Incursus barbarorum je výstava o Janu Novákovi
V příjemném prostředí čítárny Filozofické fakulty Masarykovy univerzity otevřeli ve středu 22. března výstavu Incursus barbarorum, skladatel Jan Novák v exilu. Je motivována 55. výročím Novákova odchodu po vpádu (incursu) barbarských vojsk do Československa v roce 1968. Právě na tento a následující rok se autoři expozice zaměřili. Vystavují skladatelovu korespondenci, fotografie, ukázky z inscenací, latinské sbírky básní protestující proti okupaci i kopie rozsudků za opuštění republiky.
O skladateli a klavíristovi Janu Novákovi (1921–1984) promluvil muzikolog doc. PhDr. Martin Flašar, Ph.D. Začal Novou Říší, skladatelovým rodištěm, pokračoval jeho vzděláváním na jezuitském gymnáziu ve Velehradě a na klasickém v Brně. Po brněnské Konzervatoři, kde studoval skladbu a hru na klavír a kde také musel studium na dva a půl roku přerušit v důsledku odchodu na nucené práce do Německa, studoval krátce na AMU a na základě vyhraného konkurzu odjel jako stipendista do USA. Tam ho silně ovlivnil Bohuslav Martinů. Docent Flašar sumarizoval Novákovy skladby, připomněl ty nejvýznamnější a přehrál dvě ukázky. Zmínil se o jeho filmové hudbě (v letech 1961 až 1981 to bylo 17 filmů významných režisérů). V Brně se Jan Novák výrazně zapsal v roce 1969 hudbou k inscenaci v Mahenově divadle Komedie o umučení a slavném vzkříšení pána a spasitele našeho Ježíše Krista s Ladislavem Lakomým v titulní roli a s Vlastou Fialovou, která úžasně hrála Pannu Marii. Tehdejšímu režimu byla inscenace trnem v oku, vždyť hned na začátku po slovech Pochválen buď Ježíš Kristus část obecenstva odpovídala jako v kostele. Byl jsem na jednom provedení, kdy v prezidentské lóži seděla velká skupina řádových sester, které hlasitě odpověděly. Zakrátko byla inscenace zakázána. O protivenstvích, která musel Jan Novák překonávat, výstava také informuje.
Docent Flašar účastníkům vernisáže přehrál pozdrav Novákovy dcery Dory Novákové-Wilmington, klavíristky, která žije v Mnichově. Brno navštívila v roce 2021 u příležitosti oslav 100. výročí otcova narození. Ve své videozdravici vysvětlovala jeho rozhodnutí opustit rodnou zemi: „Udržoval si odstup od jakéhokoli diktátu, vždy si zachovával vnitřní rovnováhu. …V emigraci mu bylo jedno, jestli je tam blahobyt či chudoba. Byla tam svoboda. …Například i účast nebo příslušnost k nějakému politickému hnutí či partaji nebyla vůbec bota, kterou by si otec obul. I zde miloval svobodu.“ Paní Dora pak stručně charakterizovala otcovu tvorbu a jeho vztah k našim i ostatním skladatelům (vedle Martinů Smetana, Janáček, Stravinskij…). „Měl je všechny v malíku. …S chutí se pohyboval v barokních formách,“ řekla mj.
Výstava v čítárně prezentuje také Novákův niterný vztah k latině, kterou studoval na klasickém gymnáziu a pak dále intenzivně své znalosti rozšiřoval. Nejenom četl, latinsky psal a hovořil a psal verše. Básnickou sbírkou, jejíž název nese i výstava, reagoval na okupaci z roku 1968. Od roku 1960 až do konce života komponuje výhradně na latinské texty a používá ji i v názvech a struktuře instrumentálních skladeb. V Brně založil kroužek latiny, kde se hovořilo pouze latinsky. Nevím, jestli tam patřil i můj otec, muzikolog a pedagog JAMU, nicméně vzpomínám, že s přítelem Janem Novákem latinsky hovořili i korespondovali. Novákův odchod do ciziny můj otec těžce nesl, stejně jako další přátelé.
Jan Novák s manželkou a dvěma dcerami odjeli nejdříve do Dánska, po roce do Rovereta v Itálii a pak do Západního Německa. Tam 17. listopadu 1984 Novák umírá a na své přání je pochován v Roveretu. Jeho ostatky byly převezeny 4. dubna 2011 do Brna a uloženy na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova. V roce 2005 byl Jan Novák posmrtně poctěn Čestným občanstvím města Brna. Výstava potrvá do konce srpna. Její součástí jsou přednášky a besedy, termíny na stránkách filozofické fakulty.
Zájemcům o Jana Nováka doporučuji rozhovor historika prof. PhDr. Jiřího Hanuše, Ph.D., s doc. PhDr. Martinem Flašarem, Ph.D. v časopisu o kultuře a společnosti Kontexty 3/21.
