Doteky Dáši Ubrové
Kniha a výstava o tom, jak se Jiří Netík z muzikanta proměnil v řezbáře
„Moji drazí, rád bych poděkoval milé paní Dáši Ubrové, milému panu Martinu Krajíčkovi, milým autorům a autorkám fotografií a milým autorům textů, nakladatelství Book & Pipes, milému Františku Mikšovi, prostě všem, co pomohli na svět knize o mé práci. DÍKY !!! A přijďte taky na výstavu v Křížové chodbě Nové radnice v Brně…“ píše Jiří Netík na Facebooku…
Nuže, přišel jsem a mohu říct, že Netíkovi andělé, snílci, svatí i a ostatní dřevění i bronzoví a protáhlí sem patří a s historickou gotickou Křížovou chodbou tohoto areálu ladí… , ať už to tvůrci výstavy mysleli záměrně nebo bezděčně…
V knížce, o které Jiří Netík hovoří, těch protáhlých je… no, skoro na každé stránce jeden, tak nějakých sto… O tom, proč Netíkovy sochy, ať dřevěné nebo bronzové, mají skoro všechny protáhlý, k nebesům se vzpínající tvar, říká kunsthistorička Jiřina Langhammerová: „Mezi umělci je Netík řazen k mystikům. Jeho sochy jsou spojnicí mezi Zemí a Nebem…“
Mezi řezbáři je řazen k Mistrům bezchybně ovládajícím řezbářské řemeslo… A Netík sám o sobě?
„Úplně první co jsem vyřezal, byly koncovky na garnýže. Potřeboval jsem je a nic se mi v obchodě nelíbilo… A pak už jsem nepřestal. Byl jsem samouk, toužící poznat ty středověké finesy. Moje ,university´ byly sochy v kostelích a muzeích. Obdivoval jsem gotiku… Bylo mi třicet…“
A do třiceti byl Netík muzikantem. Převážně bubeníkem. Bylo to v časech, kdy profesionálům vévodil orchestr Gustava Broma, v hotelu Slovan Mirko Foret, na plesech orchestr Jožky Karena… Amatéři stvořili jazzovou Chasu a zpěvačku Mirku Křivánkovou… v Domě pionýrů žil jazzový klub Ornis… Počátky Netíkovy hudební kariery popisuje jeho kamarád Jiří Vondrák. Jsou spjaty s Brnem, s bydlišti básníka Jana Skácela, Gustava Broma – a jejich… Ale byly to zřejmě existenční důvody, proč Netík pak opustil jazz a až do těch třicíti hrál v klubech a barech doma i v kapitalistické cizině… Jiří Vondrák se pak setkal s Netíkem po letech, na výstavě Netíkových soch v Kroměříži – a rozhodl se natočit o Netíkovi film. Nese název Dřevo a duše Jiřího Netíka… „Každé dobré umění je duchovní,“ říká tam Netík, „to znamená, že nepatří nám, ale přichází z nějakých vyšších duchovních světů a my jsme jen prostředníci…“
A to duchovní v čase socialismu nacházel Netík v díle starých mistrů v kostelích a v lidových betlémech… Vyřezával je s důsledností do detailů obličejů, výrazů tváří. Jeden takový vystavil v knihkupectví s cizojazyčnou literaturou na náměstí Svobody v Brně a jedné z figurek dal podobu Václava Havla, jak sedí v kriminále za mřížemi. V Brně si toho bezpečnost nevšimla, možná někteří z diváků, ale v Praze v knihkupectví ve Štorchově domě na Staroměstském náměstí okamžitě začaly zvonit telefony různých ambasád, jestli by ten betlém neprodal. Netík, že neprodá… dokonce jednoho dne, do líšeňského domku Netíkova, přijela francouzská limuzína s vlaječkami a v ní obchodní rada francouzského velvyslanectví… Netík v nadsázce, aby ho odradil, nasadil cenu – sto tisíc… „A za týden pan obchodní rada opět přijíždí do Líšně a sází na stůl sto tisíc…“, líčí Netík v oné knížce, co o ní píšu… a tak se o Netíkovi dozvěděla Francie a Paříž, a když slavila 850 let založení chrámu Notre-Dame, a potřebovali betlém, vybrali si Netíkův. Následovaly výstavy snad všude na světě. A dnes v Brně. V křížové chodbě Nové radnice. Výstavu doprovází kniha, jmenuje se Doteky snění. Sestavila ji Dáša Ubrová, texty jí dodali Netíkovi kamarádi a spolupracovníci a kulturní historici, spolupracovali znamenití fotografové i překladatel… celý text je přeložen do angličtiny a kniha tak může sloužit jako reprezentativní tisk městu Brnu, které její vydání finančně podpořilo. Je velkého formátu, který se tak špatně vkládá do knihovny… , ale na křídovém papíře a s tvrdou vazbou ji znamenitě vytiskla tiskárna Helbichova. Grafická úprava a sazba je dílem Martina Krajíčka. Vydavatel: Dáša Ubrová a její nakladatelství, sídlící na třídě Kpt. Jaroše… Je to další produkt z dílny mladé malířky, spisovatelky, zpěvačky, básnířky…
