Evan Hansen v tom nakonec nezůstane sám

K americkému muzikálu na Činoherní scéně Městského divadla Brno

Když jsme se začali otevírat světu, mysleli jsme, že muzikál je především hudba, zpěv, tanec, prostě velká šou snad jen s milostnými i komediálními zápletkami. Dnes už návštěvník Městského divadla Brno i jiných muzikálových scén ví, že muzikál má nejrůznější témata. Historická, politická, společenská. Muzikál Drahý Evane Hansene z americké produkce nahlíží do života mladých, kteří se proměňují v dospělé. Není to žádná selanka, obsah je závažný, složitý, v krátkém hodnocení nesdělitelný.

Milovníka muzikálu to nesmí odradit. Inscenace je plná krásné, divočejší i lyričtější muziky, zvukových i světelných efektů, zajímavého textu, skvělých hereckých i pěveckých výkonů. Ostatně dramaturg Miroslav Ondra mluví o výjimečném, fantastickém muzikálovém díle.

Ocitáme se mezi 17letými skorodospělci představovanými herci o něco staršími, přesto ve svých postavách přesvědčivými. Hlavní hrdina Evan Hansen je trochu zvláštní kluk žijící s přepracovanou mámou a ve škole trpící sociální úzkostí a depresemi. Ani tohle sdělení by nemělo odradit milovníky muzikálu, protože jste ihned vtaženi do pestrého děje. Evanův terapeut svému pacientovi uloží, aby každý den psal  dopisy sám sobě a v nich zdůrazňoval to dobré na každém dni. Ve školní knihovně tedy Evan píše dopis včetně oslovení Drahý Evane Hansene. V dopisu uvažuje, jak by mohl mluvit s milovanou Zoe a jestli by si ve škole všimli, kdyby zmizel. Nastupuje zápletka, dopis najde drsňák Connor Murphy, bratr dívky Zoe. Roztáčí se podívaná s dlouhými texty jako v činohře, nicméně též s chytlavými písněmi. Herci do některých přecházejí přímo z mluveného textu. Uchvátí ústřední píseň Jak z dálky stále mávám, v originále Waving Through a Window.

V titulní roli se střídají dva nesmírně šikovní pánové, Jan Brožek (na premiéře v sobotu 21. září) a Marco Salvadori, jehož jsem viděl na druhé premiéře o den později. Před premiérou řekl Brožek novinářům, že téma je pro něj vzpomínkou na školní roky, na smiřování se s křivdami z dětství. Salvadori se svěřil, že jej někteří označují za arogantního, sebevědomého, ale v této inscenaci má možnost projevit se jako introvert. Reference na Jana Brožka jsou navýsost pochvalné a neméně úchvatně se této role zhostil i Salvadori. Jejich postava bezmála půl druhé hodiny neopustí jeviště, vždyť všechno se motá kolem ní. Salvadori (bezpochyby i jeho alternant) dobře vystihuje nervově poněkud labilního mladíka. Chvílemi je vystrašený, nejistý, v řeči zadrhává. Má svůj svět. Jeho protějškem je zmíněný sebevědomý Connor, jenž hned v první scéně dává najevo svoji převahu nad Evanem. Herec Daniel Rymeš správně rozlišuje dvě polohy. V bezprostředním kontaktu s hlavním hrdinou a po své sebevraždě, kdy vystupuje jako nehmotné zjevení v hlavě Evanově. Ozdobou inscenace je herečka a výborná zpěvačka Dagmar Křížová coby zmíněná Zoe Murphy. Evana provází slovem i krásnými písničkami, které jakoby sype z rukávu. Oba zpívají mj. dojímavý duet Only Us. Ovšem v češtině, ve velmi kvalitním překladu Zuzany Čtveráčkové a Petra Gazdíka. Hudbu a písňové texty napsali Benj Pasek a Justin Paul, libreto Steven Levenson. Světová premiéra má datum 4. prosince 2016 na Broadwayi, následuje obrovský úspěch, řada cen, jako u každého skvělého muzikálu.

Výraznou postavu Evanovy matky na brněnském jevišti vytváří Alena Antalová. Ve dvou recenzích jsem se dočetl, že poněkud přehrává, že by měla ubrat. Ano, je jí na jevišti plno, mluví hodně nahlas, je výrazná pohybově, ale já to vnímám jako správné pojetí. Jsme v Americe, kde se takto lidi chovají. Nebyl jsem tam dlouho, soudím jen podle tamních filmů. Afekt prostě do americké kultury patří. „Jsem na tebe hrdá, miluju tě…!“ Tohle neříká česká máma opakovaně a v alespoň menším afektu. A ke všemu, v této inscenaci, když se o svého syna nestará, jak by měla. Protože pracuje a ještě se po večerech vzdělává. Ano, nemá peníze, manžel ji opustil… jsme v rodinném dramatu. Další drama je v rodině Connora. Jeho smutnou matku i matku Zoe představuje rovněž výborná zpěvačka Lucie Bergerová, otce Lukáš Janota. Stejnou roli vytvořil v komorním muzikálu Ne/Normální (premiéra v únoru 2022). Také tam se děj odehrával, řekněme, v trochu zvláštní rodině. V Evanovi byli Murphyovi obětí mystifikace, že totiž inkriminovaný dopis měl psát jejich syn, nikoli Evan sobě. Janota je coby otec rezervovaný, uklidňuje vypjaté situace.

Eliška Hladilová mluví a její tvář vidíme zároveň na obrazovkách, které jsou součástí působivé dekorace. Je influencerkou Alanou Beck, spolužačkou Evana. Hned v prvním výstupu dlouze mluví… a mluví. Provází diváka nebezpečnými sociálními sítěmi. Také ona zasáhne do děje, ne zrovna kladně. Na diváky však působí velmi kladně i svým zpěvem, je milá. Sympaťáka Jareda přibližuje Libor Matouš. Je trochu nad věcí, události kolem dopisu a sebevraždy se ho přímo nedotýkají, proto je plný humoru a sarkasmu. Herec si roli užívá, bezpochyby není v tom sám.

Režisér Stanislav Moša tentokrát nezařadil velké taneční scény, i když ani o pohyb není nouze – zásluhou osvědčeného choreografa Michala Matěje. Ostatně hraje se na Činoherní, nikoli Hudební scéně. Moša i herci s přehledem zvládají poměrně rychle se střídající scény, pro diváka potěšení. Scénograf Christoph Weyers umístil na scénu po stranách skříňky jakoby ze školní chodby a množství obrazovek. V průběhu inscenace svítí, blikají v nápadité světelné režii Davida Kachlíře. Herce-pěvce oblékla Andrea Kučerová do současných kostýmů, jako vždy z její dílny slušivých i nápaditých. Inscenaci povyšuje projekce Dalibora Černáka a Petra Hlouška. Ocitáme se tak v nejrůznějších místech. Ne každý divák si možná všiml sedmičlenného orchestru s dirigentem za klávesami Danielem Kyzlinkem. Sedí vlevo na galerii, jejich hudbu šíří velké reproduktory z obou stran jeviště.

Přes všechny peripetie nakonec v tom Evan nezůstane sám, inscenace končí velkým smířením s podmanivým zpěvem, leckteří z diváků slzí. O nemoci Evana něco napoví stať v brožuře k inscenaci od Jiřího Koutka a Jany Kocourkové s titulkem Suicidalita a sebepoškozování v dětství a adolescenci – aktuální situace. Je převzato z Česko-slovenské pediatrie, číslo 3/2022.

Autor článku:
Fotografie:
Archív Městského divadla Brno. Na snímku Dagmar Křížová, Marco Salvadori.

Štítky

2023anketaarcheoskanzenarchitekturaarmádaarmáda ČRastronomiebaletbásněbásníkbibleBoskoviceBrnoČeská filharmonieČeská televizeČeské BudějoviceČeský rozhlas BrnocestováníChorvatičinohracizinciČTKCzech Press PhotodětidivadloDivadlo BarkaDivadlo Bolka PolívkyDivadlo Husa na provázkuDivadlo na OrlíDivadlo PolárkaDivadlo RadostdopravaekonomikaelektroexkurzefestivalFilharmonieFilharmonie BrnofilmfinancefolklórfotografiefotožurnalismusGlosaGrand PrixGrand Prix BrnohantechasičiHasičský záchranný sborhistorieHodonínhokejHorácká galeriehrad Veveříhrady a zámkyhudbahudba JanáčekJAMUJanáčekJanáčkova akademie múzických uměníjazzjubilantjubilantkakabaretKarel OurodaKlub LeitnerovaknihakočkykomedieKomorní opera HF JAMUkoncertkonferencekritikakvětinyléčbalidové uměníliteraturalodní dopravaLuhačoviceMagistrát města BrnaMasarykova univerzitamaso uzeninyMendelova univerzitaměstská částMěstské divadlo BrnoMládežmódamoderní technologieMoravská galerieMoravské zemské muzeummotosportMuzeum města BrnamuzikálNárodní divadlo BrnoNejvyšší soudnekrolognová výstavbaNové Město na MoravěnovinářobranaobuvochotnícioperaosobnostpamátkapamátkyPamětnícipietní aktpodcastpodnikánípoetická kavárnapoeziepolitikapotravinářstvípozvánkaPrahapřednáškapřehradaRadio ProglasRakouskorecenzeřemeslaRovnostrozhovorsamosprávasborový zpěvseniořishowškolstvíslavnostní aktsociální politikasociální problematikasociální tematikasoutěžsoutěžeŠpilberkSportstavebnictvístrojírenstvíSyndikátSyndikát na výletěSyndikát novinářů jižní Moravytechnická památkaTechnické muzeumtelevizeTip na výlettrampingučňovské školstvíUkrajinaumělecké školstvíÚstavní soudVánoceVědaveletrhyVeletrhy BrnoVelikonoceVěstonická venuševila Löw-Beervínovodní hospodářstvíVýletvýročíVysoké učení technickévýstavavýtvarné uměnívzdělávánívzpomínkazdravízdravotnictvízemědělstvíživotní prostředíZoo Brnožurnalistika