Foto ČTK – Igor Zehl
Vychází kniha o skvělém fotografovi-novináři
Fotografoval prezidenty, papeže i královnu. S Václavem Havlem cestoval po Evropě i Asii. Ale hlavně fotil prakticky všechno, co se v posledních 50 letech dělo v Brně a na jižní Moravě. Mistrovský titul Zbrojovky v roce 1978, sametovou revoluci v brněnských ulicích i následky tornáda na Břeclavsku a Hodonínsku. Fotograf Igor Zehl letos v srpnu oslavil 70. narozeniny. Jeho celoživotní práci shrnuje nová kniha Foto ČTK – Igor Zehl, kterou napsal novinář Jan Tomandl. Vydala ji národní tisková agentura ČTK, pro kterou Zehl desítky let fotil.
Křest knihy s bohatým obrazovým doprovodem se uskuteční v úterý 29. září v 16 hodin v Divadle Bolka Polívky na Žerotínově náměstí (Bílý dům) za účasti vedení ČTK, fotografa i autora knihy, šéfa brněnského pracoviště ČTK. Zároveň začne malá výstava Zehlových fotek ve foyer divadla.
Brněnský rodák Zehl začal fotit pro noviny v 70. letech minulého století ještě jako student textilní průmyslovky. Zaměřoval se tehdy hlavně na sport, jeho snímky vycházely v Rovnosti či Mladé frontě. Začátkem 80. let nastoupil do brněnské redakce ČTK, kde přibližně 15 let působil jako zaměstnanec a dalších 30 let pro ni fotil jako externí spolupracovník.
Za tu dobu pořídil desítky tisíc fotografií, které vycházely v českých i zahraničních médiích a objevují se také v historických a životopisných publikacích – třeba jako fotka Václava Klause a Vladimíra Mečiara na zahradě vily Tugendhat, záběr odpočívajícího Václava Havla pod českou vlajkou na palubě říční lodi v Thajsku nebo snímky z vítězného hokejového mistrovství světa v roce 1996 ve Vídni.
Zehl se opakovaně vracel také na „Provázek“, jehož protagonisty, hlavně Bolka Polívku a Jiřího Pechu, fotil průběžně po desítky let, což kniha také zohledňuje. I proto křest knihu a výstavu hostí právě Polívkovo divadlo.
Ve své generaci je Zehl jediným brněnským fotografem, který se po celý život kontinuálně věnoval fotožurnalistice, i když vedle toho měl i komerční či ateliérové zakázky. Na jeho práci tak lze ukázat technologické, ale i politické a společenské změny, které celý obor, včetně národní tiskové agentury a jejích fotoreportérů, průběžně ovlivňovaly.
Kniha si všímá také například fenoménu pracovní fotografie, specifického žánru fotožurnalistiky, který měl před rokem 1989 dokumentovat úspěchy socialistické ekonomiky. Záběry byly často inscenované, přesto dnes představují zajímavé svědectví o dobových výrobních provozech, často už dávno zaniklých, a tehdejších pracovních postupech.
