Do Znojma za poznáním
Další z pestré nabídky Syndikátu novinářů jižní Moravy pro své členy
Členové Syndikátu jižní Moravy měli ve čtvrtek 16. října možnost navštívit Znojmo. Kdo nabídky využil, a nebylo nás málo, snad nelitoval. Ono se řekne Znojmo, kdo by ho neznal, ale máte-li možnost zavítat s odbornými průvodkyněmi a průvodci do nejzajímavějších míst, uvědomíte si, že není návštěva jako návštěva. My jsme začali na centrálním Masarykově náměstí, uvítala nás průvodkyně Znojemské besedy Helena Schwarzová.
Vyprávěla o některých měšťanských domech starých stovky let, které lemují náměstí. V jeho centru stojí raně barokní kašna se sochou rytíře Rolanda, méně příjemným dominantním prvkem je budova tržnice, která náměstí nezdobí ještě z minulé epochy. Paní průvodkyně také zodpověděla na všemožné otázky, mnoho jsme se dověděli. Na historické podzemí nezbyl čas, protože nás čekaly ještě další pamětihodnosti a pozoruhodnosti. – Nejdříve římskokatolický farní kostel sv. Mikuláše. V trojlodní hale nás zaujala barokní kazatelna v podobě zeměkoule a mnohem starší osmiboká gotická kamenná křtitelnice z poloviny 13. století, z doby dokončení výstavby kostela. Na aktuální nástěnce byly zavěšeny dopisy dětí Bohu, zasmáli jsme se. Například malý Pepík píše: „Milý Bože, na karnevalu budu za čerta. Nebude ti to vadit?“ –
V těsném sousedství kostela na Mikulášském náměstí leží dvoupatrová Svatováclavská kaple z doby před rokem 1521. Název pochází od gotické plastiky sv. Václava na vstupním průčelí. Paní průvodkyně upozornila, že pozdně gotická kroužená klenba je na Moravě jedinou svého druhu. Svatých je tady soustředěno více, horní část kaple je zasvěcena sv. Anně a sv. Kateřině, dolní část sv. Martinovi. Pořádají tam výstavy a koncerty. – Pokochali jsme se pěkným výhledem na Vodní nádrž Znojmo a vůbec na západní část města a pokračovali na nedaleké Václavské náměstí k barokní kašně se sochou sv. Václava z konce 17. století na podstavci uprostřed kamenného bazénu. Po zajímavém výkladu to už bylo jen pár desítek metrů k rotundě sv. Kateřiny z první poloviny 11. století. Je pozůstatkem někdejšího Břetislavova hradu. Měli jsme štěstí, nebyla tam nadměrná vlhkost, která nejedné výpravě znemožní prohlídku. Tamní průvodkyně nás upozorňovala na jednotlivé výjevy na světově známých románských freskách. I po restaurování jsou bledé. Na scénu Libušina poselství a Přemysla Oráče u pluhu s volským spřežením, na výjev narození Krista. Vyjmenovala zobrazené postavy jednotlivých přemyslovských panovníků. Rotunda měla pohnutý osud, byla skladištěm, vepřínem (!), hostincem i dílnou. Za národní kulturní památku byla prohlášena v roce 1962.
Po obědě v restauraci s penzionem U tří jasanů v Novém Šaldorfu nás autobus dovezl do areálu premonstrátského Louckého kláštera, další úžasné pamětihodnosti Znojma. Leží v městské části Louka, býval jedním z významných klášterů ve střední Evropě a jedním z největších klášterů v zemi, i když celý jeho komplex nebyl nikdy dostavěn. Od roku 2017 je národní kulturní památkou a město Znojmo jako vlastník pronajímá část kláštera vinařské firmě Znovín. Měli jsme tu čest být hosty této firmy, její velmi ochotní a sympatičtí pracovníci – Petr Vodička z obchodního oddělení a správce kláštera Zdeněk Škripek – nás nejprve provedli historickým areálem a pak i částí patřící Znovínu. Ne každý z nás věděl, že v klášteře narazíme na unikátní výstavu obrazů Muchovy Slovanské epopeje. Jsou menší než originály v Moravském Krumlově, ale, považte, sestaveny z kousíčků puzzle. Také jsme se dověděli o výrobě vína ve speciálním betonovém vejci, kdo nezná, nechť se tam jede podívat. V parádním sále s barokními obrazy jsme potom absolvovali ochutnávku asi dvaceti vzorků bílých vín z produkce Znovínu, jen jeden byl červený. Následovalo příjemné pohoštění, nákup lahví i kartonů vína a cesta domů.
Další vydařená akce, jedna z dlouhé řady jen v tomto kalendářním roce. Organizačně skvěle vše připravila členka regionální rady SNJM PhDr. Zuzana Joukalová.
