Cry Baby Cry je příjemná legrační inscenace

Muzikál, hra se zpěvy, jak chcete. Na scéně Divadla na Orlí

Pět dívek a jeden mladý muž vás baví v novém opusu Hudebně-dramatické laboratoře JAMU, tedy na jevišti Divadla na Orlí v centru Brna. Samotní tvůrci, autoři a inscenátoři, se nezmiňují o muzikálu, uvádějí pouze pojem inscenace. Nebudeme tedy škatulkovat, řekněme, že je to hra s mnoha zpěvy. Na klasický muzikál je zpěvu méně, naopak vynikne děj a herecké umění mladých adeptů Thálie.

Po úvodním tanci všech účinkujících dívek při reprodukované hudbě se postupně ocitáme na sezení pěti mladých žen s psychologem, inscenátoři doporučují spíše označení life coach. Inscenace je jakýmsi pokračováním jevištního díla, které mělo premiéru v červnu 2013 ve Švandově divadle na Smíchově. Na tamní studiovou scénu přišla ustaraná matka Ivona, bulvární novinářka Sabina, sportovkyně Renata, zpěvačka Ema a „neviditelná“ recepční Bětka. V režii Martiny Krátké, se scénickou hudbou herečky Evy Vrbkové se tam hrálo až do ledna 2024. A v Brně se tohoto kusu ujal režisér a vedoucí ročníku Petr Štěpán. Doplnil texty písní, které zhudebnil další absolvent JAMU Tony Marko. Jeho hudba je taneční, má blízko k jeho oblíbenému jazzu, dobře se poslouchá i zralejšímu publiku. Inscenátoři dávají v programovém letáku na výběr, zdali budou název inscenace odvozovat od písně Cry Baby Cry z alba The Beatles z roku 1968, nebo od písně Cry Baby původně nahrané skupinou Garnet Mimms and the Enchanters v roce 1963. Není to asi důležité.

Ve zhruba půldruhahodinovém bezpřestávkovém představení dominuje slovo, písničky lehce nastupují přímo z mluveného textu a se zapnutým portem, aby se zpěvačka neutopila v hudbě. Petr Štěpán může být se svými studentkami a s účinkujícím studentem spokojen, scény s koučem života předvádějí přesvědčivě. Vážně i s nadsázkou, kam autoři směřují. Vážná témata sledujeme s nadhledem, abychom neskončili v tragédii. Každá z dívek, vlastně žen, které představují, má své trable. Ustaraná matka Ivona své tři děti, učitelka na sportovní škole Renata nezdravě podléhá svému trenérovi, jímž je – jak se kouč mimoděk dozvídá –  vlastní otec. Své trable prezentují též muzikálová zpěvačka a herečka Ema, bulvární novinářka Sabina a recepční v zapadlém hotýlku Bětka. Kouč Láďa se je snaží usměrnit, rozebírat, nechává je mluvit, jenže… a na tom samozřejmě stojí veškerá legrace. Ženy se svěřují, otevírají svá nitra, obnažují slabosti a kouč je povzbuzuje, motivuje, nechává spoléhat se na vlastní sílu. Ne vždy se mu to daří, zvláště když sportovkyně Renata v podání Natálie Ondrejmiškové neustále pobíhá po scéně, když Lesana Krausková coby matka Ivona začne líčit své trable s dětmi i s netečným manželem, když Bětka v podání Kláry Ondrůškové odhaluje své malé sebevědomí. Ovšem pozor, nejvíce a pěkně zpívá. Také Markéta Bílková vytváří svoji novinářku Sabinu jako ženu se starostmi a Romana Horáková pěkně vystihuje poněkud výstřední zpěvačku Emu. Tomáš Pavlica coby kouč Láďa dělá co může, ale holky beztak jednají poněkud jinak, než si představuje. Silným momentem je, když závěrem trochu v rozčilení každou ženu tvrdě a otevřeně charakterizuje, totiž říká, co dělá špatně, jaká vlastně je, aniž si to uvědomuje.

Chcete-li se dovědět o herečkách a herci více, otevřete si facebook zmíněného divadla. Na úspěšné inscenaci s příznivými ohlasy se podílela kromě zmíněných též větší skupina pedagogů, které uvádím bez titulu, většina má Mgr. nebo MgA: Miroslav Ondra, Dada Klementová, Karel Hegner, Pavel Borský, Peter Strenáčik, Hana Litterová, Martina Farkašová, Klára Šútovská, Katarína Tlapák, Petr Francán, Matěj Sýkora, Petra Vodičková.

Autor článku:
Fotografie:
Archív Divadla na Orlí. Zleva Tomáš Pavlica, Romana Horáková, Lesana Krausková, Markéta Bílkova, Klára Ondrůšková a Natália Ondrejmišková.