Svobodni v Mikulově
Režisér Jiří Vanýsek natočil a promítal unikátní film
V pondělí 2. února v Mikulově v místním kině promítán byl film nazvaný Mimo systém brněnského režiséra Jiřího Vanýska (81) a jeho žáka, kameramana Rudolfa Vodičky z Tišnova. Večer uváděla a řídila Mgr. Petra Korlaar, místostarostka Městského úřadu mikulovského.
Petra Korlaar přivítala Jiřího Vanýska téměř jako rodáka. Vanýskův bratr Jan, psychiatr, dlouhá léta působil na jihu Moravy… a sám Jiří Vanýsek má Mikulov jako druhý domov, a je zde oblíben pro svou družnou povahu. Nicméně, nejen. I pro svou filmařskou a autorskou minulost.
Jiří Vanýsek vystudoval gymnázium na tř. Kpt. Jaroše a v letech 1962 až 1968 FAMU v Praze, v době, kdy doznívala nová filmová vlna velkých mistrů a školní prostředí bylo svobodomyslnější a svobodomyslnější… V roce 1968 nastoupil do brněnského studia ČT jako režisér… a v roce 1972 je opustil. Jeho tvorba nevyhovovala novým poměrům, ani novému vedení. Uplatnění našel jako režisér v šumperském Severomoravském divadle, kde pobyl dva roky, pak se vrátil do Brna a jako režisér a scénárista na volné noze vytvořil převážně v brněnském televizním studiu desítky filmů krátkých, dokumentárních i celovečerních, a též seriálů, včetně řady oblíbených Bakalářů. V současnosti má úvazek na Janáčkově akademii… Ale taky píše, jmenujme čtyři knížky Zakázaná holka, Netalent, Prožil jsem zvláštní století, Sny v šeru kina… Prožil jsem zvláštní století jsou vzpomínky jeho otce, významného oftalmologa prof. MUDr. Jana Vanýska. Popisují Brno a tamní universitu před válkou, za války, pak lékařskou fakultu v Hradci, šedesátá léta a končí po roce 1969, kdy byl odstaven z universitních funkcí i z výzkumu. Nekompromisní je popis poměrů mezi kolegy v normalizačních letech…
Jiří Vanýsek jako speaker.
Ale vraťme se do mikulovského kina, fungujícího díky obětavým filmovým nadšencům. Film Mimo systém tvořili oba zmínění po čtyři roky mimo systém – bez televizních nebo filmových štábů, za své peníze, v čase kdy oba mohli a kdy mohli i oba herci… Totiž: neherci. Igor Janás a Háta Hlavatá. Igor je svéráz, žijící a ovce a kozy chovající v poměrně nepřístupné a zapomenuté krajině pod Pálavou, tam co byl kdysi vojenský prostor a měla se stavět nová silnice k vojenské pozorovatelně s televizním vysílačem, jenž tam byl proto, aby rušil Vídeň… Starší pamětníci si jistě vzpomenou na protesty tehdejších ochránců přírody… Igor žije v létě i zimě bez elektřiny,bez tekoucí vody a bez občanského průkazu, Háta je původně noblesní dáma, malířka, nyní žijící v pražské vile, před tím v Německu, kde měla manžela a žijí její děti, a před tím trávící osm let v Itálii, v zámku, který českému a moravskému divákovi může svou šlechtickou okázalostí i zanedbaností vyrazit dech… Nuže tato dáma a Igor se nám postupně sbližují… v proudu záběrů z každodenních Igorových činností, jichž se Háta účastní stále častěji… stále častěji zůstává… až se nakonec Igorova chýše stává jejím druhým domovem. Film je cudný. Náznaky tělesné přitažlivosti jsou sporé, ze strany Igorovy téměř žádné, to spíše ona se pokouší upravit mu vlas… Jejich soužití však dokumentuje, že oba dospěli k témuž: k porozumění sami sobě, i k životu ve svobodě… Život ve svobodě – to je hlavní poselství Vanýskovo. Nejen popisem života obou aktérů. Oba tvůrci filmu se pustili do díla bez státních či sponzorských dotací, volni ve vyjádření, odpovědni sami sobě, bez nutnosti finančních výkazů a tvůrčích kompromisů… Svobodni…
Pondělní večer v zaplněném sále byl ukončen občerstvením o sýrových tyčinkách a jednohubkách, ovšem s neomezenou a svobodnou konzumací vína…
