Brno má novou Mešitu a bez minaretu
K premiéře další vydařené inscenace NDB v divadle Reduta
Konečně se v Brně zase něco děje! Stavbaři finišují na beznadějně ucpané D1, pod Janáčkovým kulturním centrem, kde už mají být hotové podzemní garáže, byl v minulých dnech zahájen (sic!) archeologický průzkum. Jižní moravská metropole se ovšem probouzí i autorsky. K stand-up komikovi Pavlu Tomešovi, jehož titul Až na ten konec dobrý zdobí čerstvě činoherní scénu Městského divadla Brno, se do humoristického trháku v závěru února s komedií Mešita připojili Martin Glaser a Olga Šubrtová. Ředitel Národního divadla Brno navíc jako režisér. Dlužno předeslat, že v inscenaci na jevišti Reduty jde o fiktivní muslimskou modlitebnu, na rozdíl od té při Vídeňské ulici, která plní své poslání už celé čtvrtstoletí. Její otevření v roce 1998 docela pochopitelně provázely četné kontroverze.
A právě na kontroverzích stojí čerstvá inscenace (premiéra 28. 2. 2025) made in NDB. Autoři spolu s dramaturgyní Barborou Gregorovou vsadili na osvědčený princip divadla na divadle. Na jevišti se odehrávají finální zkoušky Komedie o kulturních válkách, jak stojí v podtitulu hry. Děj se točí okolo schůze zastupitelstva fiktivní jihomoravské obce řešícího žádost budovatelů lázní v sousedních Pasohlávkách na stavbu mešity a několika vil na obecních pozemcích. Protiváhu tvoří investice do dopravní i parkové infrastruktury a bezplatné ekologické vytápění celé obce. Všeobecný souhlas zásadně nezpochybní ani požadavek na zahalování tváří žen v okolí budoucího svatostánku…
Vypjatě pointované dialogy, plné exaltovaných výrazů se natolik příčí souborové dramaturgyni Viktorii Pilné (skvěle strohá Hana Briešťanská), že se postará o negativní medializaci studované hry. Její přípravu tak záhy komentuje v regionální TV doslova kde kdo, pochopitelně bez znalosti inscenovaného textu. Informace „z druhé ruky“ vyvolají cenzurní zásahy, jimž nakonec podléhá spolu s ředitelem divadla Pavlem Zhořem (uvěřitelný Petr Kubes) i hostující autor-režisér Filip Válka (exaltovaně přesný Pavel Čeněk Vaculík). Starostu Karla Vrtáka, ostříleně opatrného politika dokonale „vystřihl“ Martin Sláma, jako šéf činohry Kamil Veselý zůstal shodně úsporný. Zelenou Boženu Pláničkovou, reprezentující přímočarou feminní menšinu, celostně podala Petra Lorenc, coby herečka Anežka Desátá nedostala mnoho příležitostí. Plnohubého Zdeňka Kopřivu, nemírně exaltovaného národobijce, rozehrál bez lacině karikujícího nadhledu Petr Bláha, jako herec Páťa Netušil se bravurně vyřádil při inscenování textových škrtů. Ředitele školy Roberta Krhuta, jemuž se mešitový žert převrátí v nařčení z pedofilie, dovedl věrohodně k pokání Tomáš David, coby herec Robert Krhut, zůstal při premiéře jedné z hlavních postav maličko dlužen. Bedřich Výtisk překvapil, jako už poněkolikáté. Dílem pro proponovanou skutečnost (v programové brožuře), že text byl psán hercům „na tělo“. Jako Břeťa Zánik trefně glosoval proces inscenování, tupil svou „čurdu“ (štěk, miniroli) aby finální parafrází Číňana-spasitele přivedl hlediště do varu.
Třetím rozměrem, bez kterého by Glasrova a Šubrtové Mešita postrádala cennou katarzní plastičnost, představují videoprojekce, zastupující veřejný, politický, virtuálně síťový a masmediální prostor. Zde ožívají i cizopasí takzvaně slušní lidé, ne- i odpovědní, opatrní stejně jako radikální, do „krve“ bránící zájmy ideálního celku, také prosazující sobecké ambice, ochránci všemožných práv, znalci, kritici. Za všechny nejpřesvědčivěji a s největším prostorem k dispozici odvedl věrohodný výkon Jan Grygar alias rádobyředitel Dalibor Klenčka.
Jedením z impulsů pro vznik hry mohl být i fakt, že muslimové v Brně nově usilují o stavbu druhého svatostánku, současný přestává potřebám stále rostoucí komunity stačit. Přímá konfrontace s homofobními, rasistickými a nacionalistickými hlasy je opět aktuální. Na straně druhé bují hyperkorektnost, snaha politiků (zleva i úředníků) nezadat si s menšinovou sexuální orientací, genderovou identitou či současným kulturním paradigmatem. V tomto smyslu Mešita pálí do širokého spektra cílů. Ne vždy přitom zasáhne, občas i proto, že se divák řehtá tak intenzivně, až některou z replik přeslechne. Blahoslaven ten, kdo se dokáže nad svou pravdivou karikaturu povznést.
