Straussové v Praze… a v Brně…
Dne 29. května roku 2026 vystoupí v Praze 9 v O2 Aréně Johann Strauss Orchestra pod vedením André Rieua… Víte to? Nuže, nyní již ano…
Čeká nás nezapomenutelný večer plný hudební krásy, radosti a emocí… Tedy, pokud si zakoupíme lístek v cenové relaci od 1943 do 2590 Kč. No, proč ne, André Rieu – charismatický hnědovlasý blondýn vlnitých vlasů s okouzlujícím šarmem uvádějící a dirigující, ale což, i úspěšně živící více než stočlenný konglomerát hudebnic a hudebníků, komparsistů a technického personálu včetně šéfkuchařů, lékaře a osobního trenéra, jež na své poutí světem potěší měsíčně 2,1 milionu návštěvníků, jak se praví v propagačním materiálu, který naleznete na sítích… A naleznete-li, stanete se jedním z 22 milionů sledujících, kteří se těší z operních árií, filmové hudby, muzikálů, šlágrů, evergreenů i valčíků – a to především valčíků a operetních árií rodiny Straussů. Jsou nejžádanější náplní repertoáru. O jejich oblibě svědčí ostatně i název Rieuova hudebního tělesa: Johann Strauss Orchestra.
A to víte, že rodina Straussů se zapsala i do kulturního a politického života města Brna? Jak, ptám se historika PhDr. Vojena Drlíka, znalce dějin města Brna, dlouholetého pracovníka brněnského rozhlasu, dramaturga operetního souboru brněnského Národního divadla, prvního vedoucího Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě a také předsedy Společnosti Johanna Strausse v České republice… Zajímavý popis oněch dnů, kdy v Brně v předminulém století přespávali a koncertovali Straussové, přináší též drobný spisek Moravskoslezské akademie pro vzdělání, vědu a umění, nazvaný Kapitoly z historie novodobé hudby na Moravě a v něm stať Vojena Drlíka nazvaná Straussové a Brno.
Autora se tedy ptám:
Pane Drlíku, již máte vstupenku na jeden z nejznamenitějších světových orchestrů zábavné a populární hudby, Orchestr Johanna Strausse André Rieua? Podstatnou náplní repertoáru tvoří skladby rodiny Straussů…
„Pro člena České společnosti Johann Strauss je zhlédnutí spektáklu pod značkou André Rieu málem povinností. Absolvoval jsem koncert v O2 aréně v roce 2024 a myslím, že mi to stačilo. Upřímně řečeno, větší zážitek nabízí hojné sestřihy jeho vystoupení na nejrůznějších místech světa. Televizní obrazovka, zvláště záběry diváků a jejich reakce zprostředkovávají atmosféru koncertu mnohem víc, než pohled z cenově přijatelného místa ve velehale typu O2. Ale – živé vystoupení má vždycky jedinečné půvaby…“
Čím to, že André Rieu a jeho orchestr jsou tak populární a vyhledávaní v podstatě na všech kontinentech?
„Rieu dokázal velmi dobře vyvážit dobrou hudební interpretaci s mírným nadhledem, efektní kostýmní výpravou a specifickým obsazením – v jeho orchestru není účast žen úlitbou genderové módě, jsou to právě ženy, které tu mají prim, aniž by reprezentovaly nějakou ryze ženskou ideu. Navíc, Rieu nikdy nezapomíná na publikum, snad žádné z jeho vystoupení se neobejde bez účasti místního populárního umělce nebo místní populární melodie, a tedy podnětu k tomu, aby se posluchači stali alespoň na chvíli nadšenými interprety.“
Nepobuřuje vás to revuální a bombastické zpracování populárních, operetních nebo muzikálových árií, včetně skladeb rodiny Straussů? Nemělo by být, řekněme, více pietní?
„Pokud jde o Straussy, jejich skladby se hrály a hrají v rozličných podobách, vždyť v mnoha případech nejsou originální partitury ani k dispozici. Strausse hrají Vídeňští filharmonici s mohutným obsazením, ale také malá komorní sdružení. A abych se vrátil k tomu, jak to dělá A. Rieu – je to zdravý kompromis, který bývá nejnápadnější při sólistických vystoupeních zpěvaček a zpěváků. Možná se tam najdou slabší místa… ale…“
Vaše stať ve zmíněném sborníku se nazývá Straussové a Brno. Jak to tedy s těmi Straussy v našem městě bylo? A kolik jich vlastně bylo. Nejznámější je patrně Johann Strauss mladší, autor operet Cikánský baron, Netopýr, nebo Noc v Benátkách, ale dočetl jsem se, že jeho otec Johann Strauss st., měl čtyři syny a dvě dcery, tak jak se to pak propsalo do dějin hudby a města Brna?
„Zakladatelem klanu Straussů byl sluha polního maršála hraběte Roggendorfa, který služebně pobýval v Brně, Johan Michael Strauss. Jeho vnukem byl Johann Strauss starší, později zvaný otec. Narodil se 14. března 1804 ve Vídni, zemřel mlád, 25. září 1849 ve Vídni. Skládal hlavně taneční hudbu – valčíky a polky. Jeho nejznámějším kouskem byl a je Radeckého pochod, na počest maršála hraběte Josefa Václava Radeckého z Radče, který vítězně potlačil povstání v Itálii, v državách monarchie. Johann Strauss otec se roku 1825 oženil s dcerou hostinského Marií Annou Streim, s níž měl do roku 1838 šest dětí: Johana, Josefa, Annu, Theresii, Ferdinanda a Eduarda. Nejznámějším se stal nejstarší Johann, král valčíků… Jeho sláva překonala otcovu. Ovšem tatínek Johann v roce 1838 odešel od své ženy a žil ve volném svazku s Emilií Trampush, s níž měl osm dětí… Nemá smysl je všechny vyjmenovávat, dodejme, že v Brně koncertovali Johann otec i Johann syn a jeho bratr Eduard. Další Straussové, kteří prošli Brnem, už nepatřili do rodiny: v roce 1911 zde hrál a dirigoval Richard Strauss (1864 – 1949) a Oskar Strauss (1870 – 1954) byl v Brně v divadelním angažmá jako dirigent, napsal hudbu ke hře Švédové před Brnem a z Brna si odvedl i svou první manželku.“
Zdá se tedy, že Brno mohlo být zajímavým místem pro pobyt i umělecký život…
„Strausové se nikdy neomezovali jen na Vídeň, ale se svým orchestrem nebo sami účinkovali v různých místech Evropy i v zámoří. Samozřejmě neminuli ani Moravu a její města. V roce 1839, 7. července, byl slavnostně zahájen parní provoz mezi Vídní a Brnem. Byl to historický předěl, jeho význam chápali nejen podnikatelé, ale i umělecká veřejnost: „Vlivem železnice dostane Morava i Slezsko nové podněty. Vídeňští recenzenti budou jezdit do Brna a během 24 hodin budeme číst jejich zprávy,“ prorokovaly Vídeňské divadelní noviny… V září 1839 přijel do Brna i se svou kapelou Johan Strauss starší, aby oslavil výročí úspěšného uhájení města před Švédy (15. 8. 1645). Koncertoval v sále Reduty a příští den v divadle, tehdy německém. Brno se v těch časech probouzelo… v letech 1859 až 1864 probíhalo velké bourání městských hradeb, k němuž dal podnět už Napoleon, když jich část pobořil, to umožnilo stavbu nových ulic, městské dopravy a kanalizace, na předměstích vznikaly průmyslové podniky a s nimi nová třída průmyslníků i chudobné dělnictvo… Nová železniční trať se posouvala přes Olomouc do Vratislavi, dobový tisk hovoří o úspěšném koncertování Strausse otce v Novém Jičíně, Olomouci, Opavě… Do života Brna se Straussové, otec i syn, zapsali i v divokém roce 1848. V Rakousku i v českých zemích probíhaly bouřlivé střety, v Praze se v červnu střílelo, v Brně to bylo klidnější, manifestovalo se za svobodu tisku, ústavní práva, zrušení cenzury i dělnická práva… Jednatřicátého března ale, po projevu preláta Cyrila Nappa, vypukly bouře, které vyvrcholily útokem na Popperovu továrnu vlněného zboží na Starém Brně. Byl vyhlášen zákaz vycházení… V červnu propukly hladové bouře… A jako každá revoluce, i tato se neobešla bez hudebního doprovodu. Revolucionáři se houfovali do Národních gard a ty měly své hudby a muziku pro ně skládali oba Strausové… brněnská Národní garda vznikla hned na počátku revoluce, v březnu. V červnu se zhoršila situace ve Vídni a tak tam odjela studentská legie a později i delegace brněnské Narodní gardy. Na uvítanou jí složil Johann Strauss starší Pochod brněnské Národní gardy. Na oplátku přijeli vídeňští do Brna a o pár týdnů později, v červnu, dorazila do Brna třísetčlenná vídeňská delegace, jejíž kapelu vedl Johan Strauss mladší…“
Všechno skončilo v podstatě jako každá revoluce – kompromisem, vyčerpáním… V tomto případě Kroměřížským sněmem, který probíhal od listopadu 1848 do března 1849 v Arcibiskupském zámku. Bylo to zasedání Ústavodárného říšského sněmu habsburské monarchie, připravovala se první rakouská ústava, řešila se federalizace monarchie a národnostní otázky, ale sněm byl nakonec rozpuštěn… Přinesl však zajímavé myšlenky, nejen zrušení poddanství, přispěl, myslím si, i ke vzniku českého nacionalismu, mírněji řečeno, národního cítění. V té době, zdá se, se probouzelo i české Brno… Vždycky mne zajímalo, jak se vlastně prolínaly ty dva světy, český a německý… nemyslím střety české mládeže korzující Českou a německé korzující Veselou… Myslím prolínání kulturní, třeba hudební, když už hovoříme o Straussech, ale třeba v technice, v přírodních vědách… ve sportu a sportovních organizacích…
„Češi v Brně to je složitá otázka, odpovědi jsou často popletené a neberou v potaz proměňující se celkové společenské klima. Je jisté, že až do konce r. 1918 ovládala Brno německá buržoasie, byť zhruba od osmdesátých, devadesátých let v defenzivě. Česká strana byla ekonomicky slabá a opírala se o pomalu se rozrůstajíc střední vrstvu. To se projevovalo i institucionálně. Například zprvu utrakvisticky (v přeneseném smyslu pod obojí) fungující spolky (např. Čtenářský spolek) se rozpadaly podle nacionálního klíče. Podobně technika, nebo přírodní vědy a školství se rozdělily na větev německou a českou. Divadlo jen krátce zažilo po polovině století v Redutě pokus o český repertoár. Nová divadelní budova (Deutsches Stadtheater, 1882 – dnešní Mahenovo divadlo) byla koncipovaná jako německá, Češi zcela dle tvrdé reality se zmohli na Boudu na Veveří (1884). Divadelní budovy se staly předmětem dělení až po vzniku republiky. Do té doby se hrálo německy v Redutě a pak v novém divadle na Hradbách, Češi si upravili sál hostince u Marovských, a pod názvem Brněnské Národní divadlo v něm hráli skoro do poloviny dvacátého století. Obě divadla měla své velikány – v německém začínali slavní Leo Slezak a Marie Jedličková – na prknech světových divadel Marie Jeritza, v Boudě na Veveří měla svou premiéru Její pastorkyňa, o řadě významných českých herců ani nemluvě. Dramatický byl boj o školství – v Brně nebyla jediná česká obecní škola, české gymnázium vzniklo 1867, ale jen proto, že bylo zemské. Nevyhlášený boj dobře ilustrují Besední (1873) a honosný Německý dům (1891), zhmotnělé symboly potence obou nacionálních táborů. Během let už nikdo nenašel sílu znovu zavřít pomyslné nacionální nůžky, které se rozevřely v roce 1848. Určitě existovaly individuální kontakty, němčina byla stále jazykem, bez něhož se vzdělanec nemohl obejít, jak mezi návštěvníky koncertů nebo divadel, ale třeba i přednášek vNěmeckém domě. Hovořil tam významný architekt Adolf Loos, nebo brněnská celebrita, spisovatel hororové a fantastické literatury Karl Hans Strobl, který zastával výrazné protičeské postoje, proto byl jen zřídka překládán, mladí začínající literáti, například Eugen Shick, zcela specifickou a jedinečnou roli hrála sociální demokracie, měli bychom jí to přiznat. Skutečně byla zprvu internacionální, tedy jako jediná překračující nacionální hranice…“
Dodám, že ta dvoukolejnost se týkala výtvarna, i technických nebo přírodovědných oborů, i třeba lékařství. Nedávno si na to vzpomnělo Muzeum města Brna a na Špilberku uspořádalo výstavu brněnským německým malířům… Řada ústavů, například Moravské zemské muzeum, měla německé či rakouské zakladatele, až do roku 1945 zde působila německá Vysoká škola technická, zajímalo by mne třeba, zdali pan profesor Absolon mohl chodit na pivo s významným geologem prof. Antonem Rzehakem z Nikolčic (1855 – 1923)… Ale řekl bych, že vzájemné česko-německé vztahy najmě v oblasti intelektuální jsou zemí málo probádanou. Společnost Johanna Strausse, jejímž jste předsedou je jednou z mála, která na této líše pracuje… Co z vaší činnosti můžeme připomenout? Co má společnost naplánováno pro tento rok? Na co se můžeme těšit?
„Česká společnost Johann Strauss už překročila dvacítku let své existence. Nejsme spolek pyšnící se stovkami členů, ale přesto se nám už leccos podařilo: zorganizovali jsme na Špilberku českou premiéru Straussovy operety Jabuka (údajně inspirovanou Prodanou nevěstou) a vydali ji na CD, v Karlových Varech jsme uspořádali konferenci o vyšším populáru v 19. století (referáty vyšly rovněž na CD), každoročně jsme spolupořadateli straussovského koncertu ve Slavkově, v Brně jsme uspořádali výstavu Roberta Stolze (několik sezón kapelníka brněnského městského divadla) a v letech 2023 a 24 jsme ve vile Löw-Beer připravili jeden komorní koncert a pěvecké vystoupení začínajících pěvkyň a pěvců. A letos se opět sejdeme s příznivci tzv. vyššího populáru ve Slavkově. Pokud budeme mít prostředky, rádi bychom se na podzim vrátili do vily Löw-Beer…“
