Vzpomínka na dny nadějí a iluzí…
Omlouvám se, že píšu až teď, že až nyní se vracím k 21. srpnu před 57 lety… To překročily hranice Československé socialistické republiky bratrské armády SSSR, Bulharské lidové republiky, Polské lidové republiky… atd… Už je to tak dávno – říkám si… Padesát sedm let… Dvě člověčí generace… Naštěstí ještě žijí pamětníci, naštěstí města i obce, média i lecjaké občanské aktivity ty chvíle připomínají. V Brně se na Moravském náměstí ten čtvrteční den srotila spousta lidí, sledovala vystoupení New Time Orchestra, což je big-band s repertoárem populárních melodii s nádechem jazzu a swingu, pak zahrála též zadarmo řízná kapela Golden Delicious… Hráli moc pěkně, nicméně,přiznávám, že jsem v duchu dumal čím to, že si dnes ty dávné a dramatické chvíle připomínáme tak zvesela… Já sám jsem totiž šel na podvečerní setkání v Galerii 13 na Dominikánském náměstí, kde se, jako už mnohokrát v minulosti, konalo setkání pamětníků i mladé generace a kde se i tentokrát vzpomínalo a diskutovalo… Akci pořádal spolek Spolu za brněnskou kulturu a jmenovala se: „21. srpen 68 – Den, kdy přijely tanky“. I tentokrát tu byli hosté z Prahy, spisovatel, výtvarník a novinář Jiří Tichý, signatář Charty 77 a politický vězeň a prof. PhDr. Miroslav Vaňek, Ph.D., autor knihy Rok 1968: Československá cesta k nemožnému? Přednášková místnost a současně prostor pro kulturní a společenské akce doplnila výstava fotografií Anny Peckové, fotografky, která zachytila brněnské ulice oněch dnů s nezvanými hosty i tehdejší satirické a odsuzující nápisy a poutače v ulicích města. V proslovech zaujala mne vzpomínka Jiřího Tichého. Byl tehdy zrovna na vojně a důležitou součástí výcviku byla ideologická příprava, kde se neustále zdůrazňoval obranný charakter Varšavské smlouvy, zatím co v praxi se nacvičoval útok na západoněmecké území a dokonce přebrodění Rýna… V mediální i reálné taktice Ruska stará písnička… Historik Miroslav Vaněk konstatoval, že Pražské jaro a tzv. obrodný proces byl nejen pokusem o ekonomickou reformu, ale i pokusem o návrat k lidskosti, k lidské důstojnosti – a zároveň jednou velkou iluzí. A tak bych pochválil Galerii13, že i po letech setrvává nejen ve vzpomínkovém, ale i diskusním charakteru akcí připomínajících šedesátá léta a srpnové události. Je to tím pozoruhodnější i potřebné, protože Galerie 13 není jen místem aktivního setkávání mladé umělecké obce a kavárnou, ale její zřizovatel, Společnost za brněnskou kulturu plní i sociální funkci – orientuje se na začleňování osob znevýhodněných na trhu práce a podporuje osoby se zdravotním, zejména duševním postižením. Najdete ji na Dominikánském náměstí v čísle 6, ve dvorním traktu.
