Je neustálá změna skutečný život?
K české premiéře strhující hry na scéně divadla Reduta
Cestou do Reduty na českou premiéru představení Changes (23. 1. 2026) jsem se v duchu vrátil na střední. Na „čajích“, jak se zkraje „osmdesátek“ říkalo odpoledním tanečním zábavám (five o´clock) totiž patřila Changes od Sabbatů mezi nejoblíbenější „fláky“. Nikoli pro svůj originální text. Šlo o dlouhý „ploužák“, jehož refrén I´m going trough changes, šeptaný do přituleného ucha, zastupoval přání, aby ona chvíle jen tak nekončila.
Co se reálně a uvěřitelně může přihodit dvojici manželů v průběhu jediného dne, vtěsnala do svého dramatu německá autorka Maja Zade obdivuhodně. Nejde ale o to, co vše se stane či stalo. Zpětným pohledem můžeme odhadovat, proč se to či ono událo. Ale často, až příliš často nám uniká to nejpodstatnější: jak se to na nás podepsalo.
Podstatou každého správného dramatu bývá rozpor. Něco jiného se říká a cosi jiného dělá. Výsledek je pak pochopitelně odlišný a ještě onačejší jeho vyznění. Na vině obvykle nebývá jazyk s jeho nedokonalostmi a zákruty. Větší vinu nesou okolnosti, souvislosti, zlozvyky, tajnosti, přání a touhy. Ne vše zkrátka umíme a dokážeme vyslovit, i když se jedná o nejbližšího bližního.
Desítky situací, záměrně násobených převleky a inscenováním pobočných postav, kterými je na jevišti vystaveno manželské duo, prohlubuje jejich vzájemné odcizení. Marek a Nina nakonec stojí před rozhodnutím. Zůstanou spolu navzdory všem a všemu okolo? Pominou zbytná slova a uchovají si to své? Otevřená finále bývají diváckou devizou z nejcennějších.
Režisérka Aminata Keita postavila před svou hereckou dvojici Petru Lorenc a Tomáše Davida sakra náročný úkol. Nesnadno říci, nakolik vedeni či potýkáni, vyrovnali se s ním se ctí. Společně s jevištním zázemím naservírovali diváctvu neběžný prožitek. Navíc je jisté, že s reprízami ještě dodají jednotlivým kreacím na plastičnosti.
Za starosvětsky poctivými dveřmi Reduty zůstala inspirativní inscenace. I´m going trough changes…
