Zase ta Líšeň!
K premiéře v brněnské Redutě, scéně Národního divadla Brno
Zeměpisáři i zeměpisářky tradují zavádějící definici, že Brno leží na soutoku dvou řek. Dokonce i ti zdejší, přestože stokrát slyšeli o městské Punkvě Ponávce. Nehledě pak na fakt, že tok valící se Mariánským údolím směrem od krasu má dokonce (nomen omen) jméno Říčky!
Nejen díky Gertě Schnirch dobývá Brno evropskou dramatickou scénu. Na aktuální tvorbu orientovaná činoherní scéna Národního divadla Brno v Redutě se dokonce může pyšnit lvím podílem: Lidovky jdou do řiti, Brněnské pověsti, Mešita, Brněnské metro, Krvavý měsíc a nejnověji pak Mucha, Mucha, Mucha.
Zatímco pan Rudiš, rodem z Turnova se v Krvavém měsíci zakoukal do Jundrova, Jakub Šafránek ze Šternberku hledal v Brněnských pověstech stopy draka v Líšni. Pražák jako poleno S.d.Ch. textem Mucha, Mucha, Mucha dokonce nahlíží v Inšílu i do podzemí. To jste věděli, že Líšňáci ve svém nářečí říkají některá slova pozpátku? A je toho ještě víc. Baby z Líšně, co prodávávaly na Zelňáku kél, tuřín a burýnu měly ze všech nejsprostší slovník. Ne všechno si S. d. Ch. o Líšni mohl někde přečíst. Ne všechno je o Líšni už napsáno. Říká se, že Líšňáci jsou jednoduší a líní. Já měl ze staré Líšně v redakci kolegu. Kromě chytání ryb ho nezajímalo snad nic. Po Listopadu jezdil na lososy do Norska…
Takže není vůbec divné, že si autor vymýšlí. Pravda Gottwaldovo údolí tu bývalo, mírové slavnosti také, Muchova bouda stojí (i když reáliemi odpovídá spíše kiosku u nejdolnějšího rybníka), hmyzu vůkol stále habaděj. Jen si nejsem jist, jestli kdy byl secesní Alfons v Brně, natož v Líšni. Co by tam dělal? Ačkoli Belcrediové mohli mít k umění blízko. I já znával jednoho z obrazovky, ve vídeňské televizi v závěru minulého století předpovídal počasí.
Je dobře, že pro S. d. Ch. nic není svaté. Jedině tak nás dokáže na chvíli probrat z letargie. Ne ve všem s ním člověk souhlasí, cosi trefí přesně na hlavičku, jiné zasáhne napůl a někdy i přestřelí. Obnovit mírové slavnosti. Taková blbost! Napadá člověka. I když v Evropě už se válčí o sto šest. Nevyzpytatelná frontová čára je od Brna vzdálená vzdušnou čarou pouhých 400 kilometrů! Bombardované Sarajevo bylo před pár lety stejně daleko. Asi si na hrůzy světa okolo příliš rychle přivykáme. Daleko víc nás pálí naše spalovací motory, přitom Hormuz je od Brna více než desetkrát dál.
Nikola Muchová, nejnověji herečka NDB j.h., se narodila v Krnově, punk provozovala také v Kyjově (kapela Bumasifma) její brněnská se jmenuje Mucha, stejně jako nyní sama frontmanka. (Nepasoval by zde termín „předožena“?)
Muchu, Muchu, Muchu postavil na jeviště Reduty režisér Šimon Dominik. Hudební složkou přispěl Marko Ivanovič, herce oblékla Petra Krčmářová. Uvěřitelné Líšňáky na scéně Karla Čapka reprezentuje rodinná trojice manželů se synem. Tomáš Šulaj coby Petičník se uvěřitelně rve za oslavu míru, v promluvách prozrazuje policistu na penzi. Jeho partnerka Isabela Smečka má v roli naivní Křížovkářky přehršel příležitostí pro strojené popisy slov na x písmen, ne vždy nabízející pointu. Zcizující tajenka přitom zazní pouze jednou. Syn Kutil v podání Martina Veselého si po svém poradí v každé situaci, jeho přizpůsobivost okolnostem paroduje přežívání na okraji společnosti.
Martin Sláma jako Muškař si hledí svého chytání, pro úsporný komentář, prozrazující široký rozhled nejde daleko. Anna Glässnerová dala Brigádnici polohu „telecího“ mládí ohromující SMS samostudiem angličtiny. Manažer epopeje (Pavel Čeněk Vaculík) a Prima (Roman Blumaier) měli snad původně být jednou postavou. V parodování rigidního pámbíčkaření a hmotného prospěchářství se totiž místy překrývají. V podzemí Muchovy boudy je posléze odkryta německá protektorátní továrna produkující dokonalé panenky Reborn. (Nacistický program Lebensborn přivádět na svět děti „čisté“ rasy.) Nikola Mucha j.h. coby selská madona z Muchovy palety s „rebornkou“ v náručí se zjeví v továrním skladišti, kde je identifikována jako němá Evžena Tesařová, ve finále poslouží jako rodička nového…
Zůstává na divákovi, nakolik se průběžně baví, mimo jiné i parodiím vyprázdněných politických projevů, jež k mírovým a masovým akcím neodmyslitelně patří. Ať tak či onak, má možnost si z hlediště s polechtanou bránicí odnést i cosi trvalejšího a vážnějšího. Což není právě málo.
