100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností
S číslovkami si pohráli autoři půvabné knížky Miloš Šenkýř a Tomáš Kremr. Oba aktivní rozhlasáci tak připomínají letošních sto let vysílání rozhlasu v Brně a k tomu přidávají čtyřiadvacítku coby vročení. Původně chtěli číslo 111, což je také jedna z místních absurdit, v textu vysvětlují proč, ale nakonec zdůraznili letopočet.
Na téměř sto padesáti stránkách se budete probírat nejrůznějšími zajímavostmi. Od těch notoricky známých až po sdělení překvapivá, udivující až někdy šokující. Autoři jsou mistři slova nejen mluveného. Prokazují také schopnosti investigativců, nebojí se kritizovat vedení města, pátrají v archívech a historických dokumentech. Odhalují pro většinu čtenářů netušené souvislosti. Protože kniha je složená z kratších textů, nemusí se přečíst najednou, čtenář si ji může vzít kdykoli do rukou třeba na chvíli. Lze ji však přečíst i jedním dechem. Hodně napovídají atraktivní titulky jednotlivých statí: Kudy šel císař do kanálu. Kde se nacházel brněnský Prátr. Nemocnice, která živé neobslouží. Bakterie s Joštovým jménem. Tramvajová kaple pro dva svaté. Brno jako vývozce lodí… Obsah autoři rozdělili do patnácti kapitol nadepsaných například Ztracené a zmizelé, V rukou politiků, Na co by někteří rádi zapomněli, Dnes je to jinak, než mělo být či nebylo, Záhady, jež už zodpovězené nebudou…
Vybrat ukázku textu pro tuto poznámku bylo jednoduché, protože na kterékoli straně se skvěla pozoruhodná věc. Ale také nejednoduché, neboť vybírat z tolika informací jen několik a ostatní opomenout… Zaujala mne stať o tom, že velká část silnic na území Brna leží nikoli na městských, ale na státních pozemcích. Věc dosud politici ani úředníci nedořešili. Autoři samozřejmě neopomíjejí klasická brněnská témata: Draka v průjezdu Staré radnice, jezdeckou sochu Jošta Moravského u kostela sv. Tomáše, mrtvolu barona Trencka… Píší o lodích Brněnské přehrady, o někdejším Německém domě, o neudržovaných „věčných“ hrobech na Ústředním hřbitově. Zachycují návštěvu Alžběty II. v březnu 1996, informují o prvních romských stolpersteinech, tedy kamenech zmizelých se jmény obětí druhé světové války. Dvě kamenné kostky nesou jména manželů Jany a Amálie Danielových, obyvatel Černoviček v sousedství ostravské dálnice. Dodnes tam bydlí Romové a bydleli tam i do jara 1943, než byli transportováni do vyhlazovacích táborů. Ostatně o stopách německé okupace na Špilberku pojednává další zajímavá stať. Dočtete se též o dobrém srdci spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, o jeho zásluhách i o sebevraždě v roce 1928. Pozornost zaslouží řada technikálií. Například o brněnských parovodech, o první brněnské nízkopodlažní tramvaji, o někdejších i pouze plánovaných lanovkách. Nejen Brňáka potěší zvěst o sedmiletém černém hřebci Ardo, jenž stál předlohou Josefu Myslbekovi pro sousoší svatého Václava v Praze. Jen v knížce pánů Šenkýře a Kremra se dočtete, že sochař považoval svázaný koňský ocas za běžnou věc a tak jej také vysochal, zatímco chovatelé ocas takto zavázali, aby se neumazal od bláta. A co víc – před aulou v areálu brněnské veterinární univerzity stojí Myslbekův kůň bez patrona země i bez čtyř světců. O sochách vůbec a o jiných uměleckých dílech je i další pěkné počtení, nemluvě o mnoha osobnostech, připomeňme alespoň emeritního biskupa Vojtěcha Cikrleho a Kamilu Zlatuškovou, šéfku soukromé školy Televizní institut, která sídlí v málo známých prostorách v Dominikánské ulici. Oba jsou patrony knihy. Pan Biskup hovořil v živě vysílaném pořadu stanice Český rozhlas Brno v pátek 17. května, byl věnován knize 100+24… Posluchači se dověděli, že biskupa potěšilo zařazení mezi brněnské kuriozity, absurdity a bizarnosti. Kamila přímo ve studiu hovořila s Milošem Šenkýřem, také autorem grafického návrhu obalu knihy, o své pestré práci producentky, scenáristky, dramaturgyně i režisérky.
Knihu oba autoři věnovali „všem pravověrným brněnským rozhlasákům, kteří za uplynulých sto let dali vysílání a jeho zázemí aspoň malý kousek své duše“. Patří rovněž všem posluchačům, kteří mají brněnský rozhlas rádi, ostatně při živém vysílání zaplnili mnozí z nich celé velké studio sedm. Dedikace je adresována ještě neúnavné propagátorce dějin Brna Mileně Flodrové, která patří jak mezi rozhlasáky, tak mezi věrné posluchače.
