Znáte sochaře Františka Bělského?
Ve Velké Británii a jinde ve světě je znám jako Franta Belsky, proslulý zejména sochařskými portréty britské královské rodiny a Winstona Churchilla. Ale v Brně, jeho rodišti, ho zná málokdo, což platí i o jeho jediném díle v našem městě – soše Modla, umístěné od roku 1993 v Technologickém parku. Snad se povědomí o tomto sochaři zlepší díky článkům a televizním a rozhlasovým relacím u příležitosti stého výročí jeho narození 6. dubna.
František Bělský si zaslouží patřit do kolektivu slavných brněnských rodáků, mnohdy známějších v cizině než u nás. Neškodí si je připomenout (a přitom zpytovat svědomí ohledně vlastních znalostí): misionář, lékárník a botanik Georg Josef Kamel (1661–1706), filozof a fyzik Ernst Mach (1838–1916), konstruktér mostů Gustav Lindenthal (1850–1935), architekti Adolf Loos (1870–1933) a Jan Kotěra (1871–1923), operní pěvkyně Mária Jeritza (1887–1982), později jeruzalémští malíři Ludwig Blum (1891–1974) a Anna Ticho (1894–1980), skladatel Erich Wolfgang Korngold (1897–1957), bratři Haasové – skladatel Pavel (1899–1944) a herec Hugo (1901–1968), fyzik Georg Placzek (1905–1955), matematik Kurt Gödel (1906–1978), malíř Rudolf Kundera (1911–2005), skladatelka Vítězslava Kaprálová (1915–1940), básník Ivan Blatný (1919–1990), spisovatel a dramatik Milan Kundera (1929), básnířka Viola Fischerová (1935–2010), dirigent Zdeněk Mácal (1936), spisovatelka a uměnovědkyně Věra Linhartová (1938), spisovatelka a literární vědkyně Sylvie Richterová (1945), výtvarník Petr Sís (1949), pěvkyně Magdalena Kožená (1973), dirigent Jakub Hrůša (1981)… Mnozí z nejstarších uvedených rodáků pocházeli z německy mluvících, často židovských rodin, a proto nám byli po desetiletí utajováni, mladší z nich zase za minulého režimu odešli do exilu nebo emigrovali a stali se součástí zároveň i francouzské (oba Kunderové, Linhartová), italské (Richterová) či anglické (Blatný, Bělský) kultury. Ve Velké Británii také dlouhá léta působil básník, novinář a překladatel Ivan Jelínek (1909–2002), čestný občan města Brna (ač narozen v Kyjově). Na Ústředním hřbitově v Brně je pohřben další čestný občan města Brna (rodák z Napajedel) pianista Rudolf Firkušný (1912–1994), žák Janáčkův, který od války žil v USA.
František Bělský se narodil 6. dubna 1921 v Brně jako syn ekonoma Josefa Bělského, ale dětství prožil v Praze, kde také od roku 1938 studoval užité umění. Po okupaci v následujícím roce se svou rodinou židovského původu uprchl do Londýna, kde pokračoval ve studiu na Královské koleji umění. Hned po vypuknutí války se přihlásil do československé armády a sloužil u dělostřelectva ve Francii. Byla mu udělena studijní dovolená, takže během války mohl pokračovat ve studiu na Royal College (a seznámil se tam se svou první ženou, karikaturistkou Margaret Constance Owenovou). Po invazi v Normandii bojoval pod vedením maršála Montgomeryho, za což získal dvě významná vyznamenání. Po válce se vrátil do Prahy a studoval na Akademii výtvarných umění u Otakara Španiela.
Po únoru 1948 musel s manželkou podruhé odejít do Velké Británie. V roce 1953 byl spoluzakladatelem britské Společnosti portrétního sochařství a stal se jedním z nejvýznamnějších sochařů působících po válce v Británii. Proslavila ho zejména socha Winstona Churchilla, odhalená roku 1971 (před padesáti lety) ve Fultonu v americkém státě Missouri na paměť tamního slavného státníkova projevu z roku 1946, v němž poprvé zazněl termín „železná opona“. Díky Churchillově soše pak Bělský získal zakázku na portrét amerického prezidenta Harryho Trumana.
Největší proslulosti posléze český sochař nabyl díky portrétování čtyř generací britské královské rodiny v letech 1962 až 1985; portrét královny Alžběty II. vytvořil v roce 1982. Je autorem mnoha dalších významných soch (např. velitele spojeneckých vojsk v jihovýchodní Asii lorda Mounthbattena), bust (např. admirála Cunninghama na Trafalgarském náměstí), památníků (např. Jana Palacha z roku 1978, u něhož se konaly protestní akce proti československé vládě), pamětních desek (např. Václavu Hollarovi v londýnské čtvrti Southwark), medailí (např. na počest Emila Zátopka), reliéfů, fontán a dalších děl.
Po listopadu 1989, již po smrti své ženy, se vrátil do Prahy a roku 1996 se podruhé oženil se svou někdejší kolegyní ze studentských let, sochařkou Irenou Sedleckou. V roce 1995 prezident Václav Havel v Praze-Bubenči odhalil Bělského památník věnovaný padlým československým letcům z Královského letectva a v roce 1999 mu udělil medaili Za zásluhy. V Praze na kostele sv. Cyrila a Metoděje je autorova pamětní deska připomínající hrdinství československých atentátníků na Heydricha a u britského velvyslanectví je Churchillova busta. V sochařově rodném Brně kromě Modly jinou Bělského sochu nemáme.
Je známo, že František Bělský dával do svých soch „vzkaz v láhvi“. Z fultonské Churchillovy sochy byl tento vzkaz po padesáti letech letos vyzvednut a otevřen. Zní takto: „Jsem Franta Bělský, sochař, narozením Čech, adoptovaný Británií a aspirující na to stát se občanem světa.“
Umělec zemřel na rakovinu v oxfordshirském městě Abingdon-on-Thames 5. července 2000 ve věku 79 let a je pohřben na hřbitově Všech svatých v tamním Sutton Courtenay. Na prostém černém náhrobku má vpředu nápis „Franta Belsky / sculptor / 1921–2000“ a na zadní straně rytinu českého lva.
MICHAL ŽÁK
