Ještě jednou k Fellnerovi a Helmerovi,
architektům Mahenova divadla a desítek divadel jinde i hrdinům nové komedie
Recenzi o inscenaci činoherního souboru na scéně Mahenova divadla máme na našich stránkách několik dnů pozpátku. Tak nač se k tomu vracet? Není to zbytečné?, říkám si, když beru do rukou v klidu domova divadelní brožuru. Jako bych pokračoval ve vnímání a prožívání hry, kterou jsem před pár hodinami viděl. Platí to obecně o všech inscenacích solidních divadel, v Brně rozhodně Národního a Městského, protože mají onu brožuru pokaždé vybavenou texty zasvěcených a chytrých lidí. Někdy mne až mrzí, když vidím, že ony brožury zůstávají na stolcích. Vím, nejsou zadarmo, ale když už vyrazím do divadla, měl by být zážitek takříkajíc komplexní. Ale nikomu to nevnucuju.
Komedie šéfa činohry Národního divadla Brno Milana Šotka nazvaná rozverně Fellnerův Helmer a Helmerův Fellner je brilantně napsaná i zahraná. Stojí na skutečné existenci dvou významných architektů své doby – to divák ví už předem a utvrzuje ho samotná hra. A když doma, udělá-li si čas, rozevře docela útlou brožurku kapesního formátu a začte se do statě Jindřicha Vybírala, zírá, jaké pestré a široké souvislosti naskakují při spojení osudů těchto pánů nejen s Brnem. Jindřich Vybíral (prof. PhDr. et PaedDr., DSc.) je historikem umění a architektury. Zabývá se především dějinami české a rakouské architektury v 19. a 20. století, k oběma architektům tedy má snad nejblíž. Hned v úvodu své statě píše, že Ferdinand Fellner (1847-1916) a Herman Helmer (1849-1919) patřili k nejčinorodějším architektům Rakouska-Uherska. A podotýká, že k jejich oblibě „přispívá i eufonie spojující jejich příjmení“. To také autora hry inspirovalo.
Pan profesor uvádí spoustu zajímavostí, které z jeviště nemohou zaznívat. A udělat divákům, byť kratší, přednášku před zvednutím opony by asi lidi šokovalo.
„Samotní architekti tvrdili, že divadel vystavěných podle jejich plánů bylo v trojúhelníku mezi Hamburkem, Curychem a Oděsou skoro šedesát,“ píše Vybíral a uvádí i střízlivější čísla. Dozvídáme se, že už Fellnerův otec ve spolupráci se synem vyprojektoval prozatímní scénu v Brně, kamenné divadlo v Temešváru a Městské divadlo ve Vídni. Zajímavé je dozvědět se, jak oba architekti k sobě přišli, jak si dělili práci. A také jak bojovali s dodržením požární bezpečnosti, když, jak uvádí autor statě, mezi léty 1797 a 1897 vypuklo na světě víc než 1100 velkých požárů divadel a koncertních sálů, takže životnost takových staveb byla propočítána na osmnáct let. Tuto zajímavou problematiku pak prof. Vybíral rozebírá a samozřejmě nevynechává ani Městské divadlo v Brně, nynější Mahenovo, které, jak v Brně všichni vědí, mělo jako první v Evropě elektrické osvětlení. Jmenovaní páni architekti to v Brně úspěšně vyzkoušeli.
Další jejich divadla najdete na území někdejší monarchie, jsou si podobná: Ve Štýrském Hradci (nevím, proč spousta lidí užívá Graz, jako bychom říkali Paris nebo London), v Liberci, Budapešti a Praze, v Karlových Varech, Bratislavě, Segedínu, v Salcburku i v Záhřebu. Nestavěli však jen divadla. „Zásadní roli sehráli jako průkopníci středoevropského neobaroku, který na přelomu století platil za rakouský a specifický vídeňský styl…,“ píše Vybíral a noří se do zajímavých podrobností.
Nicméně: Autor komedie nestaví pouze na dílech architektů. Vychází z jejich profese a rozehrává s nimi a s dalšími dvanácti většinou autentickými postavami příjemnou féerii, k tomu ještě dva rozverní neposlušní kluci. Inscenací prostupuje donchuánství obou pánů. Jejich dialogy dávají vědět, že mají spousty žen, jejichž množství přirovnávají k počtu dnů v roce. Je to humorné, urážet by nemělo ani prudérně založené lidi. A toto téma, jakkoli ve hře vymezené, opět velmi zasvěceně a zajímavě rozebírá a podává dramaturg Vít Kořínek. Přibližuje postavu Dona Juana jako literární postavu i jako archetyp. Kratší stať věnuje také osobnosti Milana Šotka.
Pokud někdo dočetl až sem, pak jistě zvládne poctu dvěma hlavním protagonistům Ivanu Dejmalovi coby Ferdinandu Fellnerovi a Jakubu Svojanovskému v roli Hermanna Helmera. Skvělé jsou i herečky Zuzana Černá, Petra Lorenc, Tereza Groszmannová a další…
