Anamnézy Františka Borovce
Tak mi na stole, přesněji řečeno v počítači na stole přistála pozvánka na otevření butiku na ulici Cejl v Brně, v čísle 18. A že to otevření bude 16. února v 17 hodin. A že ten butik ozřejmí a exkluzivitu mu dodá kamarád Franta Borovec, který tu současně vystaví přehršle obrázků z poslední doby.
Číslo 18 Cejl? V Google je, že dům tento je nepřístupný a opuštěný. Nuže, již nikoli, vskutku, 16. února v 17 h mne vpustili do pěkně upravených a opravených prostor Galerie v Síti… která, jak se dozvídám, nabízí originální oděvy a jejich doplňky, též keramiku, sklo, šperky, šátky a šály, klobouky, čepice, kabelky, pásky a vůbec umělecké výrobky, převážně z dílen českých návrhářů, výtvarníků a řemeslníků. V minulosti se pod touto hlavičkou pořádaly výstavy brněnských umělců, např. Vlasty Švejdové, Karla Holíka, Ladislava Blažka, i fotografky Anny Peckové, kterou znají všichni jako neúnavnou dokumentaristku všeho a všech v Brně …
Zkrátka, slovy majitelek a tvůrkyň Galerie v Síti jest jejich cílem nabídnout zákazníkům co, dle jejich mínění, dosud Brno postrádá, tedy nejen prodejnu, ale i výstavní galerii, místo ku pořádání kulturních akcí a k přátelskému posezení, a též jedinečnou atmosféru, což všechno zkrášlí brněnský Bronx…
Proto také hned v úvodu otevření butiku vystoupily „Brněnské koc“, takto bývalé členky brněnského souboru Pirko: Jarmila Doležalová, Emilie Machálková, Jarmila Hrabalova a Silvie Macková, které písněmi doprovázel rovněž bývalý člen Pirka, Ivory Mario Rodriguez (neboli José, čti Chozé) s pásmem veršů Jiřího Žáčka… Scénář vytvořila a režii měla Silvie Macková: „Jako soubor existujeme už téměř deset let a těmito verši jsme chtěli vzdát hold všem našim kamarádům a kamarádkám z bývalého Pirka… vzpomenout těch, kteří už nejsou mezi námi… Proč jsme použili Jiřího Žáčka? Je mu dnes pětasedmdesát, je to vrstevník mnoha z nás a prožil, tak jako mnozí z nás, potíže a problémy patřící k věku – ale podává je i s humorem, a to se nám líbí…“
Přibývá vrásek, vadne kůže,
už je čas šetřit na věnce,
vzdejte to, už vám nepomůže
kvartální změna milence….
…
Zimní krajina v okně nemocnice:
Pták zavěšený nad krajinou
a dole pod ním sníh a led.
Kdo přežil duel s rakovinou,
bude živ tři sta let…
…
Vášně, co hřály, dnes už jenom studí,
zbyl jsi sám sobě s vyhořelou hrudí,
plonk jako los, co nikdy nevyhrává –
i kdybys vyhrál, k čemu všecka sláva?
Čeká to všechny, dospělé i děti,
že každý jednou zmizí v nepaměti – – –
Život je krátký, beznadějně krátký,
a přežijí tě sotva dva tři řádky…
František Borovec: Reminiscence… (i jako terapie…)
A jak jste přišly na Františka Borovce? – ptám se:
„V Galerii v Síti jsem se potkala s Františkem Borovcem,“ říká Silvie Macková. „Jeho obrazy z poslední doby silně rezonují s atmosférou Žáčkových básní… a tak jsem nabídla naše malé představení pro vernisáž výstavy…“
A to je pravda. Franta Borovec vystavuje obrázky, které jakoby psaly dny žité s nemocí. S nemocí těla i melancholií duše. František samozřejmě vypadá statně. Je to Moravský Slovák, rodem z Veselí nad Moravou, zpěvák a bývalý tanečník mnoha folklorních souborů a tak hned na uvítanou a místo dlouhých řečí, dal horňáckou…:
Chvála Bohu, že sem sa narodil,
že jsem svojich mladých roků užil
měl jsem v světě ty jediné,
odešly ně, nebudu mět iné…
Rozpomeň sa ty člověče na to,
že nic nejsi než popel a blato,
aj ty prídeš před súd pánů Pána,
nepomože ti výmluva žádná…
Keby nebe za peňáze bylo
málo by v něm chudáků pobylo
Ale nebe za peňáze néni
tam je chudák císarovi rovný…
Ale František Borovec je především grafik, karikaturista, ilustrátor, scénograf. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor výtvarník propagace. Ukončil ji v roce 1960. Přednášel na školách problematiku designu, do současné doby vytvořil pro světové firmy na čtyři sta firemních značek, symbolů a vizuálních stylů, zúčastňuje se světových výstav plakátů, je spolupracovníkem televizních i filmových studií a navíc oblíbený společník… který se letos dožívá třiaosmdesáti…
Ale nebudu popisovat anamnézu, natož tu zdravotní, Františka Borovce. Anamnéza totiž je soubor subjektivních pocitů… A ty se mohou mýlit. Ale zračí se ve Františkových obrázcích z poslední doby… řekněme od roku 2020, kdy ve své tvorbě začal důsledně komentovat vše, s čím se potkává a co ho trápí.
Nuže, dnes v Síti… Ten název se mi nezdá… v síti…
Ale buďme optimisty:
Mám berle francouzské
sedátko do vany
nástavec na WC
a čekám na lepší časy
Psáno pro Divadelní noviny
