Tváři v tvář předkům: Odborníci rekonstruují obličeje lidí, kteří žili před tisíci lety
Na našem prvním snímku vidíte dvě Jihomoravanky, jedna je z Moravského Krumlova, druhá z Dolních Věstonic. Jedna je odbornou pracovnicí Moravského zemského muzea, druhá ženou věstonického lovce mamutů. Je mnohem mladší nežli Mgr. Eva Vaníčková. Zrodila se před dvěma lety v rukou sochaře Ondřeje Bílka a Mgr. Vaníčkové v Laboratoři antropologické rekonstrukce Moravského zemského muzea. Oba si pro rekonstrukci tehdejší obyvatelky Dolních Věstonic vybrali nález archeologa Bohuslava Klímy z roku 1949. Objevil ji pohřbenou pod lopatkou mamuta v jámě, kterou vyhloubili tehdejší obyvatelé dědiny při hledání pazourků. Od té doby uplynulo šestadvacet tisíc let.
Dolnověstonická žena středního věku s drobným poraněním na hlavě není jedinou rekonstrukcí brněnských odborníků. V památníku v Pasohlávkách najdete dva římské legionáře, v muzeu v Blansku princeznu z Býčí skály. V Latinské Americe a v Indii vzbudil pozornost sv. Jan Nepomucký. Doma i po světě se toulají na dvě desítky rekonstrukcí…
Poslední pozoruhodnou je velmož z hrobu v kostele v Sadech u Uherského Hradiště. Statný padesátník, pohřbený se vzácnými zbraněmi. Kostymérka Kristýna Urbanová ho oděla do košile z jemného plátna, lehce modře probarvené svrchní krepové haleny a liščí kožešiny… Nouzí netrpěl, naopak, konstatoval generální ředitel muzea Jiří Mitáček, analýza ukázala, že si liboval v rybách ze Severního moře… Jak se sem dostaly? Vozily se nasolené.
Druhou podobiznou z časů velkomoravských, kterou v těchto dnech představila Laboratoř antropologické rekonstrukce, je portrét muže z hrobu 12/59…, náš druhý snímek. Muž ležel v rozpadlé dřevěné rakvi v obezděné hrobce. Poškozené pozůstatky analyzoval už v roce 1983 Emanuel Vlček. Nyní je tedy ztvárnila antropologická laboratoř. Je to přibližně padesátiletý muž zhruba 175 cm vysoký, silné postavy, zřejmě i vyšší hmotnosti. „Pro shodu ve stavbě kornoutovitého a nápadně dolů skloněného zvukovodu porovnával Emanuel Vlček tuto lebku s lebkou knížete Bořivoje l., u kterého byl nalezen podobně tvarovaný zvukovod. Antropolog Vlček určitou morfologickou podobnost s pozůstatky knížete Bořivoje I. připustil, ale jasně vázaný specifický znak mezi oběma jedinci nenalezl. Genetická vazba s pražskými Přemyslovci nebyla prokázána,“ konstatují Eva Vaníčková a Ondřej Bílek. Léta se debatovalo o tom, že by to mohl být kníže Svatopluk († 894). Zatím to tedy nebylo potvrzeno. Avšak ani vyvráceno…
Vraťme se ale ještě na chvíli do antropologické laboratoře.
Aby mohli rekonstruovat podoby dávných našich spoluobyvatel, studovali oba, Mgr. Eva Vaníčková a Ondřej Bílek, anatomii. Ona na Masarykově univerzitě, on na fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně, ještě pod vedením prof. Vladimíra Novotného, populárního a významného brněnského antropologa a laskavého pedagoga, jemuž vrstevníci dobromyslně říkali dr. Muskulek. Hovořím o tom, protože tvořit současníky z dávno minulých koster je nyní velmi populární – ale musí se to umět. Na plastovou lebku se nanášejí jednotlivé vrstvy svalů a tvůrce musí vědět, nejen jak se jmenují, ale taky jak vypadají a jak je mohly měnit věk, prostředí a klima, v němž dotyčný žil, jeho povolání, atd. atd… No, běžte se podívat do pavilonu Anthropos v Brně-Pisárkách, najdete tam neandrtálce, dvě sousedky Mgr. Vaníčkové z paleolitu, nalezené v Krumlovském lese, a dozvíte se o dalších našich předcích, z nichž se stali vyslanci umění a znalostí našich odborníků. A můžete si tam koupit i knížku Tváři v tvář předkům, kde to všechno najdete v barvách a odborně.
Ladislav Vencálek
