Budeme pátrat…
Taťko, pojedeme mezi svátky na wellness, povídá mi dcera. Kam? ptám se. Můžeš si vybrat. Všechno jsem zjistila. Do Maďarska nebo na Slovensko. Na tři dny… No, já bych jel na Slovensko, jsou to bratři, povídám. No, ale i když jsou to bratři, tak ten jejich wellness je o tři tisíce dražší, a na kilometry je to skoro stejně, říká dcera. To nevadí, dáme řeč s obyčejnými Slováky a dozvíme se, zda jsou už na rozcestí, říkám.
Hotel Thermal nás uvítal skleničkou sektu zdarma, hned po příjezdu dáváme, saunový svět a vířivky a bazény, jsou dva, jeden studenější, druhý třicet sedm stupňů… tam spočinu, opírám se o vyhřátou stěnu, to blaho a klid, blahořečím naftařům, co tu vrtali na naftu a v hloubce šestnácti set metrů narazili na minerálku, znamenitou pro mé staré kosti a nervy…
Večeře pestrá, návštěvníci se střídají, k nám přisedá elegantní starší pár, pán se ptá, zda je tu volno, nech sa páči povídám ve snaze navázat konverzaci se Slovenskem, ďakujem, říká pán a s paní si decentně nandává kapustnicu. Po chvíli oboustranného mlčení navazuje: Ako ste tu? Vlakom? – Nie, odpovídám Autom… Jaj, povídá pán, to mosíte být z daleka… Až z Brna, povídám. A vy? No my jsme z Prahy, povídá ta paní. Tak promiňte že jsme na vás slovensky, víte my jsme chtěli dát řeč s obyčejnými Slováky a dozvědět se jak to s nimi je, jestli jsou už na rozcestí… povídá ta paní. Dali jsme si borovičku. Víte, povídá po třetí borovičce ten pán: Já nejenže nemám jasno jak to mají ti Slováci, ale já nevím ani jak to máme my, víte, já nevím kdo je u nás větší populista. Jestli pan Babiš, co nám slibuje, že se přičiní, aby Česko bylo nejlepší zemí na světě, nebo pan Fiala, který slíbil, že když mu dáme ještě čtyři roky, tak budeme mít všichni platy jako v Německu… Rozloučili jsme se a slíbili, že budeme dál pátrat… na Slovensku jestli jsou už na rozcestí a u nás kdo jsou vlastně ti populisti.
