Noční krajina s hořkostí aktuálního konfliktu
Bylo to kouzlo nechtěného. Smutné kouzlo. Nikdo nechtěl, aby členové Hamásu napáchali v sobotu 7. října tolik hrůzy v Izraeli. Žádné divadlo o tom samozřejmě nehraje, nicméně Národnímu divadlu Brno se podařilo „strefit“ inscenací Noční krajina v divadle Reduta do aktuální situace. Téma hry proslulého německého dramatika Mariuse von Mayenburga se nezabývá přímo palestinsko-izraelskými vztahy, nicméně se na jevišti dobrých deset, možná více minut hovoří o Palestincích a Židech. Divadlo zareagovalo briskně – do programové brožury zařadilo ještě do české premiéry v pátek 20. října pětistránkový přehled izraelsko-palestinského konfliktu od roku 10 000 před naším letopočtem až po onen tragický sedmý říjen. S mapkou Izraele a okupovaných území od června 1967.
Palestinci a Židé hru okořenili, tématem bylo něco jiného, byť souvisejícího. Nalezený nevelký obraz v dědictví po babičce zamíchává dvěma páry lidí, z nichž dva – Nikola a Filip – jsou sourozenci. Už jejich prvotní dialog diváka nabudí, protože oba se nemohou na ničem shodnout, Nikola vše překrucuje a Filipa obviňuje. Na scénu přichází Nikolin manžel Fabián a také Filipova žena Judita. Rozvíjí se pestrý dialog o nalezeném obrazu. Je na něm podepsán skutečně A. Hitler? Nebo A. Hiller, celkem známý výtvarník, nikoli ovšem tak, jako diktátor. Judita „přiznává“, že je Židovka a ve vyhrocených momentech také připomíná holocaust. Autor s humorem rozvíjí smutný příběh, který obnažuje lidské charaktery. Aktuální v Německu, kde nepřestal bujet nacismus, ani u nás nemůžeme mít čisté svědomí. Znalkyně umění a také zákulisí kolem fýrera Eva Marie potvrzuje pravost obrazu, tedy že autorem je diktátor. Kupec nabízející za obraz vysokou částku dává jasně najevo, že za Hillera by nedostal nikdy tolik, jako za Hitlera.
Samozřejmě hra není takto jednoduchá, je plná chytrých i hloupějších dialogů, jak to v životě chodí. „Autor mluví o lavině hovadin, které jsme si schopni vymýšlet a kterým dokonce jako jedinci i jako společnost dokážeme věřit, a přitom mnohdy jenom maskují naši vlastní slabost, nebo dokonce skryté zlo v nás,“ trefně píše dramaturg Vít Kořínek. Doporučuji také jeho statě v programové brožuře o autorovi, o samotné hře i o biblické Juditě, která lstivě zavraždí nepřátelského generála Holoferna. Judita v Noční krajině nikoho nezabíjí, ale odhaluje nepěkné vlastnosti zmíněného kupce i ostatních a odmítá, aby rodina zbohatla z obrazu nenáviděného člověka. Z dramaturgova pera zaujme také líčení, jak to vlastně bylo s Adolfem Hitlerem v době, kdy se ucházel o studium malířství ve Vídni.
V Noční krajině oceníte profesionální herecké výkony. Všichni účinkující fakticky neopustí po celé dvě hodiny jeviště. Paličatá, ale rozhodná a přímočará je Petra Lorenc v roli Nikoly, Tomáš David se jí snaží nepodléhat a vede vyhrocené dialogy také s Juditou, kterou skvěle, i v momentech hysterie, vystihuje hostující Anna Glässnerová. Tomáše Šulaje vidíme nejdříve jako někdy trochu extravagantního Fabiána a v druhé půli jako typově zcela jinou postavu kupce Kahla. Dvojroli zvládá také Jana Štvrtecká. Je noblesní znalkyní Evou Marií a ke konci glosující a více civilní Luisou. Režisérku Aminatu Keitu, pocházející z Havířova a po předcích rovněž z Guinejské republiky, znají diváci Národního divadla Brno z adaptace filmu Kočár do Vídně v Mahenově divadle z roku 2021, nyní je na repertoáru Reduty Molièrův Amfitryon i další její inscenace Feminista od Marka Šindelky. V Noční krajině režisérka využívá spádu hry k rychlým pohybovým proměnám účinkujících, využívá i zvukovou techniku a rekvizity. Vychutnáte závěrečnou a překvapivou pohybovou scénu Nikoly a Filipa. Jejich představitelé byli spolužáci na JAMU. Výtvarník Martin Chocholoušek vytvořil obývák v běžném domě a s fotelem uprostřed scény, kde se odehrávají mnohé dialogy. Na stěny i na okno nečekaně umístil černé motýly v nadživotní velikosti. Ne zrovna příjemní, což konvenuje s obsahem hry. Linda Holubová navrhla slušivé civilní kostýmy a to vše rámuje výrazná hudba Martina Hůly. Hraje se v překladu Michala Kotrouše. Světová premiéra byla v roce 2022 v Berlíně.
Na otázku, zda na Noční krajinu jít, odpovídám ano.
