Výstava Brno nostalgické
Kdo má rád Brno a obrazy jeho historie, určitě nevynechá
Výstava, která nese podtitul Obraz města v proměnách staletí, byla zahájena vernisáží 19. září 2024 na hradě Špilberku, kde potrvá do 30. března 2025. Pamětníkům se nutně připomene někdejší předchůdkyně s názvem Brno v obrazech pěti staletí, která byla dlouhá léta stálou expozicí. Kurátorem byl významný historik moravského umění Bohumil Samek (1932–2022).
Hned po vstupu do současné výstavy osloví návštěvníka několik starých vedut. Obecně nejznámějšími je nejstarší od Jana Willenberga z Paprockého Zrcadla slavného Markrabství moravského (1593) a po ní časově následující kolorovaná rytina Jorise Hoefnagela, rozměrnější, panoramaticky znázorňující město v roce 1617.
Možno říct, že základním kamenem či středobodem jsou litografie a kresby Franze Richtera (1774–1860), který se v Brně 29. srpna před 250 lety narodil. S moravskou metropolí je spjat životem, prací i dílem, náleží mu místo mezi významnými osobnostmi Brna. Městu zanechal dědictví v podobě půvabných vedut. Přestože autodidakt, jeho práce mají nejen vícestranný historický význam, ale jsou i projevem citlivého vidění a provedení. Zobrazoval architekturu, centrum města, důležité body, velké události, zachytil souběžně také současníky, svědky doby. Jeho práce ceněné jako záznam někdejší reality, současně jemně jaksi i zasněné, samy o sobě zvlášť silně evokují dnes nostalgii zmizelého, s vlastní představou někdejší, byť třeba jen zdánlivé harmonie, klidu i krásy.
Franz Richter, Náměstí svobody 1829.
František Richter vystudoval ve Vídni medicínskou chirurgii k výcviku vojenských chirurgů, dosáhl pak v Olomouci další aprobaci, mezitím a pak jako chirurg působil. S žádostí o místo městského chirurga v Brně neuspěl. – Asi poslední kamínek, který uvolnil průchod silnějšímu přání. – Malovat, kreslit. Plně se tomu věnovat. Prokázal tak docela velkou odvahu. Většina vystavených prací je z let po této zásadní změně roku 1815. Richter se věnoval také výuce kreslení ve vlastní škole, a to do roku 1840, kdy byl nucen skončit pro nedostatek žáků. Dožil se vysokého věku, zemřel v chudobě..
Další výstavní prostor je věnován obrazům Carla Weisse (1860–1931), rakouského malíře českého původu, autora řady děl zobrazujících město Brno. Závěrečné výstavní prostory s jeho dobou zčásti splývají, spíš plynule navazují, a to téměř do současnosti. Stále je dost, a jistě i bude, výtvarných umělců, kteří se tvorbou koncentrují k městu Brnu, ať již přímým zobrazením, či volnějším spojením. Původní význam starých vedut již v podstatě mít nemohou. Vždy však mohou zapůsobit kvalitním zpracováním, vlastním osobitým viděním, uměleckým průnikem, nabízenou atmosférou. Těch, kteří zaujali ve století dvacátém svým ztvárněním Brna či zakomponováním města do díla, je opravdu nemálo. A tak je nač se dívat. Plejáda zastoupených autorů je široká a pozoruhodná. Z řady známých jmen jen namátkou: H. Bochořáková-Dittrichová, E. Milén, a z těch, s nimiž pamětníci měli možnost potkat se ještě třeba i osobně. – B. Matal či M. Netík.
Výstava využívá inovativní prvky jako dynamickou vedutu a videomapping, které zprostředkují pohledy na historické Brno i jak se město vyvíjelo. V prostoru výstavy nechybí zajímavé doprovodné artefakty připomínající život v tehdejším Brně. Kurátorem pěkné, vhodně koncipované a přehledné výstavy je Jindřich Chatrný.
Brno nostalgické stane se jistě magnetem přitahujícím každého Brňana či Brňáka, i těch z Brněnska a širokého okolí. Brno nostalgické – výstava, jak se dnes říká, rodinná, má čím oslovit i Brňáčky.
