K ženské otázce
Inscenace hry Faidra v Redutě nabízí věčné téma
Na cílenou otázku politik obvykle bez uzardění zalže. Partner (partnerka) v lepším případě mlčí. Novinář musí nejdříve přesvědčit sám sebe. A dramatik? Ten se obrací do historie…
Proč se Švéd Per Olov Enquist (1934 – 2020) v sedmdesátých letech minulého století vrátil ke vztahovému trojúhelníku mezi athénskou královnou Phaidrou, vyvdaným synem Hyppolitem a králem Theseem? Cožpak tuto látku už dostatečně nevyčerpal její osnovatel Starořek Eurípidés, klasik antické tragédie, znalec psychologické kresby žen přemožených emocemi? Následován navíc bytostným stoikem z Říma Luciem Annaeem Senecou a rovněž velikánem francouzského klasicismu Jeanem Baptistem Racinem, psychologickým naturalistou.
Možnou odpověď přináší režisér Jakub Šmíd spolu s dramaturgyní Barbarou Gregorovou a herci NDB v inscenaci Faidra (Zatmění), premiérovanou v překladu Zbyňka Černíka na jevišti Reduty 20. března. Mimochodem, životnost Euripideova námětu potvrdilo i Studio Marta, které hostilo v roce 2019 Faidřinu lásku nonkonformní britské autorky Sarah Kane v překladu J. A. Haidlera a v režii Alexandry Bolfové.
Na rozdíl současných volnějších adaptací, mimo jiné Faidra v plamenech gruzínské režisérky Nino Haratischwili působící v Německu, se Enquist nesnažil o časový posun antického příběhu. Scéna (Martin Chocholoušek), jíž dominuje Faidřin palácový budoár a ne již tolik historizující kostýmy (Petr Vítek) diváka vrací do centra starověkých Athén. Co je tedy jinak? Současná královna na prahu padesátky (Hana Briešťanská – ještě o ní bude řeč) rozhodně „nemá po sezóně“. Chování mladíka Hyppolita (Viktor Kuzník) svádí k úvaze o jeho menšinové orientaci, do komunity LGBT lze snad řadit i jeho teoretickou partnerku Aricii (Kateřina Mizeráková) bezmála šílející, dotkne-li se jí muž. Podstatná je také úvaha o posttraumatickém stresovém chování neomaleného válečníka Thessea (Roman Nevěčný).
Nejnovější číslo činoherního souboru NDB stojí a padá s bravurní hereckou kreací Hany Briešťanské. Ještě lépe vyjádřeno přímo roste a košatí. Hvězda souboru bravurně a uvěřitelně probarvila hořký úděl osamělé ženy vězněné ve zlaté kleci. Pokud by nedošlo ke dvojnásobnému selhání macechy a syna v posteli, jako v inscenovaném případě, drama by se vlastně nekonalo, nebýt zmrtvýchvstání nedotknutelného vládce Thessea. Pokus se totiž počítá za dokonaný čin, jde-li o věrnost králi. Jak v boji, tak v loži. Selanka, jít tak o současnou panelákovou ložnici!
Proč tedy prožívat v hledišti příběh starý bezmála 2 500 let? Protože si dnešní muži i ženy kladou podobné otázky. Odpovědi nabídnuté všemi výše jmenovanými autory i umělci rozhodně stojí za poznání. Jakkoli se jimi příliš ovlivnit nenecháme. Nesvazuje a nezavazuje totiž nikoho z nás královský majestát.
Autor článku:
