruštiny. Ceněna je jeho obsáhlá Slovanská poezie. Dlouho patřil k obhájcům pravosti Rukopisů Zelenohorského a Králodvorského, který vydal „ku potřebě školní i soukromé“ (1879). Spolupracoval s řadou novin, periodik, byl redaktorem, při celoživotním korektorském zaměstnání přišel téměř o zrak. Za jeho život vyšlo na sto padesát jeho knižních publikací, z větší části jazykové příručky. Byl ironik se smyslem pro humor. Své i převzaté aforismy, břitké sentence a postřehy vydával většinou knižně pod názvem „Zrnka“.
Při veškeré mnohostranné činnosti a píli zůstal do smrti zcela chudý. Okolím byl považován za dobrého člověka, neškodného „blázna“, s přízviskem „brněnský Sokrates“, častěji „Diogenes“. Pro znalost jazyků byl označován i za „brněnského Mezzofantiho“. Žil uzavřeně mezi knihami a vlastními úvahami. Kavárny a hospody pro něj byly pracovnou i studovnou. Když měl tu správnou náladu, vtipnými komentáři a postřehy dokázal bavit, ale i ironizovat ostatní osazenstvo. Jeho osobnost široce rozkročená do více oblastí vědy a kultury neunikla ani pozornosti tvůrců Járy Cimrmana. Náleží i k inspirativním pramenům Velkomoravské univerzity strécovsko-tetinské. V Praze přivedli na svět Járu, v Brně žil a tvořil skutečný František.
František Vymazal byl přísně a přesně uvažujícím vědcem, svérázným mužem kritického ducha, přitom se smyslem pro ironii a osobitý humor.
V podstatě mírný, nekonfliktní člověk dokázal bez servítků se sarkasmem zesměšnit nafouklou prázdnou vzdělanost, faleš, předstírání, plané mudrování bez myšlenky a obsahu. Až překvapuje, že životní pouť tohoto tichého introverta se neobešla bez dramatických peripetií. V mládí výborný student odmítl odpovídat na otázky maturitní zkoušky a opustil gymnázium, ve stáří se, vlastně omylem, stal politickým vězněm a nedlouho po několikatýdenním věznění byl sražen tramvají a následkům zranění podlehl.
Kromě knih a spisků se do dnešních dní o pozoruhodné Františkově osobnosti nedochovalo mnoho. Hra není historickou či životopisnou, opírá se pouze o některá fakta z životního příběhu F. Vymazala. Větší část děje, postav a vztahů je autorskou fikcí, kdo ví, snad i blízkou realitě…
