Baťa mizí z České, centrum už nebude jako dřív
Poměrně nedávno zemřelí by své Brno už nepoznali
Patřím k milovníkům našeho města. Všechny změny k lepšímu i k horšímu vnímám velmi citlivě. Město roste do krásy. Kdyby se probudili lidé, kteří nás opustili před revolucí, museli by si myslet, že jsou snad na nějaké jiné planetě.
Samozřejmě nekrásnější je centrum kolem náměstí Svobody. Pamětníci si jistě vzpomenou, jak dlouho ho hyzdila hromada suti ze zbouraného domu nábytku Radost. Nájemníci horních bytů na této „prestižní“ adrese se totiž museli ze dne na den vystěhovat. Na stavbě byl použit nekvalitní hlinitanový cement a hrozilo, že se zřítí. Demolován byl v roce 1988.
Dům z roku 1934 architekta Eislera, funkcionalistická stavba se zajímavými zakulacenými výlohami, byla pracovištěm firemního aranžéra. Byl to takový iniciativní „pošuk“ (momentálně velmi oblíbené slovo), který se rozhodl bojovat proti režimu pod hlavičkou oborového podniku Nábytek. Své estetické cítění přetvářel v různé vychytávky, nad kterými lidé kroutili hlavou. Když měl práci ve výloze, spěchával ředitel obchodního domu s hrůzou v očích do práce jako první, aby včas zabránil svému zaměstnanci plně rozvinout svoje výtvarné „Já“, které ve většině případů nebylo slučitelné s vládnoucí dělnickou třídou.
Ta preferovala rudou barvu, která se ve výlohách prosazovala naprosto všude, zejména v době sjezdů KSČ nebo výročí VŘSR. Vždy byla příležitost slavit a ukazovat světu, „jak dobře se máme a kdo za to může„. V době oslav výstřelu Aurory nadlouho zrudla celá pěší zóna. Kdo měl výlohu bez LENINA, mohl čekat problémy. Aranžér domu nábytku jednou celý politický oltáříček přizdobil zajímavým interiérovým prvkem – smrtkou s kosou. Uznejte, že se do obýváku zařízeného Universalem z UP závodů Rousínov jako ve statisících domácností smrtka moc nehodila, a to i navzdory všudypřítomnému Leninovi. Naštěstí měl ředitel té noci lehký spánek.
Ještě jeden dům měl kulaté výlohy – palác Baťa v České ulici. Kde jsou ty časy, kdy jsme stály frontu na kozačky za předražených 300 Kčs! Vzpomínky by vystačily na knihu. Jednou jsem „ulovila“ elegantní letní boty na vysokém podpatku. Hrdě jsem je vezla v koši na Babetě do Králova Pole. Na Slovaňáku byl ve vozovce hrb, Babeta poskočila, krabice vypadla z koše a přejel ji trolejbus č. 32. Tupá rána, která se ozvala, byla jasným signálem, že se na podpatky již nepostavím a nepomůže mi ani švec z horního patra paláce. Jediné řešení byla reklamace. Verdikt z reklamačního protokolu zněl: prasklé péro pravé boty vzniklo vlivem působení vnější síly. A bylo…
Nedávno jsem kráčela Českou ulicí a myslela jsem, že sním! Na Baťově paláci, který přežil svoje slavné období, kdy zde sídlila společnost Brouk a Babka a později dům obuvi Moravanka, visel obrovský transparent „Totální výprodej“. Každý ví, co to znamená: konec Bati v České.
Firma je zastoupena v brněnských „nákupácích“ ještě několikrát, vždy ve globálním dokonalém interiéru, ale prodejna v České ulici, dílo architekta Kopřivy z roku 1934, pro mne byla symbolem mého mládí. Ikona funkcionalistických staveb s pásovými okny a kulatými výlohami oživenými červeným logotypem BATA od známého architekta Jana Kotěry je právem chráněna jako kulturní památka. Chápu, že je ekonomika neúprosná a kdo ví, komu dnes firma vlastně patří. Jsem jen zvědavá, jak bude nový majitel respektovat okolní prostředí a bohatou historii objektu. Radost mi nemohou udělat ani krásné boty za zlevněnou cenu 1000 Kč místo původních předražených 3000.
