Úhory v ČR a tlumení výroby potravin je zločin!
Je o tom přesvědčen zemědělský podnikatel Ing. Zdeněk Jandejsek
Po roce 1989 byl jeden milion hektarů nerostného bohatství – půdy uveden tzv. do klidu. Je zatravněn a ponechán osudu bez užitku a obdělávání. Tyto pozemky pokryly plevely, bodláky a organicky nehnojená půda ztratila úrodnost. Zemědělskou výrobu a produkci potravin ve státě 30 let nikdo odborně neřídil, jen ideologicky. Na Diskusním čtvrtku 19. února v Brně to uvedl dřívější předseda Agrární komory ČR, zemědělský podnikatel a spoluzakladatel hnutí Stačilo! Ing. Zdeněk Jandejsek.
Informoval, že Československo v období socializmu bylo soběstačné ve výrobě potravin z mírného klimatického pásma. Intenzivní zemědělství a potravinářský průmysl mělo vysoký standard. Farmáři ze Západu se jezdili učit jak se to dělá ve velkém např. do JZD Slušovice na Zlínsku nebo JZD Mír Práče na Znojemsku. Tu dobu se chránil každý ar orné půdy před jejím záborem např. na stavbu. Podle Z. Jandejska stále se ještě můžeme k soběstačnosti ve výrobě potravin v ČR vrátit. Čím déle se to bude odkládat, tím déle bude náprava stavu trvat. Nejdříve je ale nezbytné změnit či zrušit několik zákonů.
Mnohé potraviny socialistické Československo vyváželo (např. sušené mléko a krystalový cukr do arabských zemí). Žel kapitáni dnešního kapitalistického tržního hospodářství zavedli stav, kdy z celkové spotřeby potravin v ČR se jich jen 30 až 35 procent vyrábí v tuzemsku a 60 až 65 procent potřebných potravin obchodníci přivážejí z ciziny. Čeští zemědělci by dokázali dělat na zemědělské půdě, pokud by měli stejné podmínky a podporu jako v západní Evropě, trojnásobek potravinářské výroby než dnes. Stát by měl z přílivu zaplacených daní prospěch. Do sedmi let by pak ČR byla ve výrobě potravin opět soběstačná. V ČR ještě jsou poctiví odhodlaní sedláci a výrobci jídla i nápojů, kteří by dokázali dát obor znovu do pořádku. Brání jim v tom české zákony i nesmyslná nařízení EU.
Kritice podrobil Z. Jandejsek novou obchodní dohodu o bezcelním dovozu potravin z některých jihoamerických zemí (ve sdružení Mercosur) do Evropské unie výměnou za dovoz evropských automobilů a jiného průmyslového zboží za oceán. To se prý nelíbí čínským automobilkám v jižní Americe, které dokáží finančně udělat z konkurenčních evropských aut neprodejné zboží. Navíc v klimaticky teplých jihoamerických zemích se na prériích chovají stáda hospodářských zvířat bez potřeby vytápět v zimě stáje a s úsporami energií i v dalších etapách rostlinné i živočišné a potravinářské výroby. Síť kontrolních veterinárních, potravinářských a jiných služeb jako v ČR v jižní Americe není. Antibiotika tam dostávají preventivně všechna zvířata (maso může obsahovat rezidua), aby tam chovatelé neměli ztráty. Naopak v ČR jsou užita antibiotika jen v místě výskytu choroby. Do EU přivážené potraviny je nezbytné zkoumat např. na obsah ochranných látek, které se v Evropě už dávno nepoužívají. Levné jihoamerické potraviny producenti sice dopravují do přístavů, ale kdo a za kolik přepraví obrovské množství námořních kontejnerů do Evropy? V EU na to nikdo z oboru kapitál nemá, jen nejbohatší nadnárodní finanční spolky. I přes započtení nákladů na dopravu přes moře je produkce levnější než evropská, takže prodej za nižší ceny než evropské likviduje evropské zemědělce a poskytuje zisk z rozdílu ceny jen těm majitelům přepravních prostředků (ani jihoameričtí farmáři na tom nevydělají). Podání žaloby části europoslanců na obchodní dohodu EU se sdružením Mercosur nám ještě dává krátký čas k ochranným opatřením – informoval Jandejsek.
Pohovořil též o obchodních praktikách uvnitř EU. Např. třetina produkce mléka se z ČR vyváží do okolních zemí. Z ciziny se z něj do ČR dováží jogurty, jeden třeba za 25 Kč. Jsou z odstředěného mléka (kvůli ceně) s přidáním bramborového škrobu, tudíž jsou málo hodnotné. Československo bylo bramborářská velmoc. Dnes v ČR pěstují zemědělci konzumní zemáky jen na 17 000 hektarech a na ostatních plochách mají holandští vlastníci brambory na výrobu škrobu k jeho přidávání do potravin. Problém je v zásobování trhu českými jablky. V situaci, kdy nikdo nic neřídí, byla ve státě vyklučena většina jablečných plantáží a zmenšena z 60 000 hektarů na 10 500 ha, což k pokrytí poptávky na trhu nestačí. Vyhovuje to obchodníkům a šmelinářům v dovozu. Dále např. náklady na výrobu jednoho slepičího vajíčka jsou dle Zdeňka Jandejska 2,40 Kč. Zbytek, do výše ceny v prodejně, je dílo obchodníků. Zeleniny mají Češi jen z 30 procent vlastní a 70 procent z dovozu. Navíc pro Východ bývá vícekrát stříkaná chemikáliemi, než zelenina určená konzumentům v západní Evropě. Hrubá zemědělská produkce našeho státu činila v roce 1936 asi 81 miliard korun, v roce 1990 to bylo 106 miliard korun a nyní, s uplatněním množství špičkové mechanizace a prostředků usnadňujících výrobu, jen 72 miliard Kč. Západní Evropa využívá slabší země po staletí, to platí i nyní v EU – podtrhl Jandejsek.
Poznámka redakce: Z Diskusního čtvrtku organizovaného Městským výborem KSČM Brno zaznamenáváme jen jeden, i když zásadní příspěvek. V následných debatách (na snímku) zazněly jiné, i protichůdné názory. Mezi účastníky byli členové a sympatizanti různých politických stran a hnutí.
