Pohled z mostu je smutné, ale skvělé drama
Šest herců a dvě herečky vytvářejí na Činoherní scéně Městského divadla Brno drama, které diváka uchvátí. Hraje se bez přestávky, takže jste pevněji vtaženi do děje. Není příliš složitý, odehrává se v rodině italských přistěhovalců žijících v 50. letech 20. století někde pod Brooklynským mostem v newyorské čtvrti Red Hook. Očima uznávaného amerického dramatika Arthura Millera divák nahlíží do domácnosti bezdětných manželů Eddieho a Beatrice Carbonových. Vidí drsný, zajímavý i poučný příběh.
Mnohého možná zamrazí, když si vzpomene na někoho s podobnou povahou jako má hlavní hrdina, zmíněný Eddie. Má-li ho v rodině, tím hůř. Eddie není zlý, přesto v důsledku svých představ i zkušeností a přehnané nedůvěry spěje do záhuby, jak uvádí sám autor. Příběh je skutečný; mohl se odehrát vícekrát, Millerovi ho vyprávěl jeden dělník z přístavu, kde Eddie a další mužské postavy pracují. „Když jsem příběh slyšel poprvé, bylo mně jasné, jak dopadne,“ citujeme autora. Chtěl, aby základním pocitem diváka byla touha Eddieho zastavit a varovat jej před špatným koncem.
Herecky je postava hlavního hrdiny velmi náročná, skvěle ji zvládá Petr Štěpán, nominace na Cenu Thálie by nebyla překvapením. Režisér Stanislav Slovák prozradil neskromný fakt, že totiž tento oblíbený herec je pro tuto postavu v ideálním věku. Je na vrcholu svých sil a v roli se potýká s různými protivenstvími. Především se nedokáže smířit s tím, že osiřelá neteř Catherine, o kterou pečuje společně s manželkou otcovskou láskou, chce žít život podle sebe. Do rodiny přicházejí další dva příbuzní imigranti, nastává milostná zápletka a tak dále. Petr Štěpán v inscenaci dominuje nejen díky úžasně napsanému textu, také silou svého herectví. Divák vnímá jeho gesta, nálady, pohyby, slyší jej mluvit a věří mu. Přispívá k tomu i jeho chlapská postava. Dobrou volbou bylo obsazení nové členky souboru Barbory Slaninové do role neteře Catheriny. Také její příjemný mladistvý vzhled konvenuje s jejím divadelním věkem 17 let a postupně o kousek více. Do své postavy se také dokáže náležitě vžít. Ve stínu Eddieho zůstává jeho žena Beatrice. Není to vinou Markéty Sedláčkové, ale důsledkem textu, protože Beatrice se marně průběžně snaží Eddieho odvrátit od jeho záměrů. Dobře herečka vystihuje emoce i marné úsilí své postavy. „Je to krásná role pro ženu mých let. Ze začátku to nevypadá, ale postupně je dramatická. Jsem ráda, že se nepohybujeme v nějaké návodné scénografii. Je to jen o nás a o herecké spolupráci. Nejvíce mě láká, že hraji s Petrem Štěpánem,“ řekla Sedláčková novinářům před premiérou.
Zajímavou postavou je advokát Alfieri v podání Petra Halberstadta. Promlouvá jako první, uvádí do děje. Žije v jiném světě, v bohatším Manhattanu ležícím jen kousek od Brooklynského mostu. Plní částečně funkci chóru z antických dramat nebo roli odpovědníka z českého lidového divadla. Vede také stěžejní dialog s Eddiem, v němž poznáváme Eddiho neústupnost až paličatost a fakticky předzvěst neblahého vyvrcholení. Právníka, původem také Itala žijícího již pětadvacet let v Americe, hraje s jistou nonšalantností, nikoli však namyšleností či přezíráním Petr Halberstadt. Pánové Kristian Pekar, Martin Mihál a Jakub Przebinda se dělí o postavy nešťastného Marca, jenž přijel do Ameriky už dříve a těší se na návrat k rodině, a o role dvou imigrantů. Jejich dialogy i s ostatními postavami jsou strhující. Nezapomeňme ještě na smutnou postavu imigračního úředníka v podání Daniela Rymeše. Přichází v kritický okamžik.
Režisér Stanislav Slovák vysvětluje abstraktní, zcela jednoduchou scénu Jaroslava Milfajta, „přestože víme, že k příběhu patří schodiště, dvorky, přístavní kolorit“. V inscenaci tak dominují vzájemné, postupně vyhrocované vztahy a napětí v kulise jakéhosi betonového monstra. Dvěma rekvizitami, jak říká režisér, jsou jen viržinko a židle. Slušivé a střízlivé kostýmy vytvořila Andrea Kučerová, hudbou rovněž střízlivě rámuje Mirko Vuksanovič. Připomeňme, že Městské divadlo Brno s úspěchem již uvedlo Millerovy hry Smrt obchodního cestujícího a Čarodějky ze Salemu. Definitivní verze hry Pohled z Mostu pochází z roku 1955.
