Festival Janáček a Luhačovice lákal na krásnou hudbu i na zážitky

Luhačovice jsou kouzelným koutem pod Vizovickými vrchy. Údolí v hustých lesích skýtá několik léčivých pramenů, z nichž Vincentka hraje prim. Léčí se tu vedle dýchacích cest i pohybové ústrojí a především jejich atmosféra má blahodárné účinky a duši. K duchovní pohodě patří i kultura a vždy se tu setkávali moudří a oduševnělí lidé.

Leoš Janáček se sem každoročně vracel na léto a měl tu spoustu přátel, kteří ho inspirovali. Dokonce zde napsal svoji Glagolskou mši.  Dnes jsou lázně plné lidí, kteří o Janáčkovi slyšeli snad jen okrajově, přesto je atmosféra lázní zasahuje. Janáčkův odkaz se tu stále  pěstuje a to především v polovině července, kdy jeden týden patří Janáčkově hudbě.

Letošní Festival Janáček a Luhačovice se konal od 11. do 16. července a počasí mu přálo. Zahájení před Společenským domem bylo opulentní, přijela Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína s dirigentem Leošem Svárovským a pod širým nebem zněla nejprve Symfonie č.9, Novosvětská, Antoína Dvořáka a ve druhé polovině “místní” Glagolská mše, kterou napsal Leoš Janáček v Augustiniánském dvoře právě v Luhačovicích. Spolu se zlínskou filharmonií zpíval Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy a jako sólisté se představili sopranistka Pavla Vykopalová, altistka Marie Vrbová, tenorista Petr Levíček a barytonista Václav Jeřábek. Všichni podali skvělé výkony a nedali se rušit tím, že nádvoří bylo nazvučené a výsledný zvuk nebyl vždy náležitě vyvážený.

Druhý den se konal koncert v Lázeškém divadle, vystoupila Komorní filharmonie Pardubice s dirigentem Markem Štilcem a jako sólista se představil Irvin Veniš, skvělý hráč na klarinet, což potvrdil v Koncertu pro klarinet a orchestr A dur, K 622 Wolfganga Amadea Mozarta a ve skladbě Babadag pro klarinet a smyčce, kterou složila česká soudobá skladatelka Sylvie Bodorová. Skladba překvapila sdělností a variováním rytmizace, která vycházela z balkánských rytmů. V podání orchestru zazněly ještě Staré tance a árie – 3. suita per archi Ottorina Respighiho a svěží a melodická Symfonie A dur č. 29 K 201 Wolfganga Amadea Mozarta.

Ve čtvrtek 13.7. se prezentovalo v Lázeňském divadle Smetanovo trio, tvořené houslistou Janem Talichem, violoncellistou Janem Páleníčkem a klavíristkou Jitkou Čechovou. Vyzrálí hudebníci disponovali krásnými tóny, skvělou souhrou a energickým projevem, kterým strhli publikum. Zazněly skladby Josepha Haydna Trio G dur “All Ongarese” , Klavírní trio C dur H 332 Bohuslava Martinů a po přestávce Klavírní trio a moll, op.5 “Na paměť velkého umělce”, které složil Petr Iljič Čajkovskij jako reakci na smrt svého přítele Nikolaje Rubinštejna. Energický a emočně vypjatý přednes způsobil, že publikum nechtělo umělce pustit z pódia a vynutilo si ještě dva přídavky. Volnou větu z Tria c dur Josefa Suka a na závěr Dumku pro trio Antonína Dvořáka.

Páteční koncert v Lázeňském divadle patřil souboru Slovak Sinfonietta a violoncelistovi Petru Nouzovskému. Dirigoval Adam Sedlický, slovenský dirigent, který má velké zkušenosti s dlouholetým vedením ostravské opery a orchestr pod ním hrál s entuziasmem. Nejprve Symfonii D dur Josefa Myslivečka, pak Koncert D dur pro violoncello a orchestr Hob.VIIb:2 Josepha Haydna. Petr Nouzovský hrál pevným a znělým tónem, vyrovnaným ve všech polohách a s muzikálním prožitkem. Vděčnému publiku ještě zahrál přídavek, 3.svitu Guide C dur Johanna Sebastiana Bacha. Ve druhé polovině večera zahráli Suitu pro smyšce Leoše Janáčka a na závěr od Gustava Holsta St.Paul Suite op. 29 č.2. Dílo široké, rozevláté, s částmi nesoucími se v tanečním skotském rytmu, s krásnou melodií v prvních houslích. Pohodový a  krásnou hudbou naplněný čas, který se hodil do příjemného letního večera.

V sobotu 15.7., která byla posledním festivalovým dnem, se odehrály kncerty dva. Odpoledne se v 15 hodin sešli hudbymilovní posluchači s brněnským klavíristou Janem Jiraským, který si připravil neobvyklé vstoupení. K méně známým skladbám Leoše Janáčka, které přednesl, si připravil poučený a poutavý výklad o hudebním vývoji skladatele a o důvodu vzniku skladeb. Od prvních Zdenčiných variací postupoval přes cyklus Po zarostlém chodníčku, Sonátu 1. X. 1905 “Z ulice”, cyklus V mlhách, až po poslední skladbu, Vzpomínku z roku 1928. Přiblížil známé i méně známé okolnosti vzniku a vývoje jednotlivých skladeb, inspirační zdroje a také vliv skladatelova klavíru Ehrbar na jeho klavírní stylizaci.

Festival ukončil koncert v kostele Svaté rodiny v sobotu 15. července večer. V programu Boemo Virtuoso představil pražský soubor Collegium Marianum, vedený flétnistkou Janou Semerádovou, skladby, které vznikly a byly provozovány v Praze v 17. a 18. století v kostelích a palácích, tehdy věhlasným orchestrem hraběte Morzina, který byl napojen na Antonia Vivaldiho v Benátkách. Skladby Vivaldiho zazněly na zahájení večera, nejprve Sinfonia g moll, RV 157 a na závěr Concerto g moll “La note” , RV 105. Mezi tím hrál soubor skladby pražských autorů 18. století, Františka Jiránka Concerto D dur pro flétnu, smyčce a continuo, Jk 11 a Concerto g moll pro fagot, smyčce a basso continuo. Jk 21. Fagotista Ondřej Šindelář rozvinul tón barokního fagotu tak, že vyvolal přesvědčivou představu hry tehdy slavného kolegy a představil se jako virtuóz na svůj nástroj. Zaznělo i  Concerto G dur No. IV “Vigil Nocturnus” ze sbírky “Horae Pomeridiane” op.4 Jana Josefa Ignáce Brentnera a Triosonata in D major Antonína Reichenauera. Hru na barokní flétnu s krásným tónem přednesla Jana Semerádová, která měla i průvodní slovo. Byl to krásný závěr festivalu, který naladil publikum na další ročník, který se bude konat od 15. do 20. července roku 2024. V době konání festivalu je vidět, že lázeňští hosté jsou hudbymilovní a že festivalem žijí. Janáčka zde připomínají výstavy na  hlavní třídě, v prostorách kolonády i v hale Vincentka a jsou poučným připomenutím osobností, které se tehdy v Luhačovicích potkávaly a společně vybudovaly obraz lázní takový, jaký ho známe dnes. Dokonce je možné se zde ubytovat v penzionech s názvy Sonáta a Sinfonietta, které jsou i stylově zařízené, neboť upomínky na Janáčka a na moravský folklór zde zdobí společné prostory. A krásně zrekonstruovaný Augustiniánský dvůr je dominantou Luhačovic. Tak zase v příštím roce, v Luhačovicích na Festivalu Luhačovice a Janáček! 

Autor článku:
Fotografie:
Archiv festivalu