Když Cyrano de Bergerac a Roxana tančí
K premiéře baletu podle Edmonda Rostanda na scéně Janáčkova divadla
I zkušení divadelní harcovníci, milovníci baletu, opery, činohry, klasiky i moderny byli po premiéře v pátek 27. září trochu naměkko. Na scéně Janáčkova divadla viděli velmi citlivě skloubený balet s operou i s trochou činohry. Vedení Národního divadla udělalo velmi dobré rozhodnutí, když pozvalo věhlasné bratry Jiřího a Ottu Bubeníčkovy.
Choreograf a režisér Jiří vytvořil se svojí manželkou Nadinou Cojocaru libreto k baletu Cyrano de Bergerac orámovaném vznosnou barokní hudbou. Divákovi nepředkládají souvisle celý děj známý z činohry. Je to však milá hra na Cyrana končící sice smutně jako v originále, ale postavy se úplně nakonec v dobrém rozcházejí a Cyrano si pohrává v ruce se svým prodlouženým nosem. Neberte nás vážně, nesmutněte, vzkazují tím inscenátoři.
Jiří vyšel z autentické postavy muže ze 17. století jménem Hector-Savinien de Cyrano, jehož obdivuhodnou odvahu proslavil až Rostand svým veršovaným dramatem. V brněnské baletní verzi nepřijdeme o známé scény, kdy je vysmíván Cyranův nos, kdy pod balkonem šeptá za nesmělého a neobratného Kristiána vášnivá vyznání lásky Roxaně. Baletní sólisté nádherně předvádějí šermířské souboje s opravdovými kordy. Lahůdkou pro oči je mj. vystoupení jeptišek, sester řádu Křížového v Paříži. V kostýmech připodobněných skutečným řádovým sestrám tančí na špičkách k něžné barokní hudbě. Jeptišky na piškotech vypadají půvabně. Bubeníčkové vybrali hudbu Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela a dalších mistrů včetně Cyranova současníka, skvělého tanečníka a dvorního skladatele francouzského dvora Jeana-Baptiste Lullyho. Působivý je zpěv sopranistky Romany Kružíkové, v jiných momentech zaznívá sólová kytara Adama Trunečky, hraje orchestr Janáčkovy opery a hostující sólisté. Z orchestřiště pod vedením Jakuba Kleckera slyšíme též klavír a cembalo. Ve scénáři je místo ještě pro recitátora v postavě Herce. Objevuje se sporadicky ve vypjatých scénách, aby ozřejmil děj. Na premiéře hrál Vojtěch Blahuta.
Celé představení vyvolává nesmírně příjemné pocity v důsledku skloubení uvedených prvků. Balet Jiřího Bubeníčka je moderní s klasickými prvky, konkrétně hned na začátku ve scéně v Hotelu burgundském, kde je mnoho postav a v nádherných kostýmech herců barokního divadla. Choreografova manželka Nadina Cojocaru oblékla i civilnější postavy do pestrobarevných dobových kostýmů. Pro tanečníky je to náročnější, většina kostýmů zakrývá celé tělo. Otto Bubeníček navrhl scénu s dominantním fragmentem gotické křížové chodby, vytváří tím potřebnou atmosféru.
Diváci odměnili umělce dlouhým závěrečným potleskem, nemluvě o častých reakcích na otevřené scéně. Japonský sólista Shoma Ogasawara v titulní roli téměř nemizí ze scény, neméně úžasným tanečníkem je João Gomes v postavě Kristiána a Anna Yeh coby Roxana. Úžasný pohled je na všechny ostatní tanečníky, inscenace je alternována.
Choreograf Jiří Bubeníček přemýšlel o titulu Cyrano de Bergerac dvacet let. Má rád balety s dějem, od roku 1999 vytvořil přes sedmdesát titulů od menších tanečních miniatur přes abstraktní choreografie až po celovečerní dějové balety. Do pohybu uvedl tanečníky na světových scénách v titulech Romeo a Julie, Rusalka, Doktor Živago, Popelka, Carmen a v řadě dalších, mnohé byly ověnčeny cenami.
