Vzpomínka na Libuši Domanínskou
Vynikající interpretka operních postav Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Giuseppe Verdiho
Před 100 lety, 4. července 1924, se narodila v Brně-Králově Poli operní a koncertní pěvkyně Libuše Domanínská, přední sólistka opery brněnského a později pražského Národního divadla.
Pochází z rodiny, kde se udržovala živá tradice lidového muzikantství a ochotnického divadelnictví. Její umělecké jméno Domanínská je odvozeno od obce Domanín na Moravském Slovácku, kde prožila část dětství.
Zpěv začala studovat na brněnské konzervatoři u významné pěvkyně Hany Pírkové, absolvovala ve třídě operního a koncertního pěvce Bohumila Soběského a pokračovala soukromě ve studiu u Marie Řezníčkové, se kterou se pak potkávala na jevišti brněnské operní scény.
„Ráda na doby studia na brněnské konzervatoři vzpomínám, hodiny klavíru jsem mívala v Janáčkově zahradním domku, ostatní předměty se přednášely v budově bývalého kláštera na Orlí ulici. Tam panovala typicky muzikantská atmosféra, kterou nestačily pohltit ani silné klášterní zdi. Bylo to ojedinělé prostředí, jehož dojem si každý z nás odnesl s sebou do života.“
První rolí, kterou mladá pěvkyně vytvořila, byla v roce 1945 Blaženka ze Smetanova Tajemství, ještě v době studií na brněnské konzervatoři. Tato role předznamenala zaměření mladé pěvkyně na český klasický repertoár. Postupně ztvárnila lyrické, mladoromantické i dramatické postavy ve všech Smetanových operách, z nichž zejména Mařenka z Prodané nevěsty přesvědčila o rychlém vývoji jejího talentovaného pěveckého a hereckého projevu. Smetanovské postavy završila rolí Krasavy v Libuši. Z Dvořákových postav to byla zejména vroucí Rusalka a v následujících letech se dalším životním autorem Libuše Domanínské stal Leoš Janáček. Poprvé zpívala v Příhodách lišky Bystroušky roli Lišáka Zlatohřbítka.
Významná byla i činnost Libuše Domanínské v rozhlase, kde pod vedením dirigenta Břetislava Bakaly nastudovala hlavní role z Janáčkových oper dříve, než je vytvořila na jevišti. Po Lišákovi Zlatohřbítkovi zpívala Aljeju v opeře Z mrtvého domu, poté skvěle ztvárnila Jenůfu v Její pastorkyni a Kateřinu v Káti Kabanové, které se nadlouho staly jejími stěžejními a neopakovatelnými rolemi.
Do pražského Národního divadla přišla Libuše Domanínská jako zralá a zkušená operní pěvkyně a zaujala čelné místo v mladodramatickém a lyrickém, později dramatickém oboru. Její zvukově a barevně mimořádně tvárný a kultivovaný hlas ve všech polohách zaujal vždy jemnými dynamickými a výrazovými odstíny. Ze čtyřiceti rolí, které nastudovala na brněnské scéně, mnohé rozvíjela a dotvářela v pražském Národním divadle, kde vytvořila řadu postav českého i světového repertoáru, jako byla Verdiho Aida, Alžběta z Valois z Dona Carlose téhož autora, Elisa v Čajkovského Pikové dámě, Čo-Čo-San v Pucciniho Madame Butterfly a další. Libuše Domanínská byla obsazována i do rolí mezzosopránových, z nich k nejvýznamnějším patřila Káča z Dvořákovy opery Čert a Káča, kde uplatnila i komediální prvky a ztělesnila tak živou českou operní postavu. Od roku 1955 do roku 1980 nastudovala Libuše Domanínská v Národním divadle v Praze 47 rolí českého a světového repertoáru. Hostovala na předních zahraničních operních scénách převážně v rolích Jenůfy a Kateřiny. V roce 1957 Libuše Domanínská účinkovala ve Volksoper ve Vídni v náročné roli Abigail ve Verdiho opeře Nabucco, kterou pak zpívala ve více než sto reprízách.
Kromě operního zpěvu se Libuše Domanínská soustavně věnovala i koncertní činnosti. V Janáčkově Glagolské mši účinkovala v mnoha evropských státech, zpívala také sopránové party v klasických i moderních kantátových dílech. Stejně rozsáhlý a rozmanitý je její písňový repertoár. Uvedla také poprvé písně českých a slovenských skladatelů. Dlouhá léta spolupracovala s Čs. rozhlasem, později i s Čs. televizí při uvádění operních inscenací, nazpívala řadu gramofonových snímků.
Její pěvecké mistrovství bylo oceněno řadou vyznamenání, titulů a cen.
Libuše Domanínská je uměleckou osobností, která zaujala významné místo v dějinách hudebního umění.
Zemřela 2. února 2021 v Hodoníně.
