Poznali jsme zblízka budovu Ústavního soudu
Brno je obecně vnímáno jako město vysokých škol a soudnictví. A právě v soudnictví nejvýše stojí Ústavní soud, který ale není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je zejména chránit ústavnost, základní práva a svobody vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky a garantovat ústavní charakter výkonu státní moci. Jen pro zajímavost – ročně se na podatelnu dostane na 4 000 žádostí o zjednání nápravy. A pouhých pět procent z těch, které splňují všechny formální náležitosti a podmínky, které jsou nutné, aby se jimi soudci Ústavního soudu zabývali, jsou označeny jako důvodné.
A právě tuto instituci a její historickou budovu, která je považována za jednu z nejhodnotnějších veřejných staveb v Brně, jsme mohli, jako členové Syndikátu novinářů jižní Moravy, navštívit, a to v úterý 22. října.
Měli jsme to štěstí, že se nám při téměř dvouhodinové prohlídce věnoval Pavel Dvořák, Ph.D., vedoucí Odboru vnějších vztahů a protokolů. Byl doslova nabitý vědomostmi týkajícími se jak historie a současnosti soudu, jeho činností, tak stavebními i architektonickými zajímavostmi samotné budovy či jejího okolí.
Budova Ústavního soudu v Brně na Joštově ulici byla postavena v letech 1875–1878 pro potřeby Moravského zemského sněmu. V historizujícím novorenesančním stylu ji navrhli renomovaní vídeňští architekti Robert Raschka a Anton Hefft. Poslední rekonstrukcí prošla v letech 2014-2018.
Hned u vchodu budovy nás vítala jedna ze šesti originálních soch vídeňského sochaře Josefa Schönfelda – Spravedlnost, která se nacházela původně na fasádě budovy. Dnes tam jsou pouze kopie, protože sochy byly vytvořeny z velmi jemnozrnného měkkého eggenburského vápence bez dalších přísad (chemicky jde o čisté vápno). Kámen je velmi vhodný pro sochařské opracování, ale jeho použití v exteriéru je problematické, neboť ve velmi krátké době dochází ke zvětrávání a rozpadu horniny. Další zajímavostí byl také Závěrečný kámen, který navrhl brněnský architekt Adolf Loos starší a který informuje o ukončení stavby budovy.
Poté jsme si prohlédli nejzajímavější a nejkrásnější místnost soudu – sněmovní sál a jeho přilehlé prostory – dvě jednací místnosti sněmů Ústavního soudu, ale také zasedací síň označovanou jako Velká rada, která jako jediná je vybavena dochovaným nábytkovým souborem ze 20. let 20. století. Na jedné z jejích stěn je text Ústavy ČR.
Návštěva Ústavního soudu patřila podle všech zúčastněných k nejzajímavějším letošním akcím našeho Syndikátu a za to patří dík především, jak jsme se už zmínila, Pavlu Dvořákovi.
