Maraton hudby v Brně uspokojil všechny hudební chutě, od baroka až po současnost
Brno se pyšní titulem Město hudby Unesco a díky tomu je součástí Sítě kreativních měst v oblasti hudby. Není to náhodou, Brnem zněla hudba vždy, ale nyní, v období od 8. do 11. srpna, bylo možné se s hudbou mnoha podob a stylů potkávat téměř na každém kroku. V neděli 11. srpna dopoledne dokonce barokní hudba vyhnala politiky ze Sněmovního sálu Nové radnice a chovala se tam jako doma.
Přesněji řečeno se zde předvádělo trio krásných dívek, které si říká Drei Engel a spolu se souborem Collegium Colloredo, Barbarou Marií Willi a Tomášem Netopilem, tentokrátv roli houslového primária, bavili plný sál nadšených posluchačů barokními hudebními skvosty. V pásmu, nazvaném Il fonte della salute (Pramen spásy), s průvodním slovem půvabné a vtipné cembalistky, jejíž výborná čeština s roztomilým přízvukem přispívala k dobré pohodě, zazněly skladby italských i francouzských skladatelů, a nemohl chybět ani Georg Friedrich Händel.
Nejprve zazněla Barbaresca Heinricha Ignaze Franze Bibera, která zastala funkci předehry. Zde měl příležitost se představit samostatně soubor Collegium Colloredo, pojmenovaný po prvním a nejslavnějším arcibiskupovi a kardinálovi, který žil v Kroměříži a jmenoval se Antonín Theodor Colloredo- Waldsee. Patřil k těm, kteří opatrovali a rozšiřovali slavný hudební archiv v Kroměříži a díky jehož péči mohly nyní například v Brně zaznít skladby barokních autorů.
Collegium Colloredo založili dirigent Tomáš Netopil, který je vedoucím souboru a hraje první housle, společně s Barbarou Marií Willi, která vedle průvodního slova je především cembalistkou. Na housle hraje rovněž Jana Chytilová Anýžová, na violu Václav Křivánek, Kristof Balász na violone (velkou basovou violu) a Petra Machková Čadová na violoncello. Barbara Maria Willi se někdy střídala spolu s Jiřím Havrlantem u cembala a varhanního pozitivu. Perkuse a zvukové efekty obstaral Metin Ozan Şerbetci, původem z Turecka, ze kterého si při představování paní Willi utahovala, že může za brněnského krokodýla. Soubor pod vedením Tomáše Netopila předával radostnou energii, a dokázal podat skvěle sehraný výkon, prodchnutý poctivým muzicírováním a emočním a někdy i rozpustilým nábojem.
V programu ovšem nejvíc zářilo pěvecké trio Drei Engel. První soprán obstarala Pavla Radostová, druhý Markéta Klaudová a altovou polohu zvládala Lucie Karafiátová. Dívky, které prošly školou v souboru Czech Ensemble Baroque, vytvořily jiskřivou a kouzelnou atmosféru. Přirozená souhra, dokonalé rytmické i výrazové propojení a především krásně sladěné jiskřivé hlasy, s jasnou špičkou a otevřeným témbrem, díky kterému se nesly do posledních řad. V roli tří ctností vystoupily ve výběru tří árií z opery Johanna Josepha Fuxe Fonte della Salute, následovala árie La Giustitia v podání Lucie Karafiátové, s měkkým, vemlouvavým altem a následoval závěrečný sbor.
Ve skladbách Georga Fridricha Händela se zpěvačky představily nejprve jako tři sirény z opery Rinaldo, HWV 7, poté zazněla Triová sonáta pro dvoje housle a basso continuo D dur op.5 č.2 HWV 397 která zaujala dudáckým rytmem a skvělou souhrou a jako poslední zahráli hudebníci Scherzando sul tuo volto, kdy duet Almireny a Rinalda z opery Rinaldo, HWV 7 zpívaly Markéta Klaudová a Lucie Karafiátová. Skvěle se doplňovaly, sopranistka si pohrávala s jasnými lehounkými trylky, zatímco alt hladil měkkostí hlasu i výrazu.
V závěru soubor představil francouzského skladatele, který se samozřejmě učil od italských vzorů. Sonata g moll č.3, op. 1 Jeana Francoise Dandrieua má čtyři věty a všechny byly podány s precizní souhrou a s vylehčeným výrazem. Poslední trojicí skladeb byla nejprve árie La Folie z opery Platée, Jeana Philippa Rameaua. Ten se projevil jako malíř hudebních barev a kontrastů, ve kterých se vyžívala Pavla Radostová, v brilantně podané arii bláznivé La Folie. Následovaly dva menuety z opery Les Indes galantes a na závěr zpívalo zase andělské trio. Opět z opery Les Indes galantes duet Forets paisibles. Svým bezprostředním a strhujícím projevem nadchly tři krásné dívky publikum, které si vyžádalo přídavek. Bylo jím finale z téže opery s názvem Zpívejme.
Se skvělou náladou se publikum loučilo se zpěvačkami i se souborem, který prozářil nedělní dopoledne výjimečným hudebním zážitkem.
