Bídníci opět na Hudební scéně
Městské divadlo Brno se vrátilo k mimořádně oblíbenému muzikálu
Posledního května roku 2014 diváci Městského divadla Brno naposledy viděli velkolepý muzikál Les Misérables – Bídníci. Jeho režisér a ředitel divadla Stanislav Moša po závěrečné děkovačce z pódia Hudební scény prohlásil, že muzikál nekončí pro divácký nezájem, ale vypršela licence. Tehdy také vyjádřil přání a vlastně již hotový záměr získat práva k uvádění znovu. Podařilo se, premiéry nové verze Bídníků se konaly v sobotu a v neděli 24. a 25. ledna 2026. První brněnská verze měla za pět let, od února 2009, 136 repríz.
Režisérem současných Bídníků je opět Stanislav Moša. Novinářům před premiérou řekl, že podle smlouvy se musí aktuální inscenace podobat oné první. Autor hudebního nastudování, dirigent a sbormistr Dan Kalousek doplnil, že určité změny provedli v hudebním aranžmá. Potvrdil, co pozorný divák také vnímá: muzikál Les Misérables – Bídníci se svojí formou blíží opeře. Většina textu je zpívána, velmi líbivou hudbu produkuje smyčcový orchestr s dalšími klasickými nástroji. Při sólovém zpěvu vynikají doprovázející klarinety, flétny, hoboj. Dramatické scény dokreslují mj. lesní rohy, trubky, trombóny, bicí nástroje a konečně i zvukové efekty. Podobné jsou scéna i kostýmy, vše se však vytvářelo znovu.
Je to úžasný velkolepý muzikál a jeho hodnocení v Městském divadle Brno lze zkrátit. Má totiž společného jmenovatele: Všichni jsou a všechno je perfektní. Umělá inteligence po první premiéře tlumočí nadšené ohlasy, které oceňují fenomenální pěvecké výkony, emocionální hloubku a působivou režii Stanislava Moši. Kritika vyzdvihuje zejména představitele hlavních rolí jako jsou Petr Gazdík (Jean Valjean), Lukáš Vlček a Dušan Vitázek (Javert) a silné ženské obsazení. Často je zmiňován, podle umělé inteligence, emotivní výkon Kristýny Daňhelové v roli Eponiny při zpěvu písně On My Own.
Měl jsem tu čest navštívit až druhou premiéru, jejíž ohlasy jsou stejné. Naprosto úžasný Lukáš Janota v roli bývalého trestance Jeana Valjeana nenechává nikoho na pochybách, že přišel rovnou z Hugova románu. Za svůj v čase se měnící vzhled vděčí autorce kostýmů Andrei Kučerové (o všech ostatních kostýmech nemluvě) a také vlásenkářkám a vlásenkáři. Diváka vtahuje do děje svým hereckým i pěveckým výkonem nejen při vypjatých scénách. Potlesk na otevřené scéně se ozývá i při klidnějších výjevech. Tohle stručné hodnocení ovšem patří i ostatním z účinkujících. Na zmíněné druhé premiéře excelovali také Dušan Vitásek coby pronásledující policejní prefekt Javert, Svetlana Janotová v roli Fantine, nádhernou dvojici Thénardiera a Madame Thénardierové co do vizáže i výkonů (a kostýmů!) vytvářejí Robert Jícha a Viktória Matušovová. Jasným a čistým hlasem potěšila v roli Eponiny Dagmar Křížová. Velmi se líbila Malá Cosette, vlastně dívka z plakátu, Liliana Janotová a Rozálie Agnes Vitázková v postavě Malé Eponine. V dětské roli jim sekundoval milý rošťák rovněž s hudebním i hereckým nadáním Filip Kalousek. V dalších rolích neopomeňme Barboru Slaninovou (dospělá) Cosette, Kristiana Pekara (Enjolras) a Libora Matouše (Marius). Počet všech účinkujících se zvětší, pohlédneme-li na všechny alternace. Stěžejní role mají dvojí i trojí obsazení. Velká skupina žen a mužů hraje, tančí a vůbec dominuje v častých sborových scénách. Tady patří pochvala režisérovi a také choreografovi Michalu Matějovi.
Roli Jeana Valjeana si vychutnává Petr Gazdík, jenž se k ní také po letech vrací. Milovníci divadla vědí, že za ztvárnění této postavy byl poctěn v roce 2009 v oboru muzikál/opereta prestižní Cenou Thálie. Herecká asociace ocenila jeho mimořádný pěvecký a herecký výkon.
Scéna je většinou minimalistická, ale ne v celém představení. Scénograf Christoph Weyers používá dekorací střízlivě, především ve vypjatých scénách, a doplňuje projekcemi krajiny i architektury. Snad nejpůsobivější je dekorace scény na barikádě revoluční Paříže roku 1832. Ostatně svoboda a boj za svobodu je hlavním tématem, říká režisér. Svoboda jednotlivce i celého národa.
Jako se vracejí čtenáři k oblíbené knize, i divadlo se vrací k inscenaci, o jejíž oblibě slyšíme z Londýna, New Yorku a z dalších více než padesáti zemí a čtyři sta padesáti měst po celém světě. U nás se hraje v překladu Zdeňka Borovce hodnoceném jako jeden z nejkvalitnějších. Využila ho už pražská divadla, podrobnosti lehce najdete. Jen připomeňme autory, dva pány, které spojil tento titul i rodinný svazek, vše v programové brožuře. Podle románu Victora Huga napsali muzikál textař Alain Boublil a skladatel Claude-Michel Schönberg. Les Misérables – Bídníci patří k vrcholu světového muzikálu. Važme si toho, že v Brně máme divadlo, které je dokáže interpretovat na nejvyšší úrovni srovnatelné se světovými centry tohoto žánru.
Režisérské schopnosti Stanislava Moši využilo Divadlo Komedie v Záhřebu, když mu nabídlo v roce 2024 právě tento titul. Věhlasný divadelník vytvořil představení, které bylo nominováno na Cenu chorvatského divadla pro rok 2025.
