Smuteční síně překvapují kvalitní architekturou
Zbrusu novou knihu, mapující architekturu smutečních síní a krematorií z 20. století od spoluautorů Petra Svobody, Martina Šolce a Renaty Vrabelové, vydal Národní památkový ústav. Česko-anglická publikace zařazuje českou funerální architekturu do mezinárodního kontextu. Upozorňuje na nutnost chápat stavby krematorií a smutečních síní jako komplexní umělecká díla (Gesamtkunstwerk), v nichž architektura, výtvarné umění a krajina tvoří nedílný celek.
Do 16. února byla prodloužená výstava Překvapivé dědictví: krematoria a smuteční síně v přednáškové a výstavní budově NPÚ v horní části areálu vily Stiassni v Brně (Hroznová 14/Preslova 53). Výstava představuje jen úzký výběr staveb, publikace jich zahrnuje téměř stovku. Jestliže kostel býval v dějinách vždy hrdý nositel kvalitní architektury a špičkového výtvarného umění, v období po druhé světové válce převzaly tuto funkci právě smuteční síně.
Kurátor výstavy Petr Svoboda informoval, že práce vychází z výzkumu, který dělala na území ČR trojice autorů v uplynulých čtyřech letech. Čerpá také ze staršího širšího výzkumu architektury 60. a 70. let. Kapitoly i katalog staveb sledují vývoj funerální architektury v širších kulturních, náboženských a myšlenkových souvislostech. „Zvláštní pozornost věnuje meziválečné architektuře, reprezentované mj. díly Pavla Janáka, Bohuslava Fuchse, Ernesta Wiesnera či Aloise Mezery. Následuje recepce výstavby smutečních síní v socialistickém Československu, kde tyto stavby představovaly prostor svobodnější autorské tvorby s volnějším dohledem režimu. Důležité téma je i péče o tyto umělecky i historicky významné stavby a jejich proměna. Některé získaly sakrální funkci, jiné prošly přestavbami, v ojedinělých případech byly zbourány.“
Spoluautorka publikace a specialistka na poválečnou modernu Renata Vrabelová chrakterizovala široké slohové rozkročení smutečních síní takto: „Stylová proměnlivost funerálních staveb období socialismu se odrazila od doktrinální sorely až po běžné individualistické skulpturální pojetí v době normalizace. Pevně zakotvená byla meziválečná tradice moderny. Postupně, se státní poptávkou, smuteční síně pro malé obce nabídly architektům šanci relativně svobodné tvorby, možnost tvůrčího přístupu vycházející z hlubšího pochopení věcí života a smrti a promyšleného zakódování související symboliky do stavby. A umožňovaly také úzkou spolupráci s výtvarnými umělci,“ vyložila Vrabelová.
Česko-anglická publikace Smuteční síně a krematoria, Architektura 20. století (NPÚ 2025) má 232 stran, je bohatě ilustrovaná, obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík.
Metodické centrum moderní architektury v Brně se snaží zlepšit poznání, dokumentaci a ochranu památek architektury 20. století. Zkoumá je, tvoří k nim metodiku a popularizuje.
