Muzikantský bohatýr
František Kudláček se narodil 11. května 1894 v Milevsku v Čechách v hudební rodině. Z deseti sourozenců Kudláčkových zůstalo sedm – všichni byli dobrými hudebníky a tři z nich se věnovali hudbě profesionálně.
František Kudláček získal hudební základy u svého otce, který učil hru na klavír a varhany. V devíti letech začal hrát na housle a zůstal jim věrný po celý život. Protože se chtěl věnovat hudbě profesionálně, studoval od roku 1909 na pražské konzervatoři hru na housle ve třídě profesora Ferdinanda Lachnera a později přešel k profesorovi Štěpánu Suchému. V roce 1947 absolvoval ve velkém sále Rudolfína Ciaconou J. S. Bacha a houslovou sonátou chorvatského skladatele Antuna Dobroniče z mistrovské kompoziční třídy Vítězslava Nováka. Po absolvování konzervatoře měl nastoupit jako profesor konzervatoře v australském Melbourne, do jeho života však zasáhla 1. světová válka. Je odveden k 11. regimentu v Praze, odjíždí do Maďarska a pak na italskou frontu. Působí s ostatními absolventy konzervatoře nejen jako člen vojenského orchestru, ale jako rovněž komorní hráč a sólista.
Po návratu do civilu v listopadu 1918 působí přechodně v České filharmonii, pak odjíždí do rodného Milevska a studuje u věhlasného pedagoga houslové hry Otakara Ševčíka v Písku. Důležitým mezníkem v uměleckém životě Františka Kudláčka byla návštěva šéfa brněnské opery Františka Neumanna na jaře 1919 u profesora O. Ševčíka. Neumann hledal koncertního mistra pro operní orchestr. Ševčík doporučil Františka Kudláčka, a ten od 1. června 1919 nastoupil v brněnském operním souboru jako koncertní mistr a Brnu od té doby zůstal věrný.
Brněnské opeře sloužil František Kudláček řadu let i tehdy, když se věnoval sólové a komorní hře. V meziválečném období nebyl v Brně stálý symfonický orchestr a koncerty uváděl operní orchestr pod taktovkou Františka Neumanna. František Kudláček se podílel na těchto koncertech nejen jako koncertní mistr, ale i jako sólista. V jeho interpretaci zazněly houslové koncerty českých i světových skladatelů i premiéra houslového koncertu brněnského skladatele a pianisty Jaroslava Kvapila. S Kvapilem, s jehož sestrou Ludmilou, výbornou pěvkyní a první Zefkou v Janáčkově Zápisníku zmizelého, se oženil, uváděl premiéry houslových skladeb svých moravských vrstevníků v Klubu moravských skladatelů i v brněnském rozhlase, kde natočil řadu snímků.
„Vynikal robustním, ale čistým tónem, vzorným vedením pravé ruky, mistrným pochopením slohovým i výrazovým a jeho umění bylo neseno žárem i vzletem …“, tak ocenila odborná kritika houslovou hru Františka Kudláčka. Ctitelé Kudláčkovy houslové hry obdivovali jeho krásný tón v houslových sólech operních představení, zvláště ve Smetanově Daliborovi. Byl také prvním interpretem houslových sól při Janáčkových operních premiérách ve dvacátých letech. I jako sólista a primárius Moravského kvarteta se podílel na založení janáčkovské interpretační tradice. Leoš Janáček navštěvoval zkoušky a představení svých oper a často se radil se členy orchestru o technice, zvuku nebo výrazu různých nástrojů. František Kudláček se s Leošem Janáčkem důvěrně sblížil, stal se jeho rádcem a spoluvytvářel konečné znění houslových partů po nástrojové stránce. S mimořádným úspěchem provedl Mistrovu Sonátu pro housle a klavír, která byla objevem v soudobé houslové literatuře.
Moravské kvarteto nastudovalo oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka, který o interpretaci svého I. smyčcového kvartetu z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty s vděčností tři měsíce před svou smrtí 10. května 1928 napsal: „Velmi rád se vyslovuji o Moravském kvartetu, že mé dílo Smyčcový kvartet z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty, hraje mi z duše, jak jsem si to přál, tak jak jsem každý tón vycítil, tak jak žhavě mi nota za notou do pera padala, tak v jejich podání každý tón ve stejném žáru se rozezvučuje. Opakuji, že rád toto svědectví píši.“
Druhý smyčcový kvartet Listy důvěrné, dílo s neobyčejnou citovou hloubkou, Moravské kvarteto usilovně studovalo dva měsíce za Janáčkovy nejužší spolupráce. Moravské kvarteto nastudovalo skladbu tak, jak si Janáček představoval a tehdy napsal:“ Dnes mi přehráli můj kvartet Listy důvěrné. Hraje to Moravský kvartet virtuosně“.
Moravské kvarteto se svým primáriem Františkem Kudláčkem absolvovalo nesčetné množství koncertů doma i v zahraničí a všude zanechávalo svým skvělým interpretačním uměním ocenění odborné kritiky a velkou oblibu u koncertního publika. Poslední koncert Moravského kvarteta, na kterém se také profesor Kudláček rozloučil jako primárius, byl 11. května 1959 v Besedním domě. V ten den mu bylo právě 65 let.
Velmi významná etapa v Kudláčkově uměleckém životě byla pedagogická práce. Byl od roku 1920 profesorem houslové hry na nově zřízené brněnské konzervatoři, kde vyučoval až do roku 1946 a stal se zakladatelem brněnské houslové školy. Za dvacet šest let působení na brněnské konzervatoři vychoval mnoho dobrých houslistů.
V roce 1947 se stává jedním ze zakladatelů Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Na druhé vysoké umělecké škole v českých zemích byl jmenován profesorem houslové hry a v jeho třídě absolvovali vynikající houslisté, kteří svého pana profesora měli velmi rádi a vždy se na vyučování s ním těšili. Na Janáčkově akademii múzických umění zastával rovněž funkci děkana hudební fakulty, dále byl prorektorem a posléze rektorem.
Dne 26. srpna 1972 po krátké těžké nemoci zemřel.
František Kudláček svým plnokrevným muzikantstvím, energií a vzácnými osobními vlastnostmi vykonal mnoho dobrého pro rozvoj hudebního života.
