Baví nás Vikingové
Nad světovou premiérou nového muzikálu na Hudební scéně MDB
ViK!NG – tak zní název zbrusu nového muzikálu z dílny Městského divadla Brno. Všimněte si grafické podoby názvu – píše se jen s jedním malým i, aby s verzálkami ladil vykřičník namísto druhého i. Není to žádná skrytá šifra, tento přepis je pouze na plakátě, poutačích a na přebalu programové brožury. „Hrajeme si s tím, co je a co není parodie,“ říká režisér, spoluautor scénáře a také autor textu písní Petr Štěpán. Už jeho jméno je zárukou kvality, vezmeme-li v úvahu jeho herecké i autorské výkony. Tentokrát debutuje jako režisér. Světové premiéry byly 21. a 22. března.
Hlavním hrdinou tohoto velkolepého a výpravného díla je skutečně mladičký Viking, na jevišti pak vidíme dalších deset řadových už chlapáckých Vikingů plus jejich náčelníka Gudbranda. „Náš muzikál není historická rekonstrukce, pro nás je důležitějším měřítkem hrdinství než historické události,“ upozornil před premiérou novináře dramaturg a spoluautor scénáře Miroslav Ondra. Ono by ani nebylo dost dobře možné „zmuzikálnět“ historickou fresku o Vikinzích, zkuste jen nahlédnout do obsáhlé a zajímavé statě ve zmíněné programové brožuře nebo otevřít alespoň Internet či nějakou literaturu.
Nicméně: Na Hudební scéně se otevírá nádherná pestrá dunivá pohádkově laděná féerie ještě se šesti vikinskými královnami, s vikinskými ženami, s vojáky knížete Fjodora a samozřejmě se sólisty, nositeli děje. Z autorů se nejdříve nechává poznat skladatel Robin Schenk, obdivovatel severské mytologie a s Petrem Štěpánem spoluautor úspěšného muzikálu Devět křížů. Slyšíme tvrdý rock, ale též metal, swing i symfonickou hudbu. Milá jsou kytarová sóla imitující hru na lyru.
S prvními velebně laděnými tóny a se slovem vypravěče ze záznamu zíráme na severskou krajinu, na hory nad fjordy. Tady opět nezklamal Petr Hloušek, autor scény a scénické projekce. Kombinuje skalní útvary i jiné dekorace vytvořené technologií 3D s vizuály. Tak vidíme hned v úvodu hory, nad nimiž plynou bílá oblaka a z údolí vychází bílá pára. Prostřednictvím vizuálu se později ocitáme na lodi, na molu, na ostrově královen, v paláci Knížete Fjodora, na širém moři. Hloušek má k severské a ke skandinávské kultuře blízko, spolupracuje s divadly na Islandu a v Norsku. V této inscenaci využívá zkušeností mj. z Pohádky o živé vodě. Právě tam se objeví drak, stejně jako ve Vikingovi. Tady je trochu jiný; celá hlava se kývá, koulí očima, které také zavírá, k tomu hýbe křídly. A dokonce letí, kdy Hloušek nádherně spojuje trojrozměrnou živou hlavu s videoprojekcí letící zadní částí draka. Samozřejmě nese hlavní hrdiny… Podívaná je na opravdovou trojrozměrnou vikinskou loď, takovou, jak známe ze starých kreseb. Silní kulisáci s ní dokáží i rychleji pohybovat. Loď je rozdělena na dvě části, takže někdy vzniká iluze dvou lodí, jeden z Hlouškových skvělých nápadů.
Jak to tedy pokračuje? Po krátkém dialogu Harpa Fendersona s jeho synem Johanem přicházejí Vikingové s náčelníkem a děj se okamžitě rozjíždí. Režisér a scénárista vytvořil sérii kratších vystoupení, tak, jak to dnešní divák vyžaduje. Žádné dlouhé romantické scény, nýbrž spád. Příběh je milý, dětem pochopitelný (chlapec Johan se chce stát vikinským bojovníkem, odmítá pokračovat v otcově živnosti – hrát na liru bojovníkům, dopadne to pro něj dobře). Děj není přímočarý, pokračuje dobrodružstvím na moři, ocitáme se i v paláci zmíněného knížete Fjodora, sídlí v hradu připomínajícím Kreml, vždyť má na bašni pěticípou rudou hvězdu. Autoři se vyřádili na líčení onoho Fjodora, pokocháte se.
Výrazně se na Vikingovi podepisuje také choreografka Tess Nečas Lempartová. Herce-zpěváky dokázala nádherně a dynamicky rozpohybovat. Právě dynamika je také její zásluhou příznačným označením tohoto muzikálu. Některé scény mně svojí velkolepostí a hýřivými barvami připomněly kabaret na Avenue des Champs-Élysées. Nelze opomenout ani autora kostýmů Romana Šolce. Protože podobu Vikingů známe jen z útržkovitých záznamů z dlouhé doby, nemusel si dělat starosti s autenticitou a o to více uvolnil fantazii. Vikingům nasadil helmy, se kterými bývají nejčastěji zpodobňováni, jinak si opravdu pohrál a vytvořil skvělou podívanou. Kus práce odvádějí maskérky a maskéři, jejichž jména na plakátech nevidíme. V tomto případě velká pochvala za postavu Kostěje Nesmrtelného, ano i tato „prazvláštní figura“ z ruských pohádek oživuje severský muzikál. Úžasně upravený obličej má také již jmenovaný Harpa a s ním Kuzma Tarantul, nohsled a patolízal knížete Fjodora. Pokračovat můžeme dál…
Na první premiéře se představil v roli Harpa Milan Němec. Bravurně zvládá humorné situace a naopak také momenty, kdy marně přesvědčuje syna a nakonec chápe synovu cestu. Toho na premiéře hrál mladý muž Jakub Mauer, uvedl se velmi dobře. Vžil se do naivního mladíka toužícího po boji i do člověka, jenž získal zásadní životní zkušenosti. Mauer coby Johan vytváří sympatickou dvojici se Svenem Pumpou, malým vynálezcem, jehož představil Maxmilián Riedl. V těchto rolích alternují Viktor Skála, Šimon Fikar a Kryštof Helbich. Zdánlivě drsného náčelníka Vikingů procítěně na premiéře podal Dušen Vitázek, představil chlapa, který si tak trochu hraje na drsňáka. Alternuje s ním Kristian Pekar. Náčelníkovu bojovnou dceru Heike přivedla na scénu při premiéře Karolína Anna Měřínská. Výborná temperamentní herečka se zpěvným příjemně zbarveným hlasem napovídajícím velkou budoucnost. Alternuje Anna Bergerová. Připomeňme ještě postavu Druida, ano i Keltové se dostali v tomto opusu mezi Vikingy. Na první premiéře jej hrál jako vznešeného a moudrého muže Ladislav Kolář, alternuje s Janem Mazákem. Dojemně komickou figurou je zmíněný hrbatý nohsled a patolízal Kuzma Tarantul, skřehotavým hlasem a pohyby věrohodně zpodobněným Janem Apolenářem, jindy Janem Valešem. Bohužel brzy umře, na tu scénu se těšte. Lenka Bartolšicová zvládá dvě postavy – bojovnici Gudrun a „méně vděčnou“ postavu, totiž vikinskou královnu Ruinu, protože ostatní královny jsou o generaci mladší. Což Lenka zvládá s noblesou. Vznešený i potměšilý je Jiří Mach coby Kostěj Nesmrtelný, alternace s Liborem Matoušem. Jako pohádková bytost se pohybuje v prostoru, doráží na mladého Vikinga a láká ho ke zradě. Herec charakterních postav Robert Jícha si užívá postavu Haftora Fendersona, bratra Harpa s lyrou. Haftor, jak slyšíme, je vydáván za drakobijce, ukáže se ale, že skutečnost je jiná. V roli alternuje Igor Ondříček.
Muzikál ViK!NG divadelníci označují jako dobrodružný rodinný. Vhodný je pro větší děti, řekněme od osmi let. Představení trvá zhruba tři a půl hodiny. Dobře se pobavíte.
