Ženitba na scéně Divadla na Orlí
Opera Bohuslava Martinů podle komedie Nikolaje Vasiljeviče Gogola je krásnou satirou na některé lidské vlastnosti. V činohře taková lenost, nerozhodnost, zbabělost či neupřímnost více vynikají než v opeře. Přesto je právě tato opera, nevelká rozsahem, docela milá a divák se v Divadle na Orlí výborně baví. Už také proto, že v tomto moderním opusu z roku 1952 zpěvákům dobře rozumíme. Martinů komponoval na zakázku americké televizní stanice NBC pro seriál televizních oper nazvaný Opera for the Millions. K většímu spádu a srozumitelnosti přispívá také časté mluvené slovo.
Pokud někdo z diváků snad zapomněl děj této milé komedie, napoví mu úvodní text znějící z obou stran jeviště, kde také proti sobě stojí dva hlavní protagonisté. Vlevo úředník Podkolesin ve své nerozhodnosti naprosto dokonale karikován. Stále váhá, zdali se oženit. Vpravo stárnoucí Agáta dychtící po ženichovi, nakonec vybírá ze čtyř. Podkolesin s Agátou stojí, dívají se na sebe a divák slyší slova adresovaná každému z nich. Agáta je nabádána k vdavkám, s tím, že už není nejmladší. „To já v tvém věku už měla dvě děti,“ říká ženský hlas a výzvy k ženitbě se stupňují až k neposlouchání. Totéž slyší Podkolesin, jehož věk se pohybuje už kolem padesátky.
Na druhé premiéře v neděli 22. března v těchto rolích účinkovali Andrej Prachár a Helena Škárová. Oba prokázali své pěvecké schopnosti a právě v této opeře ještě mnohem více potřebovali hrát, což pěkně zvládají. Skvěle zpívali a hráli i ostatní účinkující. Dominovali mezi nimi hostující Michael Robotka v roli Kočkareva a Marie Bednářová coby Fjokla Ivanovna. Kočkarev pomáhá Podkolesinovi s ženitbou, při návštěvě Agáty za něj mluví. A energická dohazovačka Fjokla vše patřičně komentuje… V dalších rolích se představila rovněž hostující a svým projevem výrazná Naděžda Šufanová v roli Agátiny tety Ariny. Ženicha Ivana předvedl Aleš Musil, Anučkina hrál a zpíval rovněž hostující Šimon Beneš. I v operní verzi ztrácí zájem o nevěstu, která neumí francouzsky. Sám ale také tuto řeč nezná. Roli třetího ženicha Ževakina, jemuž se Agáta líbí, přivedl na jeviště Miroslav Zdeněk Fiala. Ve výčtu postav ještě chybí Podkolesinův sluha Štěpán, na premiéře prezentován Davidem Ronnem, a Duňaška v podání Kristíny Múdré.
Výtvarnice kostýmů Jitka Pohořálková oblékla všechny do civilních, velmi pestrých a slušivých kostýmů. Využívá sako i svetr, široké i přiléhavé kalhoty, pestré punčocháče. Martina Kočová vytvořila jednoduchou a pro tuto inscenaci velmi vhodnou stupňovitě členěnou scénu potaženou velkým zeleným kobercem, s minimem rekvizit. Pro režisérku Elišku Mervartovou je tato inscenace absolventským výkonem. Jak sama uvádí v tištěném programu, motiv holky na ocet se jí nejdříve nezdál vhodný k pobavení, postupně si uvědomila nadčasovost tématu. Vypořádala se s tím velmi dobře; pěvci ve svých gestech nepřehánějí, přesto původně rozhlasové opeře dala na jevišti patřičnou dynamiku. K tomu přispěl i dirigent Kento Satsuma, studující pátým rokem dirigování. Je z Japonska a výborně mluví česky. Na Orlí dirigoval Janáčkův akademický orchestr ve větším obsazení s třiatřiceti hráči. Videoprojekcemi představení doplňuje rovněž studentka JAMU Jasmína Georgievová.
