Jen si tak čmárá
„…jen si tak čmárám“, takový je název dosud poslední z autorských knížek Antonína Hošťálka (*1950), novináře, publicisty, esejisty. Knížka je třetím rozšířeným vydáním, vydal ji Moravskoslezský kruh (2025) jako brožovaný výtisk čtvercového formátu o rozsahu 236 stran, v obálce Borise Myslivečka. Členěna je do pěti částí. Všechny obsahují krátké či kratší publicistické a literární útvary, včetně poezie.
První částnese titul shodný s názvem celé knihy. Velmi krátké texty se opírají a reflektují fotografické snímky autorské či převzaté. Zachycují vesměs místa autoru něčím blízká, k nimž je vázán osobním poutem, vzpomínkou, emoci, stávají se podnětem k verbální odezvě: stručnému zamyšlení, úvaze či k emotivní reflexi.
Druhá část obsahuje poezii. Je poměrně dávno, kdy jsem se od autora dozvěděl, že veršům se věnoval v mládí. Vrací se k nim v posledních letech. I zde neplýtvá slovy, v rozsahem nedlouhých básní usiluje o myšlenkovou sdělnost, dokáže uchopit pointovanou úvahu, citlivě zachytit atmosféru vzpomínky, uplynulé chvíle z krajíce člověku vyměřeného bytí, někdy pointovaným konstatováním či až vykřičníkem do okolního ticha. Myslím, že báseň dává možnost vyslovit víc a obrazněji a daří se mu tak.
Od druhé části přeskočím ke čtvrté, – Každý den řádku. Autor se rozhodl sám od sebe pro jakýsi niterný pravidelný zápisník. Celý dlouhý rok u něj nevydržel, i tak jich v „kalendáříku“ z roku 2024 nashromáždil téměř stovku. Někdy jde o zápis až lakonický, jindy se prožitek či úvaha rozkošatí. Nejblíže mají k těm z úvodní části, nijak za nimi, i bez podnětů foto snímků nepokulhávají.
Třetí (Jedenáct textů) a pátá část (Ruské filiace). Od ostatních se liší viditelně větším rozsahem. Jedenáct textů představuje myšlenkově osobité hutné a čtivé texty. Někdy by možná tématu prospěl větší prostor, většinou však volba kratšího, autoru blízká dostačuje a celkový dojem spíše umocňuje.
V závěrečné části je autor především publicistou, stavícím na vlastní zkušenosti novináře z povolání. Od mládí je bez přetržky velkým čtenářem a mj. znalcem i obdivovatelem ruské literatury. S některými autory zde čtenáře seznamuje, provází vlastním hodnocením a zasahuje tak otevřeně i polemicky vlastním názorem do současného rozpolceného světa ve víru krajních, velmi vážných problémů a konfliktů, problémů. U dosti z čtenářů, pokud by se jim knížka dostala do rukou, narazil by na nesouhlas, často kategorický. My lidé máme mnohé podstatné společné, v mnohém individuálním jako názory, postoji atp. se lišíme. Nepochopení bez respektu k odlišným názorům bývá výsledkem černobílého myšlení, posiluje je, vede k rozpolcení společenské entity. Pochopení, tolerance, vzájemný respekt nabízejí cestu k lepším společenským vztahům, redukci nežádoucí hostility i k posílení společných zájmů, ku prospěchu země, národa, státního celku.
Antonín Hošťálek si jen tak nečmárá, sám si to jistě ani nemyslí. Snaží se, snad nejvíc sám pro sebe, drobnými sondami do vlastního nitra o osobní průnik k individuálnímu svému i obecnějšímu v lidském bytí, jeho smyslu, tápání i klopýtání. Drobnými střípky vyloupnutými z paměti i ponorem do vlastního já, hnán i stíhán, právě jím, se všemi vnitřními i vnějšími formativními vlivy, jež si často příliš ani nepřipouštíme. Jeho knížka, nejen sebezpytná, má čím oslovit. Zejména ty, kteří se čas od času také zastaví nad vlastním životem, jak šel, kam došel a dosud nedošel, i nad naším světem, kam společně s námi kráčí i pajdá, často ledacos jako my, snad i nechtě sám proti sobě zpacká. Co mi tak trošku v těch literárních črtách a zamyšleních chybělo? Sem tam snad kapka humoru. Jednu trefnou, lakonickou, přesně zachytil slovy sporťáka z TV autor, před lety začínající s novinařinou v Mladé frontě. Jako sporťák. Kapka životadárného humoru mě rozesmála, jak v poslední době máloco. -– Sleduji Tour de France. Komentátor: … A zlomil si kost v těle. Ale to je hrozné, zlomit si kost. A ještě k tomu v těle.
A tak docela závěrem: všem z názorů, ač různých, vše nej do blížícího se nového roku, s tolerancí a s přáním zdravých nezlomných kostí zvláště v těle, ale i na duchu!
