Nad monografií věnovanou sochaři a uměleckému kováři Pavlu Tasovskému
Třicátý druhý svazek Edice Osobnosti, Nadace Universitas, je věnován významnému uměleckému kováři a sochaři Pavlu Tasovskému. Hlavním autorem je prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc., který je spoluzakladatelem, předsedou a editorem nadace. Reprezentativní publikace vychází v tradičním velkém formátu, jako vázaný výtisk v barevném přebalu, v úpravě Jiřího Elišky, jehož podpis náleží také k celkové grafické úpravě, typografii a sazbě. Autoři textů, stejně jako fotografií, jsou uvedeni v závěrečné části knihy o rozsahu 160 stran, která vychází v Brně (2026) tiskem Ing. Vladislava Pokorného. Koncepčním pojetím, provázanosti textu s obrazovým materiálem a celkovým stylem navazuje kniha na předchozí svazky edice.
Čtenáři, současně divákovi, jak platí obecně u knih věnujících se výtvarnému umění, předkládán je bohatý i pečlivý výběr obrazového materiálu. Množství barevných fotografií seznamuje s širokou paletou stávajícího Tasovského díla. Představují se tematické cykly s náměty komornějšími, menších rozměrů, k velkým až monumentálním sochařským dílům a realizace z různých tvůrčích období umělce. Nechybí ani snímky zachycující výtvarného umělce v činnosti a v prostředí rodinném.
Knihu uvádí rozměrné zdařilé foto v akci, včetně zajímavého detailu. – Mistr lehce skloněn nad kovadlinou s kusem rozžhaveného kovu. Oči mu chrání brýle, na jednom ze skel se odráží rudý terčík. Jako snad emblém všech, co se pouštěli s pomocí ohně dát kovu žár i nutnou poddajnost k žádanému účelu, tvaru, kráse. Dávno před vznikem našeho kalendáře, k našemu dnešku. Tradiční staré řemeslo přetrvalo, nevymizelo, jak se snad někdy mohlo zdát, dnes zažívá až renesanci. Kováři se věnují většinou uměleckému řemeslu. Pro Pavla Tasovského je řemeslo grunt, s nímž začínal, opírá se o něj, staví na něm, jiná cesta k umění zde vlastně ani vést nemůže.
Nový přírůstek Edice Osobnosti samozřejmě nemůže vynechat stručný historický přehled. A zde myslím, autor učinil dobře, že neopomenul připomenout i dávnou domácí, literární, současně politickou událost. V roce 1888 vyšla v Poetických besedách, redigovaných Janem Nerudou, v pořadí jedenáctá knížečka – báseň Svatopluka Čecha Lešetínský kovář. V období silného národního cítění a vypjatých vztahů v mnohonárodní říši se rakouské cenzuře ani trochu nemohl zamlouvat odbojný literární hrdina. Knižní náklad byl zkonfiskován. J. Malina vzpomene následující vydání – v USA roku 1892. Rok poté vyjde opět knižně v Omaze státu Nebraska, nákladem Pokroku Západu, kde vyšel i v angličtině. Báseň vydali knižně i Češi v Chicagu. Dodám ještě, že Pokrok Západu byl názvem prvních českých novin ve státě Nebraska. Vycházely v letech 1871–1920. Jejich motem bylo: Pilně služíc zájmu národnímu, hledět chci vždy k vzdělání obecnému.
Cenzura, jak známo, vede často k opačnému efektu, nežádoucí nechtě propaguje. Češi, tehdy vlastenci, národnostně silně cítící, začali rozsáhlou báseň vlastnoručně opisovat. Tak vzniklo nespočítaně rukopisných knih, často až kaligrafických v pěkné dobové vazbě, text nejednou provázen vlastními kresbami. Kolik opisů vzniklo, sotva již kdo sečte. Dnes se vyskytnou v nabídkách antikvariátů jen výjimečně. Někdy se majitelé chybně domnívají, že vlastní rukopis Sv. Čecha. Psal jsem o tomto příběhu před lety v jednom svém fejetonu pro rozhlas. Vlastně tak básníkem smyšlený statečný kovář inspiroval české čtenáře k tvorbě samizdatu. Prioritně ve světovém měřítku nejspíš ne, dobou vzniku však předstihli zdejší za normalizace. A to tenkrát neměli psací stroje, kopíráky a průklepáky. Rukodělné knížky asi nešly moc z ruky do ruky, spíš jen do mála sto pro spolehlivých. Už tehdy čtenáři neradi knihy vraceli. Na rozdíl od této mé odbočky, pro nás je zde důležité, že kovář byl Svatoplukem zvolen jako ztělesnění i symbol síly a odvahy. A to samo všechny z daného cechu jistě těší i jaksi zavazuje.
Cesta brněnského rodáka Tasovského (*22. 11. 1960) začínala od pozorování a přebírání zkušeností od otce, též výtvarného umělce, a vlastních začátků v kovářské dílně v Brně. Vedena cílevědomostí, dalším vzděláváním doma i v zahraničí. Opřen o vlastní invenci a kreativitu, směřoval k stěžejnímu zaměření: k původní umělecké tvorbě.
Od roku 1989 působí ve své dílně v Náměšti nad Oslavou, kde našel podmínky k tvorbě i domov. Žije tu s rodinou, je váženou osobou zdejšího kulturního dění. Právem knihu uvozují i dva snímky: „Předpolí Galerie 12“, – tu vede manželka a celoživotní múza Ludmila. Druhý zachycuje Tasovského ztvárnění Tří grácií (2022 – kolorovaná ocel, mrákotínská žula). Chybět nemůže ani pohled na dominantu Náměště – nádherný historický most. A na břehu řeky – impozantní kovový štír. Tasovský se znamením Zvěrokruhu věnoval vícekrát, na stránkách knihy se s nimi potkáme. Páteří knihy, jak obrazem, tak textem je Zvěrokružný životaběh a Dílo, monografií představeno celistvě, při vhodném členění.
Kdybych já byl kovářem a měl jeho sílu… nazpíval, už je to dávno, Petr Spálený, píseň převzatou od Tima Hardina na český text Pavla Vrby. Oblíbená je dodnes, mohla by být, pokud dosud není, jakousi až hymnou našich kovářů. Síla je pro řemeslo předpokladem, pro umělce též, žádá se však od něj víc. Vlastní představivost, obrazotvornost, nápaditost i jistou protiváhu síly – cit, jemnost. Český text písně to vystihuje: v žáru výhně pak ozářen, ukul bych si vílu…
Mnohé je tak k obdivu u plastik a sošek Pavla Tasovského. Štíhlých, vznosných, o různé výšce, stejně přitažlivých. Silně působivé je jeho zachycení pohybu i letu. Kupříkladu třeba graciézního či temperamentního tance. – Dynamické tango v precizní figuře tančícího páru či kontrast s jemnou protiváhou tance na kapce vody. Téměř jen náznak políbení nabízí Polibek a třeba ta Vnadná, jak načrtnutá přesně i elegantně tužkou jedním tahem.
Přesvědčivé je zpracování pohybu např. Cyklem cyklistů v kombinaci s vtipně a nápaditě pojatými šlapacími strojí. Z pohledu lidského jedince šlapajícího po svém vyšlapaném chodníku záviděníhodný let náleží tu patří ptákům. Smysl pro humor objevíme v Hitchcockovu snu a jiných kreacích, neboť humor a vtip k umění patří. Vtipná, až symbolicky je např. kytara s názvem Mlčeti zlato. Či Otevřeno. – Na stránce v sousedství oznámení jako by vypovídala o nepřekonatelně frustrující nepřístupnosti do Kafkova Zámku.
Pavel Tasovský svá díla z kovu často kombinuje s kamenem, upraveným či „syrovým“, často sahá po barevné úpravě. V plenéru se s díly Tasovského setkáme na mnoha místech, třeba jen procházkou Brnem či v okolí. Jeho díla jsou známá a uznávaná v Evropě a v zámoří, kde tvořil, zapsal se vlastní tvorbou, vystavuje, získal řadu významných ocenění, prosadil se i ve světě. Monografie o tom podává podrobné informace. Přináší samozřejmě všechny nezbytné náležitosti, přehled o všech, kteří se na jejím vzniku podíleli, použitou literaturu, přehled výstav i ocenění vystavených děl, významné ceny atd.
Myslím, že monografii prospívá kombinace faktografických údajů a text o fakta se opírající v kontrastu s verši, kterými autor některé obrazy či děje provází a přidává tak celku na pestrosti. Upoutají zajímavým doplněním informace, zajímavým postřehem v řeči vázané či vtipnou nadsázkou. Neformálně a velmi zajímavě se připojují vlastními příspěvky spoluautoři – z větší části kolegové a přátelé výtvarníka, sami též výtvarní umělci, samá známá jména. Malíři oživili a obohatili své texty i vlastními obrázky. Skladbu obrazového materiálu lze jen chválit, s textem lícuje, vzájemně souzní.
V závěru knihy oku čtenáře nemůže ujít foto bytelného, řádně zoceleného, pozoruhodného houpacího koně pro dospělé a jiné nadměrné velikosti. Dvojice jezdců (P. Tasovský s chotí) přátelsky se odtud usmívají, až mi připadá, že všechny, co právě svírají knihu na dané stránce, srdečně zvou do Náměště nad Oslavou. Z Brna je to hned za humny. A odjinud taky žádná dálka. 32. svazek Edice Osobnosti, Nadace Universitas je tak i dobrým průvodcem.
Knihu uzavírá foto otce Pavla nad kovadlinou při společném díle s Pavlem. Pavel starší má dva syny, dvojčata: Pavla a Toma. Pavel jde v otcových šlépějích. Spolupracuje s ním na zakázkách užitého umění, ve volném čase tvoří sám drobné plastiky i velké objekty. Jaroslav Malina uzavírá, že rodová linie uměleckého kovářství přenese se tak snad na třetí generaci, „a to by již byla dynastie aspirující na aristokratické ukotvení. Šlechtický rod ,Tasovští´ dosud neexistoval, rýsuje se však možnost, aby se jím při náměšťském zámku stal.“ No, již nyní je možno uvažovat o řádu rytířů ducha a umu, zatím nedopatřením nezaloženého.
Ve středu 25. března 2026 v 17 hod. V KAVÁRNĚ a GALERII U DVOU POLÍVKŮ (Jakubské náměstí 5), koná se UVEDENÍ KNIHY JAROSLAVA MALINY: PAVEL TASOVSKÝ
Kmotrem bude BOLEK POLÍVKA.
