Naplněna rozkoší…
Byla neděle 26. listopadu roku 2023 v brněnské Galerii 13 na Dominikánském náměstí. Rozkoš přibyla sem z Prahy přes Bratislavu… v podání stejnojmenného divadelního souboru. Ochotnický soubor Rozkoš odehrál v galerii kus A co všichni ti muži aneb Malý průvodce velkým sexem.
Je to v pořadí osmá hra z patnácti tohoto souboru, který vznikl při spolku Rozkoš bez rizika, jehož cílem je zdravotní a sociální poradenství pracovnicím a pracovníkům v sexuální sféře, včetně testování na HIV a syfilis… Spolek vznikl v divokých devadesátých letech z popudu dnešní ředitelky spolku a zároveň kontrabasistky jeho hudební sekce PhDr. Hany Malinové.
Zaskakující ředitelka Hana Malinová. Snímek nahoře Slečna Rolingsová (intelektuálka).
„Divadelní soubor Rozkoš jsme založili počátkem devadesátých let jako formu terapie našich klientek a klientů, v té době působících převážně na ulicích… Role ztvárňují kromě dívek a žen z terénu i příznivci, zaměstnankyně a osoby z dalších marginalizovaných skupin…,“ říká Hana Malinová.
Komorní sál Galerie 13, která, dle zakladatelů, chce být místem zasvěceným svobodné kreativitě a multižánrovým vyjádřením uměleckého projevu, hostil současně výstavku obrazů a grafik výtvarnice, ilustrátorky, spisovatelky, textařky a zpěvačky, jak ji popisují její propagační materiály, Dáši Ubrové, což docela dobře posloužilo hře i hercům Rozkoše. Jednou z nich byla „intelektuálka“, která mohla svůj projev obohatit o úvahy nad současným uměním, přišlať ovšem za jiným účelem… Dámy v průběhu hry komentují své návštěvníky, jejich vybavení, podivné nápady, obavy i motivy.
Jiří Vondrák a Dáša Ubrová.
Hra také naznačuje, že za zdánlivě snadným životem lidí živících se tímto způsobem skrývají se složité osobní vztahy, ekonomická nejistota, hrozba i realita onemocnění… aj… Hra však má být „bavící a lechtivá, o tajích sexu a ženské sexualitě. Co jste o sexu ještě nevěděli, po této inscenaci zaručeně vědět budete,“… uvádí se v lákavém programu. Sál, poměrně slušně naplněný, ocenil zejména svěží písničky Vladimíra Pecky s texty Hany Malinové…
Soubor přijel do Brna z Bratislavy, kde hostoval, ochuzen o onemocněvší členy, tak možná proto nebylo řečeno a odehráno vše dle režijních představ. Nicméně, závěrečné poselství nebo dokonce řešení celosvětových a osobních problémů této komunity s přesahem do naší každodennosti, vyznělo optimisticky:
„Někdy mívám sen, že se blíží konec světa. Svět je rozdělen na dvě půlky. Na jedné půlce jsou holky a dělají si to samy bez mužů… A ta druhá půlka světa, to jsou zase jen samí muži a ti si to taky dělají buď sami, anebo ho zastrkují …. všude možně. Do všech možných i nemožných dírek.”
A řešení? Masturbace, jak se zpívá v závěrečném kupletu…:
AIDS není konec populace
Vyléčí jej masturbace…
Inu, tak.
Milan Kašuba a autorka.
Osoby a obsazení:
Klára: Tereza Zelenka, Jiřina: Hana Malinová/ Michael Jettmar,
Slečna Rolingsová: Vladana Augstenová/ Jana Hradílková, Pan Franz: Michal Běťák
U klavíru byl Michal Běťák, kontrabas: Hana Malinová.
P.S. Přes personální ochuzení souboru a veselý duch hry dostala se k divákům podstatná informace: Poradenské centrum Rozkoše, které usiluje o stabilizaci a snížení výskytu HIV a pohlavně přenosných infekcí a o zlepšení postavení sexuálních pracovnic a pracovníků působí nejen v Praze, ale i v dalších jedenácti krajích v České republice…
Mapa malých radostí…
xxx
Divadlo se odbývalo současně s výstavou obrazů a grafik již jmenované Dáši Ubrové, tedy několik slov o ní i o výstavě. A řekne nám je Jiří Vondrák, který se při vernisáži ujal úvodního slova. (Jiří Vondrák, skladatel, písničkář, vzpomeňme duo Vondrák – Bodlák, tvůrce filmových dokumentů (Michal Prokop, Boleslav Polívka, kapela Progres, Miroslav Donutil, dokumenty z cest) nebo knihu Putovali hudci (o Haně a Petru Ulrychových), nebo koláž z písní Nikomu jsem nechtěl ublížit, která patřila ke kmenovým hrám Divadla na provázku za časů socialismu, propagátor Bulata Okudžavy, Vysockého a Donovana, a nyní tvořící dokument o Jiřím Suchém…):
„Pře deseti lety jsem založil v Dělnickém domě v Brně-Židenicich Divadlo šansonů a Dáša jako aktivní a muziku milující dívčina v té době sestavila svou první kapelu uBer, hrající tehdy příjemnou folkovou muziku a později i jazz… Bylo to v tom divadle jedno z prvních vystoupení. Jejího talentu si povšiml Milan Kašuba, kytarista, hrající mnohá léta s Gustavem Bromem a pedagog, a jejich spolupráce trvá dodnes. Milan Kašuba hrál dnes na vernisáži jejích obrazů… Můžete tady také vidět Dášinu knížku o Kašubovi, kterou sestavila, ilustrovala a graficky upravila z příspěvků Kašubových spoluhráčů, i jeho samotného… Spolupracovali jsme vícekrát, koncertovali jsme spolu vícekrát, Dáša má velmi příjemný, vláčný hlas, naštěstí nepropadla mainstreamové tvorbě ani v melodii, ani v textech… je velmi příjemné slyšet takovou muziku, texty jsou, pravda, poněkud složitější, a tak posluchačský a fandovský okruh je tomu odpovídající… ale je to talentovaná a všestranně tvořící dívka, vlastně už žena…“
Šeptej
A protože hudba, písňové texty a verše jejím uměleckým tužbám zřejmě nestačí, tak Dáša Ubrová též maluje a kreslí… V Galerii 13 vystavuje například Ohnivé panenky, úsporné, zdánlivě jednoduché tvary, které ale jakoby vyzařovaly její pocity a duševní stavy. Jsou malovány jakoby jedním tahem, spontánně a tence, přitom přesně, ona ta čára prostě musí být tady a ne jinde… Možná je to tím, říká Dáša Ubrová, že ty kresby nejsou vyrobeny štětcem a barvou, je to počítačová grafika… Někdy se ty křivky a čáry sešmodrchají až příliš, až se v nich člověk nevyzná, říkám… viz obraz Jarní polibky, co zamotají hlavy, nebo Mapa malých radostí, ten obraz se mi líbí, připomíná mi mapu tratí Dopravního podniku města Brna, povídám… „To jsem ráda, že v tom vidíte Brno, někteří Londýn, jiní Paříž, tak jsem ráda, že myslíte na naše Brno,“ říká Dáša Ubrová. Ještě jsem poznamenal, že její písňové texty a básničky jsou pro mne tak trochu španělská vesnice… „Vy jste jako můj tatínek, povídá, ten vždycky říká, kdy že konečně napíšu něco, čemu bude rozumět…“
Napadlo mne, že na závěr bych nás všechny mohl pochválit za neškodné pošťuchování, že to není tak, jak v podstatě říká v závěru své hry soubor Rozkoš: že jsme rozděleni na dvě poloviny, doma, ve světě, za humny, v politice… na dvě poloviny, které si nerozumějí a ani si rozumět nechtějí…
