Neformální strécovsko-tetinské setkání v Ořechově bylo i poctou Rudolfu Zavadilovi
Na 50. výročním setkání stréců a tetin 16. října 2021 překvapilo přítomné sdělení Vědecké rady, že se jedná o setkání nejen jubilejní, ale i poslední. Velkomoravská univerzita strécovská a tetinská se nachází v období transformace. Opouští dosavadní formy a prostředky edukace a dalších činností. Jednoduše možno říct: přechází k plné až virtualitě. Další existence bude spočívat na duchovním odkazu a síle strécovsko-tetinských myšlenek, opírajících se o pilíře stojící od časů Velké Moravy.
Vědecká rada se rozhodla po zvážení reálné situace. Řady těch, kteří byli u vzniku slovutného vysokého učení, silně prořídly, nedostává se těch, kteří by přišli nejen s nápady, ale především s ochotou vložit do náročných příprav, organizačních, administrativních a dalších činnosti vlastní nasazení a osobní čas. Zkrátka: nepodařilo se dosáhnout postupné generační výměny za mladší se stejnou aktivitou, jakou měli otci zakladatelé. Doba tomu také příliš nepřeje a k rozhodnutí jistě svou měrou zasáhlo i nešťastné covidové období.
Univerzita však jako vícekrát dříve, překvapila. Bez velkých ohlášek jako by povstala ze stoického klidu či blízkosti téměř klinické smrti. Na 4. června 2023 rozeslala pozvání k neformálnímu setkání v Ořechově, k „milému posezení a povzpomínání na stréca Rudýnka.“ Vlastně pocta tomu, kdo stál u základů jedinečné vysoké školy, pyšnící se mnoha významnými absolventy.
Hudební pedagog, dirigent a skladatel Rudolf Zavadil (1934-2008), rodák z Lovčiček pocházel z muzikantské rodiny, po otci nesl příjmení i křestní jméno, převzal lásku k hudbě, um i pedagogické mistrovství. Mladší z Rudolfů Zavadilů byl uznávaným učitelem hudby, výraznou stopu pedagoga zanechal ve více moravských „Liduškách“, jak se říkalo lidovým školám umění, pak na základních uměleckých školách. Úspěšný byl jako ředitel. Řada těchto škol na Moravě uchovává vzpomínky na učitele, který se zasloužil nejen o hudební výchovu nejmladší generace, ale také o hudební a kulturní dění v místě. Po dvouletém působení na konzervatoři v Kroměříži, kde byl i dirigentem symfonického orchestru, přešel do Brna. Na zdejší konzervatoři v roce 1968 založil jazzové oddělení i orchestr. Posledním pedagogickým působištěm se staly Ořechov a Modřice v letech 1996 až 1998. Byl ředitelem Základní umělecké školy v Ořechově a pobočky Modřice, kde založil smíšený sbor, psal kompozice, upravoval písně, do roku 2001. Městem Modřice byl jmenován čestným občanem.
Oba Rudolfové, syn a otec, byli výbornými hudebníky a pedagogy, s šíří aktivit ve prospěch místní hudby a kultury, oblíbení pro své srdečné jednání a smysl pro humor. Město, které mladšímu udělilo čestné občanství, neopomnělo zmínit i jeho zásluhu na vzniku unikátní VNIVERSITAS MAGNOMORAVIENSIS STRAECORVM TETINARVMQVE.
Univerzita vznikla v roce 1971 v čase houstnoucí normalizace, z všelidské touhy po poznání a vědění, vztahu k hudbě, umění a kultuře, také – k humoru a recesi. Motivem byla jistě silná potřeba setkávání a zajímavého trávení volného času s širokým okruhem lidí blízkých si vlastním zaměřením a volbou. Bylo až jedinečné, že se něco takového podařilo v době, kdy většina uzavírala se do soukromí, setkávala se často jen s rodinou a dobrými přáteli, vyjížděla o víkendech na zahrádky, chaty, chalupy.
Zakladatelem jedinečného vysokého učení byl Rudolf Zavadil, který řadu let předtím, než se stalo skutkem, pronesl zásadní a památnou větu: „teď su stréc.“ To, když se jeho sestře narodil syn. Byl prvním rechtorem, později se mu dostalo zcela jedinečné strécovské hodnosti „rechtora na furt“. V členské základně byli a jsou především muzikanti, ale i dost tetin a stréců odjinud, z jiných soudků.
Ořechovské setkání bývalo jednou z tradičních periodických akcí, účastníci se na místo hojně sjížděli na bicyklech, a to nejen z Brna a blízkého okolí. Nejinak tomu bylo letos, jak uvedl tiskový materiál (MUTr. Dana a MUSTr. Leo Linkeschovi). „Na kole dorazili dokonce někteří od Jihlavy, Olomouce, Přerova. Uvítáni byli chlebem, solí a zdravotní tekutinou. Projev u místa posledního odpočinku stréca rechtora pronesl zastupující rechtor Milan Klapetek. Následoval program u rybníčku od skvělých dechových Taškaříků a flétnového kvarteta tetiny Kláry Zavadilové z místní ZUŠ, přes soubor Stará Líšeň, dětský folklórní soubor Sedmikrásek a Ořechovské dudáky. Kromě našich absolventů, dle údajů hospody, přihlíželo přes stovku ořechovských a okolních diváků. Po slavnostních fanfárách jsme přivítali pana starostu Tomáše Dudíka a jeho zástupce Pavla Smištíka s manželkami, pod jejichž záštitou se akce konala. Uvítali jsme i muzikanta Stanislava Směju, zakladatele zdejší kapely,“ píše se v tiskové zprávě.Zcela neformálně pokračovala zábava na dvorečku u ohně, za trampských a folkových písní v podání stréca Olivy s kamarády. „Poděkování náleží manželům Lhoteckým za parádní organizaci. Ořechov v příštím roce rádi zopakujeme,“ uzavřeli Linkeschovi svou tiskovou zprávu a doprovodili tradiční strécovsko-tetinskou zdravicí FIS CIS.
