Vánoce na draka na vlně upcyclingu
Za oblečeným drakem je absolvent Mendelovy univerzity
Zdá se, že si letošní počasí s námi dělá, co se mu zlíbí. Je nestabilní stejně jako svět kolem. Atmosféra blížících se Vánoc by se snad dala krájet. Lidé zaplnili všechna náměstí v centru Brna, cesta na Svoboďák je ve večerních hodinách téměř spojena s nasazením života. V duchu přemýšlím, co tu loni nebylo. Mezi nohama císaře Jošta se chichotají obstarožní „dorostenky“, kousek dál se uprostřed nádherného parku, který neztratil svůj půvab ani v zimě, točí obří kolo. Vypadá jako obrovský diadém. Pohádkově září i Těsnohlídkův strom, který přijel v noci tažen koňmi z polesí MENDELOVY UNIVERSITY.
Lidé podvědomě hledají svoje jistoty. A kýčovité Vánoce k nim rozhodně patří. Kdo z nás by si nevzpomněl na svoje dětství. Vánoce znamenaly uprostřed nudy a šedi určitý mezník, abychom si uvědomili, že se svět otáčí a my s ním…. Vždyť byly plné překvapení. Pečlivě jsme prohledávali celý byt, abychom zjistili, kde rodiče schovali dárky, aby pak tvrdili, že je přinesl Ježíšek! Počítali jsme dny plni napětí, kdy to vypukne. A pak to vypuklo. Z kuchyně se linula vůně pečené vánočky. Rozzářený smrček pyšně vévodil celému prostoru, jiný se choulil v rohu, aby nebyly vidět nově navrtané větve… Co na tom, vždyť stál 50 korun! Babička si mnula ruce, kolik zase ušetřila. Prý se to bude ve stáří hodit! Děvčátka pak pod stromečkem nacházela třeba mrkací panenku a pletený svetr, což byl přímo zázrak, maminka ho během celého pletení musela pečlivě schovávat. Klukům Ježíšek s oblibou nosil plastovou tatrovku a ponožky nebo boty, přesně jako v Pelíškách. Vysněným dárkem byly brusle, nebo jiné sportovní nářadí, vysoké ohodnocení se dostalo detektivkám s černým pruhem a největší nadšení způsobily „lyže ELAN“ až z Jugoslávie.
Bylo to jednoduché. Věci pod stromečkem by stejně všichni dostali. Tady to měli ale i s koledami a s filmem Mrazík. Obchody rozhodně neoplývaly atraktivním zbožím, vše se „SHÁNĚLO“. Např. holicí strojek Braun Sixtant pro tatínka za bony koupené před Tuzexem (později jsem zjistila, že ho navrhl světoznámý designer Dieter Rahms už v šedesátých letech) nebo vlněná látka (mimochodem velmi kvalitní ), na kostým pro maminku z obchodu Krásná jizba na tehdejším „Zelňáku“.
Dnes je jiná situace. Obchody přetékají zbožím, z větší části z dovozu a já se ptám: „Kde jsou zlaté české ručičky?“ Proč nás válcuje konkurence, copak to neumíme? O vánočních trzích je ale Brno doslova obloženo regionálními produkty. Ale ta cena? Člověk si musí myslet, že tam někdo ze zlomyslnosti přimaloval nuly! A dnes se mne pokladní, která by mohla být mou vnučkou, v nejmenovaném supemarketu poblíž ZOO zeptala, jestli rozumím česky, když jsem chtěla projít kolem pokladen pro jeden asi z padesáti košíků, protože na daném místě nebyly a kolem nikdo… Není to tak trochu i v lidech? Kam se poděla vzájemná úcta?
Mladá generace má všechno, současný vývoj technologií a s tím spojený design tomu pomáhá. Stále nové a nové typy mobilů a elektromobilů, sluchátek a jiných zcela nezbytných zbytností, spotřební společnost na nás útočí ze všech stran, v patách neméně vlezlé reklamní agentury. Oč mají mladí usilovat? Mají se z čeho skutečně radovat?
Takový problém neřeší brněnský drak, který shovívavě pozoruje cvrkot pod sebou. V průchodu Staré radnice je zavěšen přes 400 let, a tak už zažil ledacos. Na rozdíl od masy návštěvníků, kteří na sebe občas vylijí grog nebo svařák, mu není zima. Jeho tvůrci mu totiž upletli svetr, který odolá rozmarům počasí a také ho chrání před případnými vandaly. Sváteční svetr je utkán ze subtilní polyetylénové hadičky, která by jinak skončila v odpadu. Na tělo draka byla opatrně instalována nosná konstrukce, díky ní se svetr vznáší jako oblak na nebi. Vizuální efekt je úžasný stejně jako symbolika. Jeho autorům se skvěle podařilo propojit minulost s budoucností. Proces upcyclingu přinese totiž své ovoce až v budoucnu.
Autoři drakova vánočního „outfitu“, studio NAHAKU, se postarali o úžasnou atrakci, která stejně jako betlém před Novou radnicí, dračí vejce na náměstí Svobody a spousta dalších instalací přitahuje pozornost davů lidí.
Studio NAHAKU založené Josefem Rozehnalem, absolventem oboru Design nábytku Mendelovy univerzity, není na poli designu žádným nováčkem. Zabývá se procesem upcyklace, což je velmi užitečná technologie, kdy lze z materiálů, jež by skončily na skládce, vytvořit materiál zcela jiný, pro jiné využití. Tím se otevírají obrovské možnosti pro designérskou činnost. NAHAKU je nadšeným zastáncem upcyklace a inspiruje i další firmy často zvučných jmen, které chtějí chytře pracovat s odpadem. Příkladem je využití částí hasicích přístrojů, ze kterých vzniknou atraktivní mísy či jiné obaly. Tak tomu já říkám „zlaté české ručičky“. Je to profese, při které člověku nevadí, že se ušpiní, jak říká Josef Rozehnal.
Až zhasnou statisíce světýlek brněnských ulic, bude drak diskrétně svlečen a jeho obleček uložen do trezoru. Ostatně brněnský průvodce píše, že se vysoko v radniční věži uchovávaly největší cennosti jako zlato, peníze a vlajky, tak proč neoživit tradice?
Lidé se rozejdou do svých domovů. Někteří odlehčeni od peněz, jiní obtěžkáni silnými zážitky. Já mám bonus – setkání s úspěšným studentem. A to je ten nejmilejší dárek. Nejsem tady zbytečně.
