Naivní svět Dušana Chaloupky
Výstava k významnému životnímu jubileu malíře na zámku v Lysicích
Jméno Dušana Chaloupky je dnes známé nejen v Brně a na jižní Moravě. Díky osobité malířské tvorbě, řadící se do okruhu naivního umění, se o něm ví i daleko za hranicemi. Jako malíř pronikl do širšího povědomí v průběhu patnácti let. Zvlášť pozoruhodné však je, že začal malovat ve svých sedmdesáti pěti letech. Rodáku z Boskovic (*1935), který spojil většinu života s Brnem, je v prostředí půvabného zámku v Lysicích věnována právě probíhající výstava. Koná se po zmíněných patnácti letech u příležitosti malířova významného životního jubilea. Nyní devadesátiletý tvůrce Naivního světa získal vystavenými díly zasloužené uznání i obdiv, také svou kondicí, duševní svěžestí, a zvlášť obdivuhodnou energií a aktivitou.
Pracant, který začínal od píky
Ing. Dušan Chaloupka je absolventem Elektrotechnické fakulty VUT v Brně. Cestu k vysokoškolskému titulu, i k uplatnění neměl nejsnadnější. Šel po stopách otce, který byl vyučeným elektrikářem, později si otevřel obchod s elektrotechnikou, v místě měl jisté renomé, přišel však osmačtyřicátý a režim zanesl synovi do kádrových materiálů maloburžoazní původ. Dušan se vyučil stejnému oboru s otcem, jako dělník při zaměstnání studoval a maturoval na průmyslovce. V Brně na fakultu přijat nebyl, v Bratislavě však ano, po čase přestoupit do Brna již problém nebyl. Když zakončil studia, opakovalo se obdobné při marném shánění zaměstnání v oboru. Nějaký čas se uplatnil brigádnicky na brněnském výstavišti, k obživě rodiny to však nestačilo. Šťastná náhoda zasáhla přijetím na místo projektanta v Královopolské strojírně. Rychle se adaptoval na požadavky pracovní pozice. Pracovní výsledky, odborné znalosti včetně jazykových mu pak otevřely i možnost práce na zakázkách firmy v zahraničí. Silně na něj zapůsobil pobyt v Egyptě. Zvlášť jej oslovila starověká kultura s množstvím zachovalých památek. Mnohem později se Egypt stal jedním z inspiračních zdrojů budoucího malíře.
O roli náhody v životě a schopnostech v nitru skrytých i potlačovaných
Jak se přihodilo, že muž práce s rysy selfmademana, elektrotechnik, inženýr, projektant za dlouhou řadu let jako by z ničeho nic přestoupil ze světa výroby a praxe do zcela odlišného světa umění? Někde vskrytu nitra nutně musely dřímat i zcela jiné schopnosti. – Skrytý, potlačený talent, bez dřívější možnosti přihlásit se o slovo, vyjít na světlo. Malíř sám o něčem takovém nemluví, zmiňuje se pouze, že učitelce na základce se jeho kresby nezamlouvaly, zdály se jí zvláštní. Malování při zaměstnání se nevěnoval, nebyl by ani čas. Ten se dostavil ve věku, kdy většina vrstevníků užívá z jim porůznu dané nabídky podzimu žití. Čas, kdy mnozí mezi živými již nejsou. Může být náhlý „zrod“ umělce pouhou náhodou? Pro osobnost s akcentem v životě i tvorbě na duševno a duchovno, myslím stěží. U toho samého s přísně technickým myšlením důrazem na racionalitu, preciznost a přesnost projektu, též asi ne. Nejvíce blízký náhodě může být snad okamžik, kdy dosud skrytou, potlačovanou představu, vystřelí navenek impulz z nitra, s uvědoměním, že právě nyní se otevírá možnost pokusit se. Zkusit, co dřív nebylo možné, nač nezbýval čas. Náhoda s příležitostí dávají vystoupit do vědomí ze skrytu osobních potencí tu dosud dřímající, zcela jinou a odlišnou v porovnání oproti předchozím, uplatněným a naplněným? Ani náhoda s příležitostí nemusejí být tak docela náhodné. Ne nadarmo se hovoří o náhodách osudových. Zůstaňme nyní u prosté náhody s příležitostí. Nesou jméno gobelín, který dosloužil. Slušnou řádku let visel hned za dveřmi na chodbě domku Chaloupků v Brně-Komíně. Na stěně kryl ne zrovna přitažlivá dvířka skřínky s elektro ovladači. Časem vybledl, sešel, musel pryč. Vrátka náhle odhalená, pěkná taky moc nebyla. – Něco by se s tím mělo udělat – bylo impulzem spouštějícím věci do pohybu. Malíř vytvořil své první dílo. Jednoduchá, barevně sladěná geometrická abstrakce, navazující vlastně na předchozí povolání. Dodnes chrání ovladače, současně coby dveřník v blízkosti vstupu do nevelkého ateliéru se stěnami plnými barevných obrazů. Ten první se líbil manželce, celé rodině také, všichni malíře povzbuzovali, aby maloval dál. Podpora blízkých je v umění důležitá. A v životě taky tak. Pustil se tedy do toho, a to na vlastní notu, jak ji možná mnohem dřív slyšel snad v melodii představ, o tom, až jednou přijde čas k jejich přenosu štětcem dobře smočeným správnou barvou akrylu na dosud nedotčené plátno.
Malíř a jeho Naivní svět
Vystavuje od roku 2012, především v Brně a na jižní Moravě, samostatně i ve skupině. Na zámku Lysice má téměř domovské právo. Jako člen Spolku přátel naivního a amatérského umění se účastní pravidelných mezinárodních setkání naivních umělců. Od roku 2014 jsou na zámku v Lysicích pořádány každoročně pod názvem In memoriam Jana Hrušky (významný naivní tvůrce, místní rodák, tvořící v Brně). Chaloupka tu měl i samostatnou výstavu k osmdesátinám. Zastoupen bývá na mezinárodních přehlídkách naivního umění. Vzpomeňme např. Kouzelný svět, kde představilo vlastní tvorbu několik desítek umělců z dvanácti zemí. Výstava se konala roku 2021 v Muzeu města Brna na hradě Špilberku. Je také členem uměleckého sdružení Parnas, kde se pravidelně účastní jarních a podzimních prezentací. Získal řadu ocenění doma i v zahraničí. Váží si pozitivní odezvy k vlastní tvorbě, jak ji získal v některých zemích jižní Ameriky a v Kanadě. Opomenout nelze jeho snahu přispět i k obnově lidových maleb ve volné krajině.
Jan Werich
V renesančním salonku zámku v Lysicích se představuje čtyřiceti pěti obrazy. Přibližují dílo v průběhu celé dosavadní tvorby. Do jisté míry je možno hovořit o výstavě retrospektivní, i když není takto přesně koncipována. Zachycuje však díla z celého období i náhled do všech podob Chaloupkova „naivního světa“ – oblasti či okruhů, jimž věnuje zvláštní pozornost. Návštěvník se tak v zásadě seznámí s většinou z podstatného a nejlepšího. Stálí příznivci většinu obrazů nevidí ponejprv. I tak možná na dříve viděném odhalí maličkost, zdánlivý detail, který předtím oku unikl. Ti, co do výsledků dílny DuCHa vstoupí ponejprv, ocení autorský rukopis, originalitu a nápaditost, promyšlená i vtipná řešení, cit ve volbě barev, preciznost, i to, jak různorodosti tematických okruhů proniká a dává pojítko autorský projev a styl. Zvlášť rád bych upozornil na obrazy nové, dosud nevystavené. Zajímavě pojatá řada portrétů volně navazující na předchozí, jinak pojaté „naše české velikány“ byla zahájena působivým zpracováním obou bratří Čapků. K nim přibyl nyní též výstižně pojatý Jan Werich, jemuž zde nechybí trefně přítomný, vzdálený sic, navždy však nejbližší kamarád. A k tomu kousek z často citovaných sentencí Mistra. Zajímavě ztvárněným nejnovějším přírůstkem je Alfons Mucha, charakterizovaný nejen jako velký malíř secese. A po prvé řadě dominující otcem vlasti, nechybí tentokrát další ze slavných českých Karlů, zde z jisté blízkosti, volby z libosti. A nechybí ani největší tuzemec a génius Jára. Jeho velikost jen posílil nepěkný škrt z klání o titul Největšího Čecha. Našlápnuto měl na závěrečný vítězný trhák. I za hranicemi našich luhů a hájů.
DuCH, jak se malíř na svých obrazech podepisuje, je možná již určením, osobní determinací, víc jak pouhou hříčkou šťastné náhody, pojící začáteční písmena jména s příjmením. Avšak, pozor! – Dokud obraz nemá ducha a duši, tak jej nesignuji, podtrhuje jmenovaný.
Jára Cimrman
Řídí se přesvědčením, že poctivé dílo má dát znát ducha tvůrce, a obsahovat, je-li možné, i duchovno. Volí pojem „duchaismus“, jenž obojí spojuje. Krédem, kterým by jistě oslovil převážnou část lidstva, je důraz na umění pozitivním, které dodá na optimismu, dobrém ladění, nabudí pohodu, potěší. Současně by umění mělo obsahovat i něco z tajemna, záhady, otazník k vlastnímu přemítání. – „Svět bez umění by byl jako oceán bez ryb. Svět se potýká s mnoha problémy. Naivní umění se i na tento svět dívá naivně a chce, a dělá jej lepším s nadějí a optimismem,“ vzkazuje DuCH a dodává:
Naivní malba nás vyvede právě z reálného světa do světa ideálů a je to jeden z důvodů proč se znovu dostává do výstavních síní.
Výstava Naivní svět se koná od 15. července do 17 srpna. Vernisáž proběhla 19. července, za hojné účasti, až salonek praskal ve švech, avšak decentně nehlučně, jak se na zámek patří. Výstavu zahájila a úvodní informaci podala kastelánka zámku, Bc. Martina Rudolfová, výborná organizátorka a dobrá duše akcí věnovaných naivnímu umění a jeho tvůrcům. Delší slovo měl ThMgr. Milan Klapetek, rétor, který umí zaujmout, neopomene přiléhavě přidat nějaké věčně platné moudro i vtipnou pointu. Nechyběla ani hudba v příjemném komorním provedení. Odpoledne pokračovalo neformálním setkáním v prostoru jedinečné kolonády za pěkného slunného počasí, které přálo výstavě, pořadatelům, organizátorům, návštěvníkům, a především malíři Chaloupkovi. – Mnoho slunných dní, pevné zdraví, elán, tvůrčí sílu, vše dobré a spoustu krásných naivních obrazů i obrázků v dalším decéniu!
