Tři skladatelky, tři jednoaktovky
Když se spojí dvě fakulty Janáčkovy akademie múzických umění
Uprostřed listopadu ovládly Komorní operu Hudební fakulty JAMU tři nové jednoaktové opery. Byly uváděny samostatně se dvěma přestávkami, takže diváci měli možnost všechny tři opusy příjemně prožít. Na dvou premiérách a čtyřech reprízách se podílela rovněž Divadelní fakulta. Všichni hlavní tvůrci – skladatelky, libretistka a libretisté, režiséři jsou buď absolventy Janáčkovy akademie múzických umění, nebo studium dokončují. Velkou devízou každého představení bylo zjevné nadšení mladých lidí. Na jevišti i v hledišti. První premiéra v úterý 12. listopadu byla součástí programu probíhajícího festivalu Janáček Brno 2024.
První miniopera přivádí do současnosti starověkou báj Echó a Narcis z Ovidiových Proměn. „Námět opery, která v sobě snoubí scény absurdní i humorné, romantické, ale také doslova smrtelně vážné, mi jako autorce nabídl rozsáhlou paletu hudebních prostředků…,“ citujeme skladatelku Kateřinu Slaběňákovou z programu k představení. V její svěží hudbě slyšíte při jazzových vložkách saxofon a elektrickou kytaru, samozřejmě bicí. Režisér Martin Dostál novinářům před premiérou řekl: „Reagujeme na informační smog. Studánka (ve které se Narcis utopí) se mění ve spoustu reklam. Hrdinové se pohybují v jiném prostředí, příběh zůstává.“ Na jiném místě uvádí, že Narcisův odraz se postupně osamostatňuje a nakonec ožívá úplně. K tomu režisér využil dominující velké zrcadlo, zhlíží se v něm Narcis a pohybuje s ním i vznikající jeho Odraz.
V Divadle na Orlí jsem navštívil druhou premiéru a při listování v programu a dalších materiálech z tiskové konference shledávám, že účinkovalo ve všech alternacích celkem 37 sólistů, které, pokud ještě studují, vede 27 pedagogů v devíti oborech. Proto se omlouvám většině, zmíním se jen o některých. V nelehké roli nymfy Echó si pěvecky i herecky velmi dobře vedly Petra Burgetová a Šárka Neprašová, pěvecké party i náročné pohyby Narcise nejen u zrcadla zvládli Vladislav Agamuradov a Miroslav Zdeněk Fiala, jejich důstojnými protějšky v postavě Odrazu byli David Machek a hostující Lukáš Fendrych. Zmíněné dvě dívky „sedly“ Karolíně Pohankové, Adrianě Pružincové a hostujícím Haně Mikulkové i Dorotě Ryšánkové. Orchestr dirigoval mladý, nicméně již zkušený dirigent a klavírista Kento Satsuma.
Druhá miniopera Oliver má zcela netradiční téma, je příběhem zdravotního klauna. Autora libreta Václava Alexu, rovněž absolventa JAMU, inspiroval příběh slavného britského neurologa a spisovatele Olivera Sackse. Děj podporuje práci zdravotních klaunů v nemocnicích. Režisér Vojtěch Orenič se svěřil, že aby nesklouzli k lacinému humoru, volili raději minimalismus. Mírný nenásilný humor ve smutném nemocničním prostředí převedla do hudební podoby skladatelka Kateřina Szymecková. Také v její hudbě slyšíme jazz. Hlavní hrdina se musí vypořádat s delšími mluvenými pasážemi, v roli se střídali Filip Bulla a Andrej Prachár. Smutnou postavu Nemoci ztělesnily altistky Laura Uhorskaiová a Anastasiya Martyniuk. Tenoristé Peter Gáč a Dominik Urbánek poctivě vyzpívali postavu umírajícího pacienta.
Nejpestřejší scénu měla třetí miniopera Tvorování. Zkušená libretistka Kristýna Brázdová si pohrává s motivem právě zrozeného tvora hledajícího odpovědi na základní otázky – Kdo jsem?, Kam patřím? Půvabná je role Vypravěčky v podání studentky činoherního herectví Kateřiny Jírové, která se také vyvíjí a provádí dějem. Patří jí též závěrečné slovo a pukrle. Výraznou postavou je Tvor, následně Tvar (Pavlové Janečka a Valenta), do děje zasahují ještě Aleš Musil a hostující Pavel Slivka jako postava Potvor. Výborné byly v roli postavy Šelest Marie Bednářová a hostující Alžběta Symerská. Svůj typický humor využil absolvent JAMU Michael Robotka v roli Brambory, sekundoval mu skvělý sbor brambor v podání tří dívek a dvou chlapců z Konzervatoře. Režisér Vladimír John využil pestrý děj k pěkným nápadům. Skladatelka Noemi Savková použila i lidové motivy. Vedle flétny, klarinetu, trubky, bicích, violoncella a kontrabasu nabízí méně často slyšenou theorbu. V její opeře zní i sólově, tentokrát hrál polský student Jan Markowski.
Všechny tři opusy spojují výtvarnice scény a výtvarnice kostýmů Kristina Komárková a Magdaléna Černá. Nejvíce se „vyřádily“ ve Tvorování, nápadité byly všechny scény i kostýmy. Představení možná přispělo k vlídnějšímu přijímání opery širší veřejností.
