O závislostech
K premiéře hry polského dramatika v divadle Reduta
My závisláci to víme. Jednu jde ještě jakž takž zvládnout, dvě nebo dokonce tři však jenom se štěstím. Takový už je náš osud. A vzpírat se – zaděláváš si na průšvih! Ovšem závislostí je nekonečná řada. Některé nepřekáží, jiné ti svazují ruce. Třeba závislost na úspěchu. S tou je z tebe svině jedna dvě. Obtížná je také závislost na alkoholu, a to s ní žije téměř půlka každého národa, Němce, Čechy, Slováky, Rusy, Poláky nebo Maďary nevyjímaje. Jen se přidá pár kotrmelců a hned jsi socka a bezďák. Nebo taková závislost na profesi, funkci či úřadu, ta jednoho nenápadně proroste jako rakovina. A než si jí stačíš všimnout, už se vezeš. A je úplně jedno, jestli jsi politik, učitel nebo poliš…
Antigona v Novém Yorku polského dramatika Janusze Głowackého je hrou o závislostech. Proto není komedií, i když k ní částečně z nezbytí inscenátoři tendují. Není ani klasickou tragédií, byť její název a podstata přímo odkazuje ke starořeckému Sofoklovu opusu. Antické hrdiny s lesklou zbrojí a královskými oděvy nahradil Głowacký skupinou odraných bezdomovců přežívajících v jednom z newyorských parků. Spor Oidipovy dcery s novou thébskou mocí o hrob bratra Polyneika supluje samolibý městský srážník, bohorovně komentující problémy megapole s bezdomovectvím. Děj posouvá klopotné soužití tria prolhaných figurek přežívajících ze dne na den. Neúspěšní přistěhovalci Polák Bleška, Ruský žid Saša a Portorikánka Anita přitom nelichotivě odhalují ledasco temného z vlastní minulosti i svých národů. Finále obstarává snaha důstojně přímo v parku pochovat Anitina milce Johna, tedy uchránit jej před anonymním hromadným hrobem.
Zákruty bezvýchodného příběhu se podařilo hostujícímu režiséru Januszi Klimszovi úspěšně uvést 21. května na jevišti Reduty. Poslední premiéra činoherního souboru NDB stávající sezóny má naději obstát v nezvykle silné konkurenci předešlých zdejších novinek. Nahlédnutí do naturalistické reality se starořeckou paralelou možná neosloví každého. Ocenit si proto zaslouží zejména herecké výkony. Zemitý Roman Nevěčný coby abstraktní malíř z Leningradu dokázal vyvolat jednoznačný soucit se svou postavou. Vypočítavou kreaturu Blešku posunul Petr Kubes k podobně jednoznačnému odsudku. Isabela Smečka coby Anita těžila z rádoby romské intonace, ne vždy úspěšně a přesvědčivě. Policista Petra Bláhy okořenil své mezihry interakcemi s diváky, nepřekročil však karikaturu pomahače a ochránce. Brněnské citlivější ukotvení inscenace do vánoční atmosféry (nadílkové ewergreeny coby hudební složka) inscenaci spíše pomohly. Pouze jihnout nad tímto „dárkem“ však publikum jistě nebude.
Autor článku:
