Maestro Salieri
Výstava, která má co sdělit. Nejen znalcům a přátelům „klasické hudby“.
Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně připravilo pozoruhodnou výstavu u příležitosti 200. výročí závěru životní pouti Antonia Salieriho (1750–1825). Ta se může opřít o unikátní kolekci autografů, raných tisků, vzácných opisů a tisků skladeb hudebního skladatele. Uvedené oddělení MZM ji uchovává ve sbírce, která pochází ze zámku v Náměšti nad Oslavou.
Ten byl zejména v období od konce osmnáctého a první poloviny devatenáctého století známým centrem hudby středoevropského prostoru. Zasloužil se o to hrabě Jindřich Vilém Haugwitz (1770–1842). Na zámku se konaly hudební produkce, zdejší orchestr byl složen především ze služebnictva panství, při výběru se žádalo hudební nadání, které se rozvíjelo dalším vzděláváním. Hrabě vybudoval rozsáhlou hudební knihovnu, shromáždil velkou sbírku autografů tehdejších komponistů.
Jedinečná, obecně, nepříliš ve známosti, je kolekce hudebních archiválií, spjatá se jménem Salieri – dnes naopak široce známým, ovšem v kontextu neblahých, nepodložených fám. Ve své době byl Maestro velmi úspěšným a uznávaným nejen skladatelem, také dirigentem, sbormistrem, muzikologem. Nepochybně musel být i výtečným pedagogem, jeho žáky byli např. Beethoven, Schubert, Liszt. Ve svých žákovských letech ho obdivoval i Haugwitz. Později se stali blízkými přáteli. Salieri do Náměště dojížděl, údajně i pracoval se zámeckou kapelou. Hraběti věnoval několik skladeb, dedikoval mu i Requiem, které zkomponoval pro sebe (1804). Ponejprv však zaznělo v zámecké kapli, v Náměšti (1821).
Výstava Maestro Salieri se koná současně na dvou místech. – V Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu v Brně a v Arkádové chodbě zámku v Náměšti nad Oslavou.
V Brně možno zhlédnout originály převážné části archiválií, dobové dokumenty, ověřená fakta. Návštěvník prochází přehledně řešeným výstavním prostorem s množstvím dokladů o době a díle skladatele. Poutavé panely provází chronologicky obdobím skladatelova života, tvorby a velkých úspěchů i těžkého údobí, v sevření neprokázaných tíživých pomluv.
V Náměšti jsou vystaveny kopie archiválií, výstava věnuje pozornost skladateli v kontextu se zdejším hudebním děním za doby hraběte J. W. Haukwitze a jeho syna. Vynechat nelze, že součástí jubilejní připomínky na Maestra budou koncerty Czech Ensemble Baroque. Závěr bude náležet Salieriho Piccolo Requiem (19. 10. v Brně a 20. 10. v Náměšti).
Kurátorkou výstavy ke kulatému výročí skladatele, současně prezentaci unikátní kolekce, je Mgr. Simona Šindlářová. Ke dvěma motivům náleží třetí, jistý podtext, vlastně motiv ústřední. Přiblíží nám ho nejlíp citace z textu kurátorky o – „mimořádném hudebníkovi a pozoruhodném člověku, nesoucím však ve svém odkazu takovou tíži, jako jen málo postav kulturních dějin“.
„Na konci osmnáctého století byl Salieri jedním z nejpopulárnějších operních skladatelů, osobnost ve vlivném postavení, přitom altruista se silným sociálním cítěním…“
„Fáma o jeho podílu na smrti Wolfganga Amadea Mozarta, která vznikla částečně živelně, částečně na ní vystavěli svá vlastní díla jiní umělci v průběhu celých dvou set let, zastínila odkaz Antonia Salieriho natolik, že si zaslouží být znovu a znovu stavěn do světla pravdy, skrze zachované dokumenty a svědectví současníků. Svým dílem k tomu chce přispět i tato výstava“.
To je současně ono, co přesahuje rámec hudby a divadla, vstupuje do nejširšího sociálního kontextu a vyskytuje se za všech dob. Ta dnešní dává neuváženým soudům, tvorbě nepodložených tvrzení a pomluv prostředky nebývalé. I proto má dávný „Případ Salieri“ čím oslovit. Mě pobídne: k textu o dlouhotrvajícím souboji fakt s fámou ve zřejmě nezaslouženém a nechtěném Salieriho odkazu.
