Světáci tentokrát na jevišti: Nad premiérou komedie podle slavného filmového zpracování v MDB
Vytvořit jevištní verzi slavného filmu Světáci režiséra Zdeňka Podskalského a Vratislava Blažka nebyl původní nápad Městského divadla Brno. Přišli s ním již v roce 2011 v pražském Bránickém divadle, režíroval tehdy Lumír Olšovský, ohlasy byly kladné. V Městském divadle Brno nese kůži na trh režisér Stanislav Slovák.
Musel dobře vědět, že divák bude mít před očima dvě proslavené filmové trojice z roku 1969: Vlastimila Brodského, Jiřího Sováka, Jana Libíčka. A Ivu Janžurovou, Jiřinu Bohdalovou a Jiřinu Jiráskovou. Musel vědět, že diváka nepřekvapí žádnou zápletkou, ani děsivou scénou skoků z okna bez lešení. Musel vsadit na dobrou zábavu. O nic jiného v této inscenaci vlastně nejde. I když nepatří k tomu nejlepšímu, co MDB v uplynulých letech vytvořilo, uznejme, že se dobré dílo podařilo. Stanislav Slovák je spolu s Janem Šotkovským autorem divadelní adaptace a nových písňových textů. Slyšíme také původní filmové písně Evžena Illína a Vlastimila Hály, které použili též ve zmíněném Bránickém divadle.
Brněnské provedení stejného názvu vzniklo již před rokem, pandemie odložila premiéru o celý rok, až na sobotu 11. prosince. Stojí samozřejmě na hercích. Také oni mají nelehkou úlohu u vědomí, že divák si promítá filmovou předlohu. Zdůrazněme, že herci ani režisér se nesnažili v každém případě o podbízivé připodobnění. Skupinu fasádníků tvoří osvědčená komediální esa Michal Isteník (fasádník Prouza, ve filmu Vlastimil Brodský) a Jakub Uličník (Petrtýl, Jan Libíček). Trojici dotváří služebně nejmladší člen MDB Petr Halberstadt, hraje trochu rozvážnějšího a opatrnějšího fasádníka Skopce, ve filmu Jiří Sovák. Jejich dialogy jsou téměř totožné s filmem, přesto brněnští herci zůstávají svojí. Přesvědčivě vystihují venkovské fasádníky, kteří se chtějí v Praze, kde pracují, povyrazit v luxusním podniku. Samozřejmě se jim nedaří vtělit se do pražských lvů salonů, i když si objednají drahé obleky u Adama. Pánové hrají s potěšením, které přenášejí na diváky. Stejné hodnocení zaslouží i dámské trio, které se původně snaží fasádníky vylákat do privátu a okrást, vše dopadne jinak. Markéta Sedláčková hraje zkušenější protřelou Božku (ve filmu Jiřina Bohdalová), Pavla Vitázková je noblesnější Marcela (Jiřina Jirásková) a nejmladší Zuzanu předvádí Andrea Zelová (premiéra), alternuje s Barborou Remišovou (Iva Janžurová). Všem se vyvedla vrcholná scéna (ve filmu i na divadle) v nóblovém nočním podniku, kdy šestice vede dialogy „na vyšší úrovni“, kdy se jedni před druhými přetvařují, hrají si na někoho jiného, lepšího. V životě dosti častá situace, tady nádherně vyvedená do absurdity. Ano, zase ten film. Většina diváků, i tech mladších, zná text rozhovoru. Možná i proto není tato scéna tak gradující jako u Podskalského. Nicméně i režisér Stano Slovák využívá své technické možnosti. Inscenace „odsypává“ formou rychlého střídání scén, umožňuje to také výtvarné řešení Jaroslava Milfajta. I větší dekorace na kolečkách rychle přijíždějí nebo mizí. Po obou stranách jeviště výtvarník umístil klasické a dnes už málo používané trubkové lešení. Živý orchestr – velké plus představení – je umístěn ve výši vzadu na jevišti. Dirigenta, autora nových písní a scénické hudby a aranžmá Karla Cóna ve stínu nevidíme. Zato od orchestru sestupuje dolů na scénu (nefilmový) muž v bílém v podání Lukáše Janoty. Je průvodcem děje; glosuje, hodnotí, zpívá. A hraje na klavír a saxofon, krátce i zatančí. Odehrává-li se děj někde jinde než v baru, orchestr se noří do tmy.
Postavu emeritního profesora tance Dvorského si užívá Ladislav Kolář (ve filmu Oldřich Nový). Také on předvádí svůj komediální talent. Alternuje s Lukášem Vlčkem. Od muže z Hodonína v podání Jiřího Resslera samozřejmě nemůžeme očekávat výkon srovnatelný s filmovým Vladimírem Menšíkem. Divadelní muž je mnohem klidnější, střídmější. Je dobře, že se režisér nesnažil Menšíka napodobovat. Výraznou postavou je Šatnářka Marie Trčková brilantně podaná Drahomírou Hofmanovou (ve filmu Jiřina Šejbalová). Brněnské obecenstvo ji zná také z působení v Národním divadle Brno. Pestrou paletu kostýmů ze 60. let včetně zednických montérek navrhla Andrea Kučerová. Představení je vkusně rámováno zpívajícím a tančícím oktetem.
Jevištní Světáci v této nelehké době uklidní, zpříjemní divákovu mysl. Otevřete-li brožuru k představení, dozvíte se mimo jiné spoustu zajímavostí o vzniku filmu Světáci, také o Zdeňkovi Podskalském a Vratislavu Blažkovi.
(tr)
