Na okraj slovního hodnocení…
Nedávno skončil školní rok a dítka přinesla vysvědčení. Tuto zajímavou skutečnost neopomenula zaznamenat média. V rádiu jsem zaslechl vzpomínání jaké pěkné to bylo, když soudružka učitelka rozdávala vysvědčení, jednoho po druhém vyvolala, potřásla ručkou, pochválila a za příklad dala některého z jedničkářů, povzbudila ostatní a zadoufala, že příště budou jedničkáři všichni… Krátce před koncem školního roku dohořel také souboj mezi sněmovnou a senátem. Sto šedesát jedna poslanců ze 163, napříč politickým spektrem, jak se dnes říká, zrušilo veto senátu, kterým tato ctihodná organizace zamítla původní parlamentní rozhodnutí o slovním hodnocení v prvních a druhých třídách základních škol. Takže už je to jasné. Od září roku 2027 děti v prvních a od září roku 2028 děti v druhých třídách základních škol nebudou vystaveny stresu a zabráněno bude, aby od počátku školní docházky nebyl v dětech vytvářen negativní přístup ke školnímu vzdělávání, jak zní parlamentní zdůvodnění. Hodnoceny budou slovem. Rodiče to dostanou písemně. Popravdě, ono to slovní hodnocení není žádná novinka. Setkal jsem se s ním poprvé někdy ve třetí třídě obecné školy. Dostal jsem tehdy šestku z němčiny. Bylo to v dědině poblíž Slavkova, kam jsme byli s bratrem odvezeni z Brna. Podle mínění starších, měla tam válka probíhat mírněji než ve wehrmachtem obrněném Brně. Od třetí třídy byla za Protektorátu povinná němčina. A já jsem z ní dostal šestku. Hrozně mne to zkrušilo. Domů jsem šel, co noha nohu mine… Co tomu řeknou naši, co babička a děda… Doma byla jen babička, ostatní byli nejspíš na poli… A babička Hedvika se, světě div se, zasmála a řekla, to je z němčiny, to nevadí… Hned ze mne všechno spadlo, utíkal jsem do zahrady, děda byl ve včelíně a poplácal mne po rameni… Definitivní šestkovou škálu tehdejšího školního hodnocení přejatého z Říše smetlo ze stolu až osvobození té dědiny rumunskou armádou… Jsem rád. Šestky z našeho školního systému zmizely. Pětky naštěstí zůstaly. A babičkovské slovní hodnocení určitě též… Buďme rádi. Děcka si to srovnají…
