La Scala není jen v Miláně, máme ji i na Brně-severu, v Divišce!
Divišova čtvrť je charismatické místo. Už dávno to není chudinská kolonie, jsou tu krásně spravené domy a plno krásné přírody. A ve dříve zanedbané hospodě je příjemné posezení a za ní je ve skále upravený areál, ze kterého místní nadšenci vytvořili čarovný prostor, který nazvali La Scala. Vejde se sem dost lidí na to, aby se tu mohly odehrávat zajímavé akce.
Už devátým rokem se tu 11. června koná přehlídka mladých nadějných a nadšených hudebníků. Duší akce jsou manželé Libuše a Radim Pančochovi, klavíristé a pedagogové na konzervatoři a JAMU, kteří dokázali nadchnout své kolegy a studenty, aby přišli předvést své umění v netradičních podmínkách. Do prostoru ve skále dokázali přivézt i klavír, který statečně držel ladění i v ne příliš přátelském prostoru.
Každý výstup byl překvapením a krásná hudba, která zde zněla až do pozdního večera, byla vše, jen ne „vážná“. To předeslal už v prvním vstupu dívčí sbor Campanella z Třebíče, vedený Drahomírou Chaloupeckou, který odstartoval večer inteligentním humorem pásma Terezy Válkové. Dál účinkovali bývalí či současní studenti, kteří oslňovali publikum. Houslové a flétnové duo, houslistka Tereza Lásková, která hrála houslové láskyplné sólo z Radúze a Mahuleny, klavírista Patrik Červák s Etudou Philippa Glase, patnáctiletý zázračný klavírista Jan Schulmeister s fantazií Ference Liszta, mladičký houslista Mário Žiga oslnil Cikánskými tanci Pabla de Sarasateho, violoncellista Břetislav Vybíral, kterému nedělalo potíže si utahovat z přídomku „junior“, a horňácká kapela Jany Schejbalové. A v neposlední řadě primárius zlínské filharmonie Pavel Mikeska a houslistka ze stejného orchestru Barbora Valečková, která překvapila ohivou třetí větou koncertu P. I. Čajkovského a ještě také Moravský komorní orchestr pod vedením Richarda Kružíka a mnoho dalších, kteří vždy přinesli kus poctivého kumštu, ke kterému dali jako bonus skvělou náladu. Emoce vnesla mladičká slabozraká zpěvačka Anička Bínová, která bydlí v Divišce a zazpívala si sóla jak s doprovodem svého nevidomého spolužáka z konzervatoře Jana Deyla, tak na závěr i se sborem Campanella, který posvětil v závěru dobrou náladu písničkami Jaroslava Ježka. Závěrečným veršem „….vzpomenu na stonožku a jsem na světě rád…“ mluvili všem z duše.
Příští La Scala bude jubilejní a už teď se všichni zúčastnění na ni těší. Přejeme manželům Pančochovým, aby jim vydržel elán i nápady!
Karla Hofmannová
