Kristián už není sám… Labutí příběh z lysického zámku
K lákadlům pro návštěvníky českých hradů a zámků patřili také zvířecí obyvatelé. Největší oblibu měli medvědi. Už před lety obývali příkopy u zámků Český Krumlov, Náchod, Konopiště, Zákupy a také pod hradem Točník. V současné době najdete medvědy jen u zámku v Krumlově a chovají tam dokonce tři!
To na státním zámku v Lysicích u Boskovic mají jinou raritu. Po hladině tamního vodního valu plavou labutě. K zámku patřily už v devatenáctém století. Dosvědčují to obrázky, které namalovala hraběnka Marie Dubská, dcera majitele zámku Emanuela Dubského. Na jejích krajinkách z okolí zámku labutě nikdy nechybějí.
Před třiceti lety se tito krásní opeřenci na zámek vrátili a do současné doby se jich tu vystřídalo pět. K nejoblíbenějším labutím párům patřili Xaver a Xénie. Návštěvníci zámku je obdivovali od roku 2000. Xaver a Xénie žili společně pět let. Jenže najednou začal labuťák chřadnout, vodní hladina ho nelákala a nejraději zůstával v dřevěném domečku na břehu. Když uhynul, zůstala Xénie sama. Marně svého druha hledala, ze zoufalství odmítala potravu a hrozilo, že uhyne hlady.
Nabízelo se jediné řešení – sehnat jí nového partnera. Jenže tak jednoduché to nebylo. Xénie totiž potřebovala partnera s handicapem – prostě takového, který jí nemohl ulétnout. A tak správa zámku zahájila telefonování, dotazování a psaní. Její snaha byla nakonec korunována úspěchem. Ze Zoologického útulku v Chomutově přišla zpráva, že tam mají labuťáka, který kvůli poranění nohy nemůže létat. A že ho tedy Lysicím darují.
Stalo se tak 22. prosince roku 2009 a shodou okolností jsem byla u toho. Labuťáka přivezli pracovníci útulku v přepravní bedně. Pak u příkopu otevřeli dvířka. Labutímu cestovateli se ale ven vůbec nechtělo. Není divu – Xénie na něj zpočátku pěkně syčela. Ale po chvíli se Xaver osmělil a vydal se ke své nastávající družce. Nu a po několika minutách už o sebe láskyplně otírali zobáky a ze svých krků vytvářeli srdíčko. Idylka na první pohled.
Když Xaver a Xénie odešli do labutího nebe, vystřídala je nová dvojice – Agnes a Kristián. Ti se do Lysic dostali ze záchranných stanic z Jaroměře a Třeboně.
Určitě vás udivilo, jak zvláštní jména lysické labutě mají. Musím vám to vysvětlit. Jména nevybírá správa zámku, ale jeho návštěvníci, a to prostřednictvím sociálních sítí.
Čas běžel a pro změnu zůstal sám Kristián. Když ho Agnes na podzim roku 2025 navždy opustila, smutně plul po hladině a vůbec ho nelákaly dobroty, které dostával od návštěvníků zámku. Nejraději posedával v domku na břehu vodního valu. Byl na něj velice smutný pohled. A tak správa zámku znovu pátrala, telefonovala, psala do různých zoologických zahrad či stanic. Ozvala se Záchranná stanice pro dravé ptáky v Rajhradě. Pravda, labuť nepatří mezi dravé ptáky, ale v této stanici nacházejí azyl i zraněné labutě. A tam měli labuť s poraněným a doslova zdrátovaným křídlem.
Dvanáctého března letošního roku se u vodního příkopu lysického zámku znovu odehrávala dojemná scéna. Labuť přivezli pracovníci útulku v převozové bedně. Když jí otevřeli dvířka, moc se jí na vodu za novým druhem nechtělo a začala syčet. Ale Kristián se k ní od prvního okamžiku choval velice mile a dával jí najevo, jak ho její přítomnost těší. Labut´ na něj sice ještě chvíli syčela, ale nakonec se uklidnila a připlula za ním.
Lysice tedy opět mají labutí pár. K dokonalé idylce už chybí jen jedno – labut´ zatím nemá jméno. Ale návštěvníci lysického zámku určitě nějaké pěkné vyberou.
