100 let od prvního provedení Lišky Bystroušky
Janáček chytil svou Bystroušku pro les a pro smutek pozdních let
Šestého listopadu 1924 byla v divadle Na hradbách poprvé provedena opera Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky, tehdy pod názvem Liška Bystrouška.
Dirigentem byl František Neumann, režisérem Otakar Zítek, výpravu navrhl Eduard Milén. První Bystrouškou byla Hana Hrdličková-Zavřelová, Zlatohřbítkem Božena Snopková, revírníka zpíval Arnold Flögl, rechtora ztvárnil Antonín Pelc, dále účinkovali Jaroslav Čihák, Ferdinand Pour a další.
Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky patří mezi nejoriginálnější díla tohoto druhu na světě. Je to sedmá opera Leoše Janáčka a skladatel sám o ní říká: „Liškou Bystrouškou, jak by ochočenou, jsem si pohrával. Divno, její zrzavá červeň mi vždy plála v očích. Chytil jsem svou Bystroušku pro les a pro smutek pozdních let.“
Ano, zralý umělec se před svou sedmdesátkou loučil s přírodou a životem.
V Brně kdysi vycházel proslulý celostátní deník Lidové noviny a v něm začal 7. dubna 1920 uveřejňovat redaktor Rudolf Těsnohlídek na pokračování Příběhy lišky Bystroušky. Dlouho se mu do toho vlastně nechtělo, protože to dostal jako úkol, aby vymyslel k obrázkům Stanislava Lolka nějaké povídání. Lolek byl myslivec a malíř, výborně znal zvířata a jeho kresby byly vtipné. Těsnohlídek k nim napsal příběhy v nářečí převzatém z Bílovic nad Svitavou, Adamova a Líšně. Janáčka příběhy v novinách velmi zaujaly a těšil se vždy na pokračování, až se nakonec rozhodl, že z toho udělá operu. Bystrouška se měla původně jmenovat Bystronožka, ale protože sazeči v tiskárně dobře nepřečetli redaktorův rukopis, zrodila se omylem Bystrouška. Janáček si Těsnohlídkovo vyprávění, podle svého zvyku, sám upravil na operní libreto, mnohé musel vypustit, některé věci zhustil, jiné vykreslil ostřeji, postavil proti sobě svět lidí a svět zvířat, osvětlil přírodu i společnost kritickým pohledem, přidal zvukové kouzlo svých záznamů (šumění lesa, bzučení much apod.), sérii veselých taškařic sepnul do kytice hymnické oslavy přírody a života. Vytvořil dílo jiskřivé, bohaté, barevné, kouzelné, plné citu a pochopení, životní síly a krásy – tak se loučil! Hudbu psal s přestávkami už od roku 1921 do roku 1923… „liškou se obírám v mysli v Luhačovicích v srpnu 1922, notuji ji na podzim 1922 až 1923 – leden, únor 1924“.
Nebyl vždy přesný v datech při vzpomínkách, ale nějak tak to bylo. Podstatné je, že se i na Hukvaldech i v bílovických lesích u Brna šel třeba v noci podívat na liščí nory, že v opeře hudbou zbásnil zvukové kouzlo přírody tak, jako nikdo jiný, a že se nebál satirickými šlehy ukázat na chyby lidí i celé společnosti, aby se všichni zavčas zamysleli nad životem a jeho krásou. Současníci operu přijali s jistými rozpaky a hledali v ní malodušné různé vlivy a vzory, zatímco dílo později odhalilo svou originalitu a hluboký smysl i význam.
/Janáčkův rok 1978-1979, Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky./
Vrcholem divadelních oslav Janáčkovy sedmdesátky byla premiéra opery Liška Bystrouška dne 6. listopadu 1924. Celkový dojem, zhuštěný zde co nejvíce, je asi tento: Hudebně je nové dílo svědectvím obdivuhodné tvůrčí svěžesti Janáčkovy. Zdramatizování zvířecího světa vyvolalo nové tóny a nové instrumentální vymoženosti, jakých jsme dosud nebyli svědky u Janáčka.
Partitura je bohatá jemně a bystře zachycovanými barvami, elementární rytmika doplňuje se zde s melodikou, která jest poněkud rozvinutější nežli jsme zvyklí u Janáčka. Jsou zde další partie (svítání, milostné scény lišky a lišáka, závěr revírníkův), v nichž hudba se rozepíná v bohaté květy melodické a ve velikou vřelost. Jsou také místa, kde zachování některých dojmů dává hudbě známou rapsodičnost Janáčkovu. Celek je hudebně spjat v jedno pásmo, jež je stavěno bez rušivých censur. Bystrouška je po hudební stránce dílo nové a průbojné. Dramaticky však trpí látkou. Děj je příliš nejednotný, nesoustředěný. Současné postavení světa zvířecího a lidského na scéně vrhá své stíny nejen na scénický obraz, nýbrž i na celé dílo. Epizodičnost lidských figur působí nejednotně a bylo by jen v zájmu díla, kdyby tyto lidské figury byly odstraněny, a kdyby z díla stala se opera pouze ze světa zvířecího. Pak by geniální a svěží hudba přišla lépe k platnosti. Postava revírníka mohla by při tom zůstati, a to v prologu i epilogu. Tím by také se získalo větší koncentrace na postavu Bystroušky…Provedení, vyžadující překonání neobvyklých potíží, bylo svědectvím výkonnosti naší opery za vedení ředitele Františka Neumanna. Rozřešení scénické bylo novým uměleckým činem režie Oty Zítka, jenž našel dobrého spolupracovníka v akademickém malíři Eduardu Milénovi. Představitelé hlavních úloh, dámy Hrdličková, Snopková a Dobruská a p. Arnold Flögl, mohou být ujištěni, že věnovali Janáčkovu dílu nejlepší síly a že překonali neobvyklé pěvecké i herecké potíže s čestným darem. Premiéra vzbudila nejsrdečnější náladu.
/Hudební rozhledy v Brně 1924./
Autor příběhu Lišky Bystroušky Rudolf Těsnohlídek vypráví o setkání s Janáčkem:
„Seděl mezi keři, tisíce droboučkých malých květů nad hlavou a hlava jeho byla nejen stejně bílá a zdála se mi největším z těchto květů. Usmívala se a já okamžitě poznal, že je to právě ten úsměv, který nám uděluje život jako zlaté vyznamenání za statečnost před nepřítelem. Za statečnost před žalem, příkořím a vzteky. V tom okamžiku jsem uvěřil, že Liška Bystrouška sedí zkrocena a docela podmaněna vlídností člověkovou v malé zahradě a že neviděna blíži se.“
Operní pěvec Antonín Pelc vzpomíná na první uvedení Lišky Bystroušky:
„Premiéra Lišky Bystroušky byla 6. listopadu 1924. Byla mi přidělena role Rechtora. Bylo to první provedení Lišky Bystroušky vůbec. Byl jsem tedy prvním Rechtorem v této opeře. Lišku zpívala kolegyně Hrdličková, později Mattesová, Revírníka zpíval tehdy Arn. Flögl. Režii měl Ota Zítek a operu řídil šéf opery Fr. Neumann. Janáček byl tehdy velmi spokojen. Na jeho přání byl jsem v paruce jako krejčík „Z pohádky do pohádky“. Dekorace tehdy tuším byly dle návrhu akademického malíře E. Miléna. Po režijním a po hudebním provedení bylo to představení velice pěkné.“
A tak si opera Příhody lišky Bystroušky našla úspěšnou cestu na českých a světových operních jevištích, kde je přijímána vždy s vřelým ohlasem a přináší radost.
