„Dobrá víla“ brněnské kultury
K životnímu jubileu paní Evy Šlapanské
Skutečně nepřehlédnutelnou postavou moravské, zejména pak brněnské umělecké obce je 5. září 2025 jubilující Eva Šlapanská – agilní publicistka, kulturní organizátorka, komentátorka, rozhlasová i televizní scenáristka a spisovatelka.
Eva Šlapanská (1935) pochází z Brna a na své setrvalé královopolské bydliště, které s oblibou propaguje, je také patřičně hrdá. Měla mimořádné štěstí, že spolu s mladší sestrou Marií-Babett (operní nápovědkou) vyrůstala ve velmi inspirativním rodinném prostředí: s otcem, jenž byl vedle svého civilního povolání vzdělaným orchestrálním hudebníkem – klarinetistou, a matkou – profesorkou klavírní hry, kteří udržovali přátelské styky s kumštýři rozličných oblastí, od útlého věku navštěvovala divadelní i koncertní vystoupení. Jakožto bystrá studentka s extrovertní povahou si do paměti a poté do obsáhlého privátního archivu pečlivě ukládala získané poznatky. Po absolutoriu obchodní akademie v Brně působila po tři desetiletí (1956 – 1985) v zodpovědné pozici vedoucí Hudebního studia JAMU v Brně i v návazných tajemnických funkcích. Obětavě zabezpečovala veškeré koncerty a jiná veřejná účinkování zdejších studentů, absolventů i pedagogů a mnoho dalších příležitostných nebo významných slavnostních akcí. Podílela se tak na vytvoření pevné organizace a dramaturgické koncepce koncertní prezentace na této (tenkrát ještě na fakulty nedělené) vysoké škole. Časově i psychicky náročná, ba nejednou stresující práce jí zároveň umožnila zblízka sledovat jak přední zahraniční hosty (ráda vzpomíná např. na tamní vystoupení světoznámého pianisty Svjatoslava Richtěra), tak zejména tvůrce brněnské, kteří se tu z obdivovaných velikánů stávali pravidelnými spolupracovníky. Za dobu svého „angažmá“ na JAMU takto Eva Šlapanská dramaturgicky a logisticky zajistila více než 2500 koncertů a 3000 hudebně literárních pásem. Mnozí tehdy začínající a dnes již dávno renomovaní umělci (pochopitelně včetně těch činoherních) se k ní stále rádi hlásí a ona se těší z jejich úspěchů.
Přes půl století se jubilantka, členka Obce spisovatelů či Syndikátu novinářů, soustavně věnuje publicistické a literární činnosti, a to v tisku odborném (Program SD Brno, Almanach nebo Občasník JAMU), časopiseckém (Květy, Týdeník Rozhlas, KAM v Brně…, měsíčník NdB Aplaus, bulletin MdB Dokořán aj.) i denním (např. Brněnský deník Rovnost). Její oblíbenou „parketou“ tu zůstávají výroční profilové medailonky, vzpomínky, fejetony i rozhovory. Ze součinnosti s Českým rozhlasem (především se stanicí Vltava) připomeňme kupř. pořady jako Hudební matiné, Operní magazín nebo autorská čtení, z televizní sféry pak mj. cyklus Hudební mládí, kde scenáristicky prezentovala nastupující talenty. Eva Šlapanská je rovněž oblíbenou a zasvěcenou komentátorkou, moderátorkou i propagátorkou pestré škály dalších kulturních akcí našeho města. Pamětníci si dosud vybavují třeba časté odpolední vernisáže a středeční besedy s předními básníky a prozaiky v Malé galerii vyhlášeného, dnes již zaniklého knihkupectví Československý spisovatel na České ulici.
Autorčina trvalá pozornost, zaměřená k osobnostem moravské metropole a zejména tvůrcům kolem zdejšího Národního divadla (podíl na monumentální třídílné encyklopedii Postavy brněnského jeviště), vyústila do tří čtivých knižních titulů. Po monografii o celoživotní „lásce“ Karlu Högrovi (1999), ostatně také rodáku z Králova Pole, následovaly na podkladě jejích přepracovaných starších článků zajímavé memoáry, Jak jsem je znala (2001), dedikované rodičům. V jedenatřiceti faktograficky obsažných kapitolkách zahrnuly v záběru druhé poloviny minulého století několik desítek významných, vesměs již nežijících individualit – nejen převažující hudebníky (instrumentalisty, skladatele, dirigenty, operní pěvce či režiséry) a činoherní divadelníky, ale též výtvarníky, literáty nebo i s nimi spřízněné lokality, to vše oživeno hřejivostí vlastních autentických svědectví a obohaceno více nežli stovkou málo známých nebo dosud nezveřejněných fotografií. Výsledkem práce pilné publicistky je téměř malá knihovnička – kolekce pěti postupně vydávaných úhledných svazečků skladného kapesního formátu Jubilanti činohry ND Brno (2008 – 2012), které v popularizační podobě obsáhly celkem na 250 medailonů, vhodných pro širokou návštěvnickou veřejnost coby operativní manuál. Jakožto bytostná optimistka k nim poučená publicistka přistupuje s pochvalně vlídnou noblesou. Publikace představila na několika vyhledávaných veřejných besedách, spojených s prodejními autogramiádami. Autor těchto řádků, podílející se na oněch seancích (pro Klub přátel činohry NdB na Malé scéně, v Knihovně Jiřího Mahena, Mahenově památníku, v knihkupectví Barvič a Novotný, na slavkovském zámku i jinde) ve funkci moderátora, může dosvědčit, že zde nikdy nepanovala odtažitá škrobenost, nýbrž naopak atmosféra zcela uvolněná, kdy bezprostředně hovořící protagonistka bývala takřka k nezastavení.
Eva Šlapanská se stala spoluzakladatelkou a zasvěcenou uměleckou poradkyní Nového operetního Studia (i poradkyní jeho vedoucího Josefa Šabaky), které dokázalo sympaticky propojit snaživé úsilí amatérů různých občanských povolání s jevištními i pedagogickými zkušenostmi profesionálů.
V současné době spolupracuje s Janáčkovou operou a Mahenovou činohrou, pro které připravuje články k výročím operních a činoherních umělců. Spolupracuje rovněž s Městským divadlem Brno, kde se svými příspěvky seznamuje čtenáře časopisu Dokořán s historií a současností této umělecké instituce. Věnuje se rovněž dramaturgii koncertů a je komentátorkou hudebních pořadů.
Za významný přínos k soustavnému obohacování kulturního prostředí a za celoživotní propagaci dobrého jména našeho města obdržela jubilantka řadu vyznamenání a ocenění – mj. stříbrnou medaili k 50. výročí JAMU, medaili Úřadu městské části Královo Pole, Cenu města Brna za rok 2009 v kategorii „Žurnalistika a publicistika“ a konečně Cenu Jihomoravského kraje za přínos v oblasti umění (2013).
