Vzpomínka na Libuši Domanínskou

Vynikající interpretka operních postav Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Giuseppe Verdiho

Před 100 lety, 4. července 1924, se narodila v Brně-Králově Poli operní a koncertní pěvkyně Libuše Domanínská, přední sólistka opery brněnského a později pražského Národního divadla.

Pochází z rodiny, kde se udržovala živá tradice lidového muzikantství a ochotnického divadelnictví. Její umělecké jméno Domanínská je odvozeno od obce Domanín na Moravském Slovácku, kde prožila část dětství.

Zpěv začala studovat na brněnské konzervatoři u významné pěvkyně Hany Pírkové, absolvovala ve třídě operního a koncertního pěvce Bohumila Soběského a pokračovala soukromě ve studiu u Marie Řezníčkové, se kterou se pak potkávala na jevišti brněnské operní scény.

„Ráda na doby studia na brněnské konzervatoři vzpomínám, hodiny klavíru jsem mívala v Janáčkově zahradním domku, ostatní předměty se přednášely v budově bývalého kláštera na Orlí ulici. Tam panovala typicky muzikantská atmosféra, kterou nestačily pohltit ani silné klášterní zdi. Bylo to ojedinělé prostředí, jehož dojem si každý z nás odnesl s sebou do života.“

První rolí, kterou mladá pěvkyně vytvořila, byla v roce 1945 Blaženka ze Smetanova Tajemství, ještě v době studií na brněnské konzervatoři. Tato role předznamenala zaměření mladé pěvkyně na český klasický repertoár. Postupně ztvárnila lyrické, mladoromantické i dramatické postavy ve všech Smetanových operách, z nichž zejména Mařenka z Prodané nevěsty přesvědčila o rychlém vývoji jejího talentovaného pěveckého a hereckého projevu. Smetanovské postavy završila rolí Krasavy v Libuši. Z Dvořákových postav to byla zejména vroucí Rusalka a v následujících letech se dalším životním autorem Libuše Domanínské stal Leoš Janáček. Poprvé zpívala v Příhodách lišky Bystroušky roli Lišáka Zlatohřbítka.

Významná byla i činnost Libuše Domanínské v rozhlase, kde pod vedením dirigenta Břetislava Bakaly nastudovala hlavní role z Janáčkových oper dříve, než je vytvořila na jevišti. Po Lišákovi Zlatohřbítkovi zpívala Aljeju v opeře Z mrtvého domu, poté skvěle ztvárnila Jenůfu v Její pastorkyni a Kateřinu v Káti Kabanové, které se nadlouho staly jejími stěžejními a neopakovatelnými rolemi.

Do pražského Národního divadla přišla Libuše Domanínská jako zralá a zkušená operní pěvkyně a zaujala čelné místo v mladodramatickém a lyrickém, později dramatickém oboru. Její zvukově a barevně mimořádně tvárný a kultivovaný hlas ve všech polohách zaujal vždy jemnými dynamickými a výrazovými odstíny. Ze čtyřiceti rolí, které nastudovala na brněnské scéně, mnohé rozvíjela a dotvářela v pražském Národním divadle, kde vytvořila řadu postav českého i světového repertoáru, jako byla Verdiho Aida, Alžběta z Valois z Dona Carlose téhož autora, Elisa v Čajkovského Pikové dámě,  Čo-Čo-San v Pucciniho Madame Butterfly a další. Libuše Domanínská byla obsazována i do rolí mezzosopránových, z nich k nejvýznamnějším patřila Káča z Dvořákovy opery Čert a Káča, kde uplatnila i komediální prvky a ztělesnila tak živou českou operní postavu. Od roku 1955 do roku 1980 nastudovala Libuše Domanínská v Národním divadle v Praze 47 rolí českého a světového repertoáru. Hostovala na předních zahraničních operních scénách převážně v rolích Jenůfy a Kateřiny. V roce 1957 Libuše Domanínská účinkovala ve Volksoper ve Vídni v náročné roli Abigail ve Verdiho opeře Nabucco, kterou pak zpívala ve více než sto reprízách.

Kromě operního zpěvu se Libuše Domanínská soustavně věnovala i koncertní činnosti. V Janáčkově Glagolské mši účinkovala v mnoha evropských státech, zpívala také sopránové party v klasických i moderních kantátových dílech. Stejně rozsáhlý a rozmanitý je její písňový repertoár. Uvedla také poprvé písně českých a slovenských skladatelů. Dlouhá léta spolupracovala s Čs. rozhlasem, později i s Čs. televizí při uvádění operních inscenací, nazpívala řadu gramofonových snímků.

Její pěvecké mistrovství bylo oceněno řadou vyznamenání, titulů a cen.

Libuše Domanínská je uměleckou osobností, která zaujala významné místo v dějinách hudebního umění.

Zemřela 2. února 2021 v Hodoníně.

Autor článku:
Fotografie:
Foto Česká televize. Libuše Domanínská v roce 2003.

Štítky

2023agrotechnikaamatéřianketaarcheologiearcheoskanzenarchitekturaarmádaarmáda ČRastronomiebaletbásněbásníkbeneficebezpečnostbibleBitva u SlavkovaBoskoviceBrnoČeská filharmonieČeská televizeČeské BudějoviceČeský rozhlas BrnocestováníChorvatičinohracizinciČTKCzech Press PhotodesigndětidivadloDivadlo BarkaDivadlo Bolka PolívkyDivadlo Husa na provázkuDivadlo na OrlíDivadlo PolárkaDivadlo Radostdobrovolní hasičidopravadražbaekonomikaelektroexkurzefestivalFilharmonieFilharmonie BrnofilmfinancefolklórfotografiefotožurnalismusGlosaGrand PrixGrand Prix BrnohantechappeninghasičiHasičský záchranný sborhistorieHodonínhokejHorácká galeriehrad Veveříhrady a zámkyhudbahudba JanáčekJAMUJanáčekJanáčkova akademie múzických uměníJanáčkovo kulturní centrumjazzjubilantjubilantkakabaretKarel OurodaKlub LeitnerovaknihakočkykomedieKomorní opera HF JAMUkoncertkonferencekritikakvětinyléčbalidové uměníliteraturaLiteratura knihalodní dopravaLuhačoviceMagistrát města BrnaMasarykova univerzitamaso uzeninymedailonMendelova univerzitaměstská částMěstské divadlo Brnomezinárodní oceněníMládežmódamoderní technologieMoravská galerieMoravské zemské muzeummotosportMuzeum města BrnamuzikálnábytekNapoleonNárodní divadlo BrnoNejvyšší soudnekrolognová výstavbaNové Město na Moravěnovinářobranaobuvobytné automobilyochotnícioperaosobnostpamátkapamátkyPamátníkPamětnícipietapietní aktpodcastpodnikánípoetická kavárnapoeziepolitikapotravinářstvípozvánkaPrahaprávopřednáškapřehradaRadio ProglasRakouskorecenzeřemeslaRomovéRovnostrozhovorsamosprávasborový zpěvsbory dobrovolných hasičůseniořishowškolstvíslavnostní aktsociální politikasociální problematikasociální tematikasoutěžsoutěžeŠpilberkSportstavebnictvístrojírenstvíSyndikátSyndikát na výletěSyndikát novinářů jižní Moravytechnická památkaTechnické muzeumtelevizeTip na výlettrampingučňovské školstvíUkrajinaumělecké školstvíÚstavní soudVáclav HavelVánoceVědaveletrhyVeletrhy BrnoVelikonoceVěstonická venuševila Löw-Beervínovodní hospodářstvíVýletvýročíVysoké učení technickévýstavavýstavištěvýtvarné uměnívzdělávánívzpomínkazdravízdravotnictvízemědělstvíživotní prostředíZoo Brnožurnalistika